9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 13/2021- 34 - text 11 5 Ad 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalované: Ing. P. J., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Blažkem sídlem Riegrova 223/20, 301 01 Plzeň Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2021, č. j. MV-154494-9/SR-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Kárná komise I. stupně Státní energetické inspekce (dále jen „kárná komise I. stupně“) uznala žalobce vinným ze spáchání kárných provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“); kdy jeho jednotlivá kárná provinění byla vypsána ve výroku pod označením I. a rozčleněna do šesti bodů označených 1. až 6. Za všechna tato kárná provinění bylo žalobci uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu tří měsíců, a to podle nejzávažnějšího kárného provinění uvedeného ve výroku I. pod bodem 1 písm. c), jímž bylo žalobci vytčeno, že „v agendě vydávání závazných stanovisek, příp. vyjádření na žádost podle § 13 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění rozhodném, postupoval tak, že žádost Rezidence V. II, P. 6 – V., kterou obdržel dne 16. 10. 2019 s termínem vyřídit do 25. 10. 2019, vyhotovil vyjádření úmyslně až 6. 11. 2019, čímž nesplnil služební úkol včas a řádně dle § 77 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě“ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaná k odvolání žalobce změnila výrok I. prvostupňového rozhodnutí toliko tak, že slova „na dobu 3 kalendářních měsíců“ nahradila slovy „na dobu 2 kalendářních měsíců“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Jelikož žalobce v žalobě obsaženými žalobními námitkami mířil proti hodnocení skutku, resp. kárného provinění, uvedeného ve výrokové části I. pod bodem 2 prvostupňového rozhodnutí, bude se soud s ohledem na zaměření žalobních námitek věnovat zejména žalobními námitkami napadené části rozhodnutí kárné komise I. stupně. Žalovaná, shodně jako kárná komise I. stupně, zde uznala žalobce vinným, že jako státní zaměstnanec porušil povinnost mlčenlivosti dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě, a to tím, že: - „dne 6. 12. 2019 v 10:19 odpověděl Ing. L. na její email ze dne 6. 12. 2019, který mu představená poslala v 9:17, kde předmětem byly jeho úkoly pro období prosinec 2019 (zde byly jmenovány úkoly – jména kontrolovaných osob a věci, ve kterých byly podány žádosti, vše s termínem vyhotovení), že termíny považuje za nereálné a svoji odpověď zároveň poslal v kopii na emailovou adresu X. Tím, že email v kopii přeposlal na pana G., který není zaměstnancem SEI, porušil povinnost mlčenlivosti, tj. úmyslně porušil § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě, protože nezachoval mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám (přeposlání emailové korespondence osobě, která není zaměstnancem SEI),“ čímž zaviněně porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě a spáchal kárná provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí přezkoumala ve smyslu § 89 odst. 2 správního řadu prvostupňové rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a ve vztahu ke skutku uvedenému ve výrokové části I. pod bodem 2 rozhodnutí kárné komise I. stupně uvedla následující. Připomněla, že žalobce svou obranu vystavěl na to, že pan P. G., jemuž byl vytýkaný email zaslán, je bývalým pracovníkem Státní energetické inspekce a „měl podepsanou mlčenlivost“, jež nebyla nijak časově ohraničena, tudíž mu mohly být zasílány některé (interní) informace na vědomí. Pan G. byl současně zmocněncem žalobce ve správním řízení. Žalovaná setrvala na názoru, že státní zaměstnanec je podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám. Identifikace žadatelů nebo objektů, jichž se týkaly žádosti, které byly žalobci přiděleny k vyřízení, a jež byly obsaženy v předmětné emailové komunikaci, kterou žalobce přeposlal na soukromý mail zmocněnce, jsou bezpochyby skutečnostmi ve smyslu § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě. Zmocněnec jako bývalý zaměstnanec je pak jinou osobou dle dotčeného ustanovení zákona o státní službě, neboť bývalý zaměstnanec správního úřadu již nemůže být oprávněnou úřední osobou dle § 15 odst. 2 správního řadu, a to i přes odkazovanou časově neomezenou podepsanou mlčenlivost. