9 As 36/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 38/2022- 37 - text 17 6 A 38/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: Vinoko Pro s.r.o., se sídlem Bezručova 168, Ohrada, 280 02 Nová Ves I., IČ: 092 19 129, zastoupen Mgr. et Mgr. Bedřichem Fialou, advokátem, se sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 504/15, Brno – Pisárky, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 28. 2. 2022, č.j. SZPI/BI133-28/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 28. 2. 2022, č.j. SZPI/BI133-28/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze ze dne 10. 12. 2021, č.j. SZPI/BI133-25/2021 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání: 1. přestupku podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“); 2. přestupku podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. e) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 321/2004 Sb.“) a 3. přestupku podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. t) téhož zákona, za což byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 25.000 Kč. [2] V prvním