1 As 131/2014 — Nejvyšší správní soud

4 A 39/2021- 72 - text 11 4 A 39/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2021, č.j. MD-26654/2021-160/6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 9. 2021, č.j. MD-26654/2021-160/6 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 1. 6. 2021, č.j. MHMP 762216/2021/Sve (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu rozhodl, že žalobce se jako provozovatel motorového vozidla tov. značky Škoda, registrační značky X, dopustil přestupku, neboť v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) nezajistil, aby dne 13. 9. 2020 v 11:15 hodin v Praze 4, ulici Modřanské (v blízkosti sloupu VO č. 401732, směr z centra) při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, a došlo k tomu, že dosud nezjištěným řidičem byla s vozidlem v daném místě a čase na úseku označeném svislou dopravní značkou č. B20a s číslem 50 překročena nejvyšší dovolená rychlost, tento řidič se neřídil daným dopravním značením, jel s motorovým vozidlem rychlostí 63 km/h (po odečtení možné odchylky měřícího zařízení) a překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 13 km/h, čímž spáchal dosud nezjištěný řidič přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., a to porušením § 4 písm. c) téhož zákona; žalobce jako provozovatel daného vozidla se tak dopustil přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. porušením ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení. II. Obsah žaloby 3. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla, nenastala situace dle § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., zejména dle písmena b), neboť nebylo dosud pravomocně zastaveno řízení o přestupku řidiče, toto řízení stále pokračovalo, nebylo dosud rozhodnuto o podaném odvolání. Pokud nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení s provozovatelem vozidla, je napadené rozhodnutí nezákonné. 4. Ve druhém žalobním bodě uváděl, že obecní policie nebyla v daném úseku oprávněna k měření rychlosti, jde o rozpor s § 79 zákona č. 361/2000 Sb., dle vyjádření Policie ČR (č.j. KRPA-14684-4/ČJ-2020-0000DI) je ulice Modřanská uvedena pod položkou č. 134, kde je dle tohoto vyjádření možné měřit stacionárním měřičem. V dané věci však bylo měřeno úsekovým měřičem, což vyplývá z fotografie, nebylo tedy měřeno v jednom místě (tj. „u sloupu č. 401732“ jak je uvedeno ve vyjádření), ale v úseku dlouhém 2.496 m, a úsekovým rychloměrem. Městská policie tak nebyla oprávněna měřit v daném místě úsekovým rychloměrem, ani měřit kdekoli v ulici Modřanská, ale pouze u SVO č. 401732. Přitom v případech, kdy bylo povoleno měřit v celé délce ulice, to bylo ve vyjádření Policie ČR výslovně uvedeno. Nebylo tak prokázáno, že by obecní policie měřila v místě, kde Policie ČR určila, ani že měření proběhlo u sloupu VO č. 401732, měření bylo nezákonné. 5. Ve třetím žalobním bodě namítal, že nebyla prokázána úprava nejvyšší dovolené rychlosti. Tvrdil, že v ulici Modřanská se dopravní značka B20a nachází, stanoví však nejvyšší dovolenou rychlost na 70 km/h, místo protiprávního jednání nebylo vymezeno dostatečně určitě, žalovaný odkázal toliko na ulici Modřanská, její konkrétní úsek zpřesnil pouze odkazem na sloup veřejného osvětlení, neexistuje však žádná veřejná databáze takových sloupů, žalobce nemůže dohledat, kde mělo k přestupku dojít. Ani žalovaný místo, kde k přestupku došlo (tj. místo, kde je umístěn sloup VO 401732), nijak nedokazoval, i když se v ulici Modřanská nacházejí úseky, kde je dovoleno jet vyšší rychlostí. Vymezení místa přestupku tak neposkytuje oporu závěru, že bylo měřeno právě v místě, kde se smí jet rychlostí nejvýše 50 km/h. K důkazu navrhoval fotografie ulice Modřanská z maps.google.com. Navíc právní předpis neumožňuje umístit dopravní značku B20a s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h, je to v rozporu s § 18 odst. 4, 6 a 7 a § 61 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., takovou značkou lze obecnou úpravu rychlosti zvýšit nebo snížit. Tvrzení žalovaného o umístění této značky je tak neprokázané, nevěrohodné, i kdyby taková značka byla umístěna, byla by nelegální a žalobce by nebylo možné za její porušení trestat. 