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované 4. Žalobce v žalobě předně namítal, že nesouhlasí s právními závěry správních orgánů, zejména s hodnocením skutku uvedeného ve výrokové části I. pod bodem 2 rozhodnutí kárné komise I. stupně, týkající se emailové komunikace ze dne 6. 12. 2019, během které přidal do kopie příjemců pana G., čímž měl úmyslně porušit § 77 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě. Žalobce měl za to, že z jeho strany nedošlo k porušení daného zákonného ustanovení, což ani nebylo v řízení prokázáno, a rovněž tak nebylo v řízení prokázáno, že se mělo z jeho strany jednat o porušení úmyslné. 5. Žalobce dále namítal, že v napadeném rozhodnutí absentuje úvaha žalovaného, na jejímž základě dospěl k názoru, že se v případě informací obsažených v předmětném emailu jedná o informace, které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám, zejména pak jaký zájem služebního úřadu měl být chráněn a z jakého důvodu tomuto zájmu odpovídá povaha sdílených informací. Napadené rozhodnutí proto označil za zcela nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce měl rovněž za to, že informace obsažené v předmětném emailu neměly povahu informací utajovaných, soukromých či jiných, které by bylo nutno nesdělovat jiným osobám v zájmu služebního úřadu. Žalobce vysvětlil, že obsahem informací byl jakýsi „úkolníček“ žalobce na měsíc prosinec 2019. Mezi obsaženými informacemi sice byla jména žadatelů, nikoliv však data jejich narození, kontaktní údaje, adresy či jiné údaje osobní povahy, a dále zde byly uvedeny termíny zpracování kontrol bez jakýchkoliv bližších informací. Dle názoru žalobce tak tyto informace neměly potenciál dávat smysl ani žádnému ze zaměstnanců Státní energetické inspekce, který by nedisponoval příslušným spisem, natož, aby měly potenciál být jakkoliv zneužity, dány do souvislosti s reálnými osobami nebo způsobit jakoukoliv škodu. Z emailu nevyplývalo, čeho se konkrétní kauzy týkají, a to ani v rámcové rovině. Žalobce byl přesvědčen, že se v žádném případě nemohlo jednat o informace, které by podléhaly utajení ve smyslu služebního zákona či jiného právního předpisu. 6. Žalobce nesouhlasil s právním posouzením žalované, která považovala pana G. v intencích zákona o státní službě za „jinou osobu“. Dle žalobce nelze bez dalšího uzavřít, že „jiná osoba“ je kdokoliv, kdo není ve služebním poměru u příslušného služebního orgánu. V takovém případě by zákonodárce předmětné ustanovení definoval jiným způsobem, např.: „…a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám než zaměstnancům shodného služebního úřadu“. Žalobce dovozoval, že za jiné osoby je nutno považovat osoby, které by s potenciálně citlivými informacemi neměly disponovat, zejména široká veřejnost, osoby, které nejsou nijak provázány s daným služebním úřadem a osoby, u kterých je dán právní zájem na tom, aby těmito informacemi nedisponovaly. Žalobce byl přesvědčen, že pan G. naproti tomu nebyl osobou cizí, když se jednalo o předsedu odborové organizace Státní energetické inspekce. Byla-li žalobci zadávána práce zcela evidentně nad rámec jeho reálných možností, bylo oprávněným zájmem žalobce, aby tomuto jednání byl virtuálně přítomen zástupce odborové organizace, jehož úkolem je dohlédnout na to, zda nejsou porušována práva zaměstnanců. Žalobce argumentoval i tím, že pan G. je zároveň externím pracovníkem Státní energetické inspekce, který má k informacím v režimu utajení (respektive podléhajícím mlčenlivosti) běžně přístup. Navíc byl při jednání před správními orgány zastoupen právě panem G. jako obecným zmocněncem, tyto informace by mu proto byly sděleny bez ohledu na to, zda se tak stalo v minulosti. 7. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro absenci vypořádání úvahy žalovaného o tom, jednání žalobce bylo úmyslné. Žalobce byl přesvědčen, že úmyslné zaslání emailu s informacemi nelze zaměňovat s úmyslným poskytnutím informací třetí osobě. Žalobcův úmysl byl patrný – snažil se najít u odborové organizace oporu ve chvíli, kdy po