1 As 68/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 37/2019- 45 - text 12 5 A 37/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Quintero a.s., IČ 02324989 sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1561/9, 130 00 Praha 3 zastoupen advokátem Mgr. Stanislavem Němcem, sídlem Vinohradská 1215/32, 120 00 Praha 2 Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2019, č. j. MHMP 1530974/2018, sp. zn. S-MHMP 802935/2018/STR, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2019, č. j. MHMP 1530974/2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Stanislavu Němcovi. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jí podané odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3 (dále též „stavební úřad“ či „prvostupňový správní orgán“) ze dne 27. 3. 2018, č. j. UMCP3031048/2018, sp. zn. OV/533/18/Kva (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“ či „rozhodnutí stavebního úřadu“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně a paní M. M. o dodatečné povolení stavební úpravy domu č. p. 1659, v k. ú. Vinohrady, ul. Laubova 2, Praha Vinohrady, na pozemku parc. č. 2459 v katastrálním území Vinohrady (dále též „stavba“ či „přestavba“). 2. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil tak, že stavební úřad zjistil, že na stavbě byly provedeny stavební úpravy bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Stavební úřad proto zahájil řízení o odstranění stavby, v rámci něhož byla žalobkyně poučena o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby, a rovněž tak byla poučena o rozsahu podkladů, které by měly tvořit přílohu podané žádosti; mezi tyto podklady náleželo i závazné stanovisko k dodatečnému povolení uvedené stavební úpravy od příslušného orgánu na úseku státní památkové péče, kterým je odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy (dále též „OPP MHMP“). Žalobce žádost o dodatečné povolení stavby podal, avšak OPP MHMP ve svém závazném stanovisku ze dne 30. 1. 2018, č. j. S-MHMP 1874576/2017 Bíba (dále též „závazné stanovisko OPP MHMP“), dospěl k závěru, že provedené práce na stavbě jsou neakceptovatelné. Stavební úřad proto postupoval v souladu s ustanovením § 149 odst. 3 správního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2017 a s ohledem na negativní závazné stanovisko žádost žalobkyně zamítl. 3. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně svými odvolacími námitkami směřovala proti závaznému stanovisku OPP MHMP, když zásadně nesouhlasila s tím, že OPP MHMP vycházel z velmi obecného předpokladu, že se dům nachází na značně exponovaném místě, neodůvodnil však co pod tímto pojmem rozumí; nesouhlasila ani s požadavkem zachování původních špaletových oken, protože takovouto přísnou ochranu otvorových prvků žádný právní předpis podle žalobkyně nestanoví; vytkla ryze subjektivní hodnocení pojmů „celková architektura domu“ a „celková kompozice fasády domu“; a v otázce symetrie domu byly v dané věci kladeny na stavebníka nepřiměřené požadavky. Žalovaný si v rámci vypořádání námitek v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 správního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2017 vyžádal od Ministerstva kultury, jakožto nadřízeného správního orgánu OPP MHMP, potvrzení nebo změnu napadeného závazného stanoviska, načež Ministerstvo kultury napadené závazné stanovisko potvrdilo svým závazným stanoviskem ze dne 31. 8. 2018 č. j. MK 48747/2018/OPP (dále též „závazné stanovisko Ministerstva kultury“). Podle stanoviska Ministerstva kultury postupoval OPP MHMP v souladu s příslušnými předpisy a objektivně posoudil získané podklady. Ministerstvo kultury tak dospělo k závěru, že závazné stanovisko bylo vydáno v souladu se zjištěným skutkovým stavem, a že správní orgán vycházel ze zdůvodněných závěrů odborné organizace, držel se zásad stanovených předpisy platnými na úseku státní památkové péče a nelze mu vytknout ani pochybení procesní. 4. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně se na základě výzvy žalovaného vyjádřila k doplnění spisu o závazné stanovisko Ministerstva kultury a vznesla proti tomuto stanovisku řadu námitek. Žalovaný vysvětlil, že správní řád neupravuje další postup, resp. povinnost odvolacího správního orgánu v případě, kdy odvolatel nesouhlasí s výsledkem přezkumu závazného stanoviska nadřízeným správním orgánem. Uzavřel, že žalobkyně nesplnila podmínku ustanovení § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona a prvostupňové správní rozhodnutí proto potvrdil. Nad rámec uvedeného poukázal na to, že stavebník si musel být vědom toho, že porušuje zákon a stavbu provádí v rozporu s vydaným závazným stanoviskem z roku 2016, když byl výslovně upozorněn na to, že nové vstupní portály mohou být pouze čtyři, přesto si upravil dokumentaci a stavbu provedl odlišně. