4 As 31/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 5/2020- 132 - text 11 5 Ad 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: ředitel Magistrátu hl. m. Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město zastoupený JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice za účasti: I) Městská část Praha 10 sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10 – Vršovice zastoupená Mgr. Bc. Patrikem Frkem, advokátem sídlem Ohradské náměstí 1628/7a, Praha 5 – Stodůlky II) Ing. M. S. bytem X zastoupený prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2020, č. j. MV-156878-12/ODK-2019, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2020, č. j. MV-156878-12/ODK-2019 je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 23 570 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Miloše Olíka, LL.M., advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. V souladu s § 97 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, požádala starostka Městské části Praha 10 o souhlas žalobce s odvoláním osoby zúčastněné na řízení II) (dále jen „OZNŘ“) z pozice tajemníka Úřadu městské části Praha 10. Souhlas s odvoláním žalobce vyjádřil v přípisu ze dne 24. 9. 2019, č. j. MHMP 1849996/2019. OZNŘ II) byla následně dne 25. 9. 2019 z funkce tajemníka odvolána. Proti souhlasu s odvoláním podala OZNŘ II) odvolání. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil tento souhlas s odvoláním. 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že se řízení o udělení souhlasu ředitele krajského úřadu s odvoláním tajemníka městského úřadu řídí § 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně se jedná o rozhodnutí ve správním řízení podle části II. správního řádu, neboť se jedná o zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu, které se projevuje jako právo starosty městské části odvolat tajemníka městské části. Tento názor je podpořen i rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 10. 2019, č. j. 52 A 116/2018-48, č. 3979/2020 Sb. NSS. 3. Vzhledem k tomu, že souhlas s odvoláním je rozhodnutím, mělo být vedeno správní řízení a s OZNŘ II) mělo být jednáno jako s účastníkem správního řízení. Jednáno s ním však nebylo, čímž bylo zásadně zasaženo do jeho práv dotčené osoby podle § 27 odst. 2 správního řádu. Z toho důvodu žalovaný zrušil souhlas s odvoláním a věc vrátil žalobci k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby a následná podání 4. Žalobce v podané žalobě zejména namítá, že rozhodnutí žalovaného je nicotné, a to z toho důvodu, že souhlas s odvoláním tajemníka není rozhodnutím vydávaným ve správním řízení a nelze jej proto přezkoumat v odvolacím řízení. Žalovaný tak neměl pravomoc ani působnost ke zrušení uděleného souhlasu. Žalovaný je absolutně nepříslušný k rozhodnutí. Dle žalobce je souhlas faktický úkon, konkrétně osvědčení dle části IV. správního řádu. Podstatou tohoto souhlasu je zamezit svévoli starostů městských částí se jmenováním či odvoláním vedoucího úřadu, resp. ověření, zda jsou pro jmenování a odvolání splněny zákonem stanovené podmínky. Vydáním žalobou napadeného rozhodnutí došlo k porušení práv žalobce. 5. Rozhodnutím dle správního řádu se autoritativně rozhoduje o vzniku, zániku či změně práv a povinností (případně deklaruje existence nebo neexistence práva a povinnosti), proto nemůže být pouhou podmínkou realizace změny právního vztahu mezi městskou částí a odvolaným tajemníkem. Změnu právního vztahu zakládá až odvolání z funkce, tedy akt prováděný přímo městskou částí. 6. Žalobce rovněž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2070/2012, kde ředitel krajského úřadu nedal souhlas s odvoláním tajemníka ve správním řízení, ale pouhým dopisem. Nejvyšší soud tuto skutečnost nijak nezpochybnil, resp. nepožadoval udělení souhlasu s odvoláním formou rozhodnutí podle správního řádu. Shodně žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. Co 68/2017 a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2017, č. j. 11 C 132/2014-1146. Žalovaný pochybil, když pouze uvedl, že Nejvyšší soud přímo nevyslovil, že souhlas je faktický úkon, ale nikoliv rozhodnutí, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě si ani neopatřil. Na věc naopak aplikoval rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 52 A 116/2018, který se však týkal udělení nesouhlasu s odvoláním tajemníka. 7. Žalobce spatřoval nicotnost rozhodnutí žalovaného i v tom, že bylo fakticky i právně nemožné splnit výkon rozhodnutí. OZNŘ II) totiž již byla z funkce tajemníka odvolána. Není proto možné znovu projednat souhlas s odvoláním tajemníka za situace, kdy tato osoba již tajemníkem není. Žalovaný tak měl postupovat dle § 90 odst. 4 správního řádu a zastavit řízení. 8. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný považoval za účastníka řízení OZNŘ I) (Městskou část Praha 10) a OZNŘ II). Podle § 27 odst. 2 správního řádu měl být účastníkem i žalobce. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podaná žaloba je nepřípustná, jelikož žalobce rozhodl o udělení souhlasu s odvoláním tajemníka v pozici správního orgánu I. stupně a žalovaný v pozici odvolacího správního orgánu. Správní orgán nemůže žalobou napadat rozhodnutí nadřízeného správního orgánu, který o věci rozhodl jako odvolací orgán. Ze soudního přezkumu jsou rovněž vyloučena rozhodnutí, kterými odvolací správní orgán zruší rozhodnutí prvostupňovému správnímu orgánu a věc mu vrátí k dalšímu řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 20/2006-64, nebo ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 30/2010-219). Žalobce rovněž není nadán aktivní žalobní legitimací, jelikož v pozici správního orgánu nemohla být poškozena jeho práva. 10. Žalovaný dále zopakoval svoji argumentaci uvedenou již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Řízení o udělení souhlasu s odvoláním tajemníka obecního nebo městského úřadu je dle jeho názoru správní řízení, což podporuje i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 52 A 116/2018. Ke stejnému závěru dospěla i rozkladová komise v případě souhlasu ministra vnitra s odvoláním ředitelky Magistrátu hlavního města Prahy (rozhodnutí ze dne 7. 9. 2018, č. j. MV-93636-3/SO2018). Tento názor žalovaný zastává dlouhodobě. 11. K opomenutí obstarání civilních rozsudků žalovaný uvedl, že jeho povinností je zjišťovat skutkový stav, nikoliv právní argumentaci. 12. K námitce, že rozhodnutí je neuskutečnitelné žalovaný uvedl, že bývalý tajemník [OZNŘ II)] nemohl být platně odvolán, když nedošlo k pravomocnému ukončení správního řízení o jeho odvolání. 13. Žalobce dle žalovaného nepředstavoval účastníka řízení, ale správní orgán, proto nemohl mít stejná práva jako ostatní účastníci řízení. 14. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že je nadán aktivní procesní legitimací, jelikož bylo zasaženo do jeho práva vydat souhlas s odvoláním tajemníka z funkce, ačkoliv pro to jsou splněny zákonné podmínky a OZNŘ II) porušil jemu uložené povinnosti. Ve věci byla splněna i časová podmínka daná v § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ÚÚSC“), dle kterého je možné odvolat vedoucího úředníka z funkce do 6 měsíců od porušení povinností. Zrušením souhlasu ovšem došlo k situaci, že odvolání již nebylo kvůli uplynutí lhůty možné. Dle žalobce by z důvodu této lhůty prakticky pouze postačilo, aby se starosta městské části dozvěděl o porušení povinností tajemníka se zpožděním jednoho až dvou měsíců, a podání návrhu na odvolání v režimu části II. správního řádu by pozbylo smyslu, neboť by z důvodu nutnosti provést správní řízení nebyla ani teoretická možnost, aby bylo vydáno pravomocné rozhodnutí. Proti odvolání z funkce má tajemník dostatečnou právní ochranu v podobě podání civilní žaloby. 15. Žalobce zopakoval, že vydání souhlasu je faktickým úkonem, nikoliv rozhodnutím. Tomu svědčí i § 81 odst. 6 zákona o hlavním městě Praze, dle kterého je ředitel Magistrátu hlavního města Prahy oprávněn podat starostovi městské části návrh na odvolání tajemníka úřadu městské části, jestliže tento nezjedná ve stanoveném termínu a rozsahu nápravu nedostatků zjištěných na základě vyhodnocení výsledků kontrol. Takový návrh ředitele se přitom výslovně považuje za předchozí souhlas ve smyslu § 97 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze. Podání takového návrhu starostovi městské části přitom nemůže být z logiky věci výsledkem správního řízení, jehož výstupem je správní rozhodnutí, vůči kterému se lze odvolat. Je to faktický úkon, který může (a nemusí) ředitel Magistrátu hla