9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 4/2021- 52 - text 14 5 Ad 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce proti žalovanému prap. P. Š., nar. X bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Václavem Strouhalem, se sídlem Čimelice, Čimelice 112, PSČ 398 04 první náměstek policejního prezidenta se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021, č. j. PPR-22477-55/ČJ-2014-990131, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021, č. j. PPR-22477-55/ČJ-2014-990131, se ve výroku II. zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Strouhala, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, a to pouze jeho výroku pod bodem II., jímž bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o služebním poměru“) ve výši 8 321 Kč (dále též „nákladový výrok“ či „žalobou napadený výrok“). 2. Přičemž žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný ve výroku pod bodem I. zrušil rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru (dále též „prvostupňový správní orgán“) pod č. 734/2014 ze dne 23. června 2014, jímž byla podle § 125 odst. 1 ve spojení s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby v rozsahu 150 hodin v období od 27. září 2010 do 27. září 2013, současně byla za nařízenou službu přesčas konanou podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru v období od 1. ledna 2007 do 26. září 2009 vznesena námitka promlčení; a taktéž žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ve výroku pod bodem II. přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru, jak uvedeno shora v bodě 1 rozsudku. 3. Jelikož žalobce v dané věci požadoval po soudu zrušení výroku pod bodem II. žalobou napadeného rozhodnutí, bude se soud v tomto rozsudku dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řízení správním, ve znění rozhodném (dále jen „s. ř. s.“), soustředit toliko na přezkum nákladového výroku v mezích žalobou uplatněných bodů. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí tento výrok odůvodnil nejprve poukazem na spisový materiál s tím, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení dne 2. 7. 2014 v odvolání, v souladu s § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru. Konstatoval, že žalobce byl v dotčeném správním řízení úspěšný, neboť žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil služebnímu funkcionáři, který prvostupňové rozhodnutí vydal. Přiznané náklady řízení žalobci vyčíslil částkou 8 321 Kč s tím, že tato sestává z mimosmluvní odměny (za 5 úkonů po 1 000 Kč); náhrady hotových výdajů (za 5 úkonů po 300 Kč) ve výši 1 500 Kč; náhrady jízdného ve výši 1 221 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč. Poté jednotlivé shora přiznané položky vysvětil. Žalovaný uvedl, že podle § 13 odst. 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), žalobce požadoval náhradu jízdních výdajů, a to s ohledem na přiložené cestovní příkazy k vyjádření ze dne 17. 2. 2021, za jízdu uskutečněnou dne 29. 9. 2014 a 27. 8. 2015 k jednání senátu poradní komise policejního prezidenta a k seznámení se se spisovým materiálem. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že se výše uvedená jednání konala v sídle Policejního prezidia České republiky, Strojnická 27, 170 00 Praha 7. Délka jedné trasy uskutečněné dne 29. 9. 2014 byla stanovena na 111 km, což bylo ověřeno plánovačem tras na portálu www.mapy.cz a www.google.cz/maps. Ve vztahu k jízdě uskutečněné dne 29. 9. 2014 výše náhrady nákladů řízení byla za jízdu ze sídla advokátní kanceláře zmocněnce v Písku do místa konání úkonu v sídle Policejního prezidia ČR, při vzdálenosti 111 km, při průměrné spotřebě vozidla 5 l/100 km (ověřeno dle technického průkazu vozidla), ceně nafty ve výši 36 Kč/l a opotřebení vozidla 3,70 Kč/km dle vyhlášky č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidle a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „vyhláška o cestovních náhradách“) vyčíslena ve výši 1 221 Kč, za cestu tam i zpět. Žalovaný přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas strávený cestou do místa konání úkonu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 600 Kč (tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu). 4. Ve vztahu k jízdě zmocněnce uskutečněné dne 27. 8. 2015 k jednání senátu poradní komise a k seznámení se se spisovým materiálem žalovaný nepřiznal žalobci finanční náhradu za jízdné a za promeškaný čas, jelikož mu bylo z úřední činnosti známo, že zmocněnec měl v období od 9. 2. 2015 do 8. 3. 2018 zřízenu pobočku advokátní kanceláře v Myslíkově ulici 23, Praha 1. Upozornil na § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, dle nějž advokátovi náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech v místech, které nejsou sídlem či bydlištěm advokáta. Vyložil, že a contrario je zřejmé, že je-li úkon prováděn v místě sídla advokáta, náhrada za promeškaný čas a ani za jízdní výdaje mu nepřísluší. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tzn 10/95 ze dne 23. 11. 1995, ve kterém se Nejvyšší soud vyjádřil k ustanovení § 18 odst. 1 písm a) advokátního tarifu [nyní § 13 odst. 1 advokátního tarifu] a na komentář k advokátnímu tarifu, ze kterého vyplývá, že: „Podle § 16 odst. 1 etického kodexu České advokátní komory je advokát povinen vykonávat advokacii především ve svém sídle. Totéž ustanovení mu však současně dovoluje zřídit pobočku…Za sídlo advokáta lze tedy považovat i jím zřízenou pobočku.“ (viz Balík, S., Diblíková, L., Havlíček, K. a kol. Vyhláška o advokátním tarifu: Komentář. Wolters Kluwer.). Žalovaný rovněž odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. 5 Ad 22/2014, ve kterém se soud vyjádřil následovně: „Za situace, kdy právní zástupce žalobce má v Praze založenou a využívá svou pobočku, dospěl soud k závěru, že náklady řízení uplatněné formou cestovného z Písku do Prahy nejsou v daném řízení účelně vynaloženými náklady.“ 5. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí k návrhu žalobce vyslechnout advokáta Mgr. M. Prossera konstatoval, že ani případné prohlášení Mgr. M. Prossera o zmocněncem uskutečněné cestě dne 27. 8. 2015 ze sídla advokátní kanceláře zmocněnce nic nemění na faktu, že nelze jízdní výdaje shledat za účelně vynaložené náklady v tomto řízení. Z tohoto důvodu žalovaný považoval provedení výslechu Mgr. M. Prossera za nadbytečné. 6. Závěrem shrnul, že žalobci bylo vyhověno v jeho návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení, nikoliv však v jim požadované výši 10 793 Kč. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, ústní jednání 7. Žalobce v žalobě nejprve v obecné rovině namítal, že žalobou napadené rozhodnutí je, co se týče odůvodnění výroku pod bodem II., nepřezkoumatelné, nerespektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu, jakož i ani další judikaturu, hodnocení skutečností a důkazů je naprosto v příkrém rozporu s logikou; dále, že ve věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, věc byla i po právní stránce nesprávně posouzena a ve správním řízení došlo k závažnému porušení procesních předpisů. 8. Žalobce namítal, že nákladovým výrokem žalobou napadeného rozhodnutí mu nebyla přiznána náhrada nákladů za cestu dne 27. 8. 2015 s odůvodněním, že právní zástupce žalobce měl zřízenou pobočku v Praze, a proto nejde o účelně vynaložený náklad. Žalobce uvedl, že právní zástupce žalobce se účastnil jednání senátu poradní komise a bránil práva žalobce. Právní zástupce žalobce k tomuto jednání cestoval z místa tehdejšího sídla Písek, Třída Přátelství 1960. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že se nejedná o účelně vynaložený náklad, když měl právní zástupce žalobce zřízenou pobočku v Praze. Žalobce v takovém hodnocení spatřoval rozpor s právní úpravou a skutečným skutkovým stavem. 9. Nesouhlasil s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný odmítl vyslechnout advokáta Mgr. M. Prossera. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že ani případné prohlášení Mgr. M. Prossera o zmocněncem uskutečněné cestě dne 27. 8. 2015 ze sídla advokátní kanceláře zmocněnce nic nemění na faktu, že nelze jízdní výdaje shledat za účelně vynaložené náklady v tomto řízení. Žalobce byl přesvědčený, že žalovaného nezajímá skutečný skutkový stav a ani právní posouzení, tvrzení žalovaného považoval za rozporné se zákonem.