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v žalobě nejprve shrnula skutkový stav věci a konstatovala, že přestože si žalovaný s ohledem na námitky žalobkyně vyžádal u Ministerstva kultury přezkum závazného stanoviska OPP MHMP, Ministerstvo kultury svým stanoviskem napadené stanovisko potvrdilo, aniž by se konkrétně vypořádalo s námitkami, které žalobkyně uplatnila ve svém odvolání proti němu. Žalovaný následně přes zjevné nedostatky závazného stanoviska Ministerstva kultury odvolání žalobkyně proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí zamítl, jelikož podle něj žalobkyně nedoložila, že stavba není v rozporu s obecnými požadavky na stavbu. Žalobkyně vytkla žalovanému, že se vůbec nezabýval jejími námitkami uplatněnými proti obsahu závazného stanoviska Ministerstva kultury a pouze uvedl, že správní řád neupravuje postup odvolacího správního orgánu v případě, kdy odvolatel nesouhlasí s výsledkem přezkumu závazného stanoviska nadřízeným správním orgánem. Napadené rozhodnutí proto označila za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jelikož rozhodnutí žalovaného neobsahuje jiné důvody pro potvrzení rozhodnutí stavebního úřadu o nepovolení stavebních úprav předmětného prostoru, než negativní závazné stanovisko Ministerstva kultury, napadá žalobce touto žalobou i závazné stanovisko Ministerstva kultury, kterým bylo potvrzeno závazné stanovisko OPP MHMP. 6. Žalobkyně poté shrnula své námitky proti závaznému stanovisku OPP MHMP. Poukázala zejména na to, že veškeré stavební práce na předmětném domě byly provedeny s maximálním respektem k celkové architektuře domu i jeho fasádě. Zásadně nesouhlasila s požadavkem správních orgánů na zachování absolutní symetrie fasády domu, jelikož zde není žádný důvod pro aplikování přísnějších kritérií památkové ochrany na stavbu s ohledem na umístění domu v dané lokalitě. Zdůraznila, že OPP MHMP považuje za atypické a nepřípustné žalobkyní provedené stavební úpravy, ačkoliv obdobné stavební řešení je v případě jiných domů v památkové rezervaci či v památkové zóně běžné, což žalobkyně doložila řadou konkrétních příkladů stavebních úprav provedených na jiných domech v dané lokalitě. Podle žalobkyně se Ministerstvo kultury s jejími námitkami vůbec nevypořádalo a pouze obsáhle zrekapitulovalo průběh řízení, vyjmenovalo listiny, které jsou obsahem spisu, a na poslední straně závazného stanoviska uvedlo, že před vydáním posuzovaného stanoviska nebyl porušen žádný právní předpis. Podle žalobkyně je nepřijatelné, aby Ministerstvo kultury dospělo k závěru o souladu závazného stanoviska OPP MHMP s právními předpisy, aniž by uvedlo konkrétní odůvodnění či nevypořádalo odvolací námitky vznesené žalobkyní proti závaznému stanovisku. Žalobkyně dále uvedla, že vyjádření Národního památkového ústavu podle § 32 odst. 2 písm. f) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále též „ZSPM“), není závazným stanoviskem pro následné vydání závazného stanoviska orgánem státní památkové péče, ani toto závazné stanovisko nenahrazuje, a orgán státní památkové péče tak není povinen bez dalšího závěry uvedené ve vyjádření Národního památkového ústavu převzít. Žalobkyně tedy shrnula, že závazné stanovisko Ministerstva kultury je zjevně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se Ministerstvo kultury nevypořádalo s odvolacími námitkami žalobkyně proti závaznému stanovisku OPP MHMP a neodůvodnilo jej v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. 7. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný, resp. závazné stanovisko Ministerstva kultury, zjevně porušil ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu, neboť nedbal na to, aby při rozhodování skutkově stejných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Podle žalobkyně na ni žalovaný, resp. orgán památkové péče, kladl zcela nepřiměřené požadavky na zachování absolutní symetrie fasády, přestože v jiných případech u sousedních domů lze vysledovat asyme