6. Ve čtvrtém žalobním bodě namítal, že důkaz o naměřené rychlosti není průkazný, nebyla totiž měřena okamžitá rychlost, ale v úseku dlouhém 2,496 km, v takovém případě musí být předloženy dvě fotografie, jedna dokumentující čas vjezdu vozidla do měřeného úseku a druhá dokumentující čas, kdy z tohoto úseku vozidlo vyjelo. V dané věci byly do spisu vloženy dvě zjevně upravované fotografie, které byly zjevně pořízeny na výjezdu z měřeného úseku (obě zobrazují již naměřenou rychlost a jsou opatřeny identickým časem pořízení). Navrhoval provedení důkazu fotografiemi z jiného úsekového měření a vyjádřením ČMHÚ ze dne 22. 11. 2021, dle kterého je použitý typ rychloměru (CAMEA, UnicamSPEED) úsekovým rychloměrem. Měl za to, že není průkazné, v jakém čase vozidlo do daného úseku vjelo, měření rychlosti nelze nijak ověřit, rychlost jízdy vozidla tak nebyla řádně prokázána. 7. V pátém žalobním bodě poukazoval na nesplnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obecní policii“), článek v bulvárním deníku Aha (ahaonline.cz) nelze za takové vhodné zveřejnění považovat, jde o deník obecně známý tím, že prohrává soudní spory pro zveřejňování nepravdivých informací, jeho převážnou náplní jsou „drby“, není zřejmé, na základě čeho by žalobce mohl očekávat, že mezi snůškou nesmyslů budou zveřejněny oficiální informace obecní policie, ani široká veřejnost nic takového nečte. K důkazu odkázal na úvodní stránku ahaonline.cz ze dne 5. 11. 2021. Obsah webových stránek mppraha.cz, na který správní orgán I. stupně odkazuje, pak nebyl proveden k důkazu, je tedy pro věc irelevantní, navíc způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Rozhodné pak není, zda je informace veřejně dostupná, ale zda na webových stránkách městské policie byla dostupná nejpozději ke dni spáchání přestupku. Závěry správního orgánu jsou tak nesprávné, částečně rozhodoval na podkladu, jehož obsah nebyl v řízení zjištěn a částečně na podkladě článku, který nelze považovat za zveřejnění informace vhodným způsobem. Lze shrnout, že informace o zřízení automatického technického systému nebyla zveřejněna v souladu se zákonem. 8. Dále žalobce vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce i svého právního zástupce a neanonymizovaných rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu ve věci na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, k tomu uvedl obsáhlou argumentaci. 9. Navrhl, aby napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a vyjádřil se k žalobním námitkám, měl za to, že žádná z nich není přípustná, neboť nebyly uplatněny v průběhu řízení, ale až v samotné žalobě. 11. Ad 1) Žalovaný poukázal na to, že dle § 76 odst. 5 správního řádu odvolání nemá odkladný účinek, správní orgán I. stupně tak mohl v řízení pokračovat. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016 č.j. 1 As 277/2015-33, zákon nehovoří o zahájení řízení, ale o projednání. Přisvědčil žalobci, že správní orgán mohl vyčkat, než předmětné usnesení nabylo právní moci. S ohledem na tendenci judikatury měl však za to, že bylo dostačující, pokud správní spis obsahoval informaci o tom, že řízení o přestupku bylo zastaveno a byla splněna podmínka dle § 125f odst. 5 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. 12. Ad 2) Žalovaný odkázal na dopis ředitele Krajského ředitelství dopravní policie hl. m