8 As 15/2011 — Nejvyšší správní soud

6 A 115/2023- 47 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 A 115/2023 6 A 115/2023-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: M P bytem proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, č. j.: MHMP 1844276/2023, sp. zn.: S-MHMP 1825495/2023 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 9. 2023, č. j.: MHMP 1844276/2023, sp. zn.: S-MHMP 1825495/2023, se ve výroku I. ruší. II. Žaloba proti výroku II. rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 9. 2023, č. j.: MHMP 1844276/2023, sp. zn.: S-MHMP 1825495/2023, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o právu shromažďovacím“ nebo jen „zákon“), rozhodnuto o stanovení podmínek shromáždění, které se podle oznámení žalobce mělo konat dne 12. září 2023 v době od 17:30 do 19:00 hodin v Praze, formou průvodu od bývalé budovy Elektrických podniků na adrese Bubenská 1, Praha 7, k budově Národního muzea u Čelakovského sadů, po cestě ulicemi Bubenská – Hlávkův most – Wilsonova – Václavské náměstí, za účelem „Veřejný pochod a happening za humanizaci magistrály a dodržení klimatického závazku“. Předpokládaný počet účastníků byl 50 – 200, počet pořadatelů 5. [2] Napadené rozhodnutí stanovilo podmínku pod bodem I tak, že účastníci shromáždění (včetně svolavatele a pořadatelů) od bývalé budovy Elektrických podniků na adrese Bubenská 1477/1, Praha 7, půjdou ulicí Bubenská a Hlávkův most, a dále odchylně od oznámené cesty průvodu jsou povinni na úrovni Těšnovského tunelu na konci Hlávkova mostu sejít vpravo k budově Ministerstva zemědělství, odkud půjdou ulicemi Těšnov – Na Florenci – Havlíčkova – Hybernská – Opletalova – Washingtonova – Politických vězňů – Wilsonova – Václavské náměstí, kde na úrovni McDonald ‘s na adrese Václavské náměstí 812/59, Praha 1, přejdou po přechodu a následně k budově Národního muzea a k Čelakovského sadům, přitom k průvodu použijí chodník. [3] Pod bodem II. pak toto rozhodnutí stanovilo podmínku, že účastníci shromáždění (včetně svolavatele a pořadatelů) se nebudou před budovou Národního muzea, které sídlí na adrese Václavské náměstí 1700/68, Praha 1, zdržovat ve vozovce a pořadatelům se zakazuje tuto vozovku přehrazovat páskou či jiným předmětem. [4] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení, přičemž v žalobě tvrdil, že rozhodnutí považuje za nezákonné. [5] Žaloba byla soudu doručena dne 12. září 2023 v 15:58 hodin. Aby soud dodržel lhůtu tří pracovních dnů podle ust. § 11 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím, nařídil ústní jednání na den 14. září 2023, a to aniž by předtím vyžadoval zaplacení soudního poplatku a vyjádření žalovaného a zaslání správního spisu. Povinnost uhradit soudní poplatek a podat vyjádření ve věci s ohledem na krátkost lhůty pro rozhodnutí soud stanovil do okamžiku zahájení ústního jednání a vyjádření až při konání ústního jednání. Obě procesní povinnosti účastníci splnili, byly tak dány procesní podmínky pro rozhodnutí ve věci. [6] Žalobce v žalobě nejprve poukázal na povahu shromažďovacího práva, jeho zakotvení v Listině základních práv a svobod, přičemž podle jeho názoru napadené rozhodnutí zákon obchází a nešetří toto právo jako právo zakotvené ústavním pořádkem. Nejprve uvedl, že žalovaný není oprávněn určit čas a místo shromáždění v tomto správním rozhodnutí, přičemž poukázal na ust. § 8 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím, kdy podle názoru žalobce je možné tyto údaje měnit pouze po dohodě se svolavatelem. Pokud by takový postup byl možný i bez této dohody, bylo by ust. § 8 odst. 1 zákona zbytečné, a mohlo by se ihned postupovat podle ust. § 8 odst. 2 zákona. Žalobce se domnívá, že takový postup je skrytým podmiňováním shromáždění povolením, což je podle článku 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nepřípustné. Pokud žalovaný s místem a časem shromáždění nesouhlasil, měl jej zakázat podle ust. § 10 odst. 3 zákona. Pokud by bylo možné změnit místo průvodu, bylo by ust. § 10 odst. 3 zákona zbytečné. V takovém případě však nebyly odůvodněny důvody pro zakázání shromáždění podle zákona. Žalobce poukázal na účel shromáždění, které je nutné konat na magistrále. Uvedl, že konáním shromáždění nedojde k omezení dopravy ve velké intenzitě, jedná se o jeden pruh na hodinu a půl (poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2007, čj. 5 As 26/2007-86). Namítal dále, že žalovaný nijak neprokazuje, že průvod je v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, k tomu nepostačuje konstatování, že po magistrále za den projede 100 000 vozidel v obou směrech, neuvádí, jaké zpoždění dopravy to bude znamenat či jiné dopady do života ostatních. V této souvislosti poukazuje na to, že v protisměru je za budovou Státní opery ve Wilsonově ulici již mnoho měsíců trvale uzavřen jeden jízdní pruh. Když nevadí takové omezení dopravy, žalobce se domnívá, že těžko může vadit konání shromáždění po hodinu a půl. K poukazu na znemožnění svobody pohybu podle článku 14 Listiny základních práv a svobod uvádí, že žádná svoboda není absolutní, žalobce by podle téhož článku mohl argumentovat, že motoristé omezují jeho svobodu pohybu po magistrále či jinde. Omezení či zpoždění dopravy se nijak nevymyká životním situacím (např. v důsledku dopravní kolize), uvádí, že tato svoboda neznamená, že občan má zaručené právo jet kdykoliv a kamkoliv automobilem bez omezení. Ohledně hromadné dopravy žalobce poukazuje na to, že ulicí Wilsonova je vedena pouze linka A-E, která je provozována v intervalu 30 minut, konáním průvodu by tak bylo omezeno jen několik spojů. Přes místo happeningu před Národním muzeem pak hromadná doprava není vedena vůbec, naopak v ulici Havlíčkova, kam je průvod rozhodnutím přesměrován, vede 5 linek hromadné dopravy. [7] Žalobce dále uvádí, že realizací průvodu by nedošlo k ohrožení života a zdraví osob. Zákon o právu shromažďovacím je konstruován opačně než napadené rozhodnutí, neboť pokud je důvodná obava, že by shromáždění mohlo být rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo policii o součinnost (ust. § 6 odst. 3 zákona), což žalobce učinil, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2011, čj. 8 As 15/2011-72. Podle názoru žalobce hypotetické protiprávní jednání neúčastníků shromáždění mu nelze přičítat k tíži, ale posoudit, zda v místě konání lze objektivně zajistit bezpečné podmínky. Žalobce uvádí, že v ohlášeném místě je dostatek prostoru k zajištění bezpečnosti všech osob, policie k tomu má k dispozici techniku (nasazovanou např. v případech, když shromažďovací právo realizují fanoušci fotbalových klubů). Žalobce upozorňuje na to, že se shromažďovacím právem je podle judikatury spojen i pozitivní závazek veřejné moci, kdy ta je povinna za určitých podmínek povinna jej aktivně chránit (rozsudek ESLP ve věci Plattform „Ärzte für das Leben“ ze dne 21. 6. 1988, nebo rozsudek velkého senátu ve věci Kudrevičius, stejně jako rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2014, čj. 5 As 112/2014-33, nebo ze dne 14. 12. 2022, čj. 7 As 214/2022-39). Žalovaný je tak povinen ve spolupráci s policií poskytnout shromáždění ochranu, čímž se v napadeném rozhodnutí této své povinnosti zbavuje přesunutím na jiné místo. [8] Žalobce rovněž namítá, že rozhodnutí je zmatečné, neboť část shromáždění vlastně zakázalo, aniž by uvedlo, jaké podmínky k tomu jsou (jedná se o podmínku II. výroku napadeného rozhodnutí). Tuto podmínku má žalobce obsahově za zákaz shromáždění, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2007, čj. 5 As 26/2007, argumentace vynětím komunikace z obecného užívání je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (rozhodnutí I. ÚS 1849/08). Výrok I. napadeného rozhodnutí považuje zmatečný v tom, že není jasné, zda se podmínka „přitom k průvodu použijí chodník“ vztahuje pouze k přechodu k budově Národního muzea, nebo i k další části průvodu. [9] V další části žaloby žalobce uvádí, že nijak nezakrývá své přátelské spojení se svolavatelem jiných pochodů xxxx, to ale podle jeho názoru neznamená, že účel jeho shromáždění je shodný s jinými shromážděními. Uvádí, že téměř každé shromáždění je spojené s jistou mírou omezení okolí a s určitým blokováním běžného způsobu fungování infrastruktury, poukazuje na účel shromáždění, jímž je humanizace magistrály. Dále žalobce namítal, že na témže místě již v minulosti shromáždění proběhla, proto jejich zákaz je podle judikatury nemožný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2011, čj. 8 As 15/2011-72). [10] V poslední části žaloby žalobce namítl systémovou podjatost úřední osoby, kterou opírá o vyjádření primátora hlavního města Prahy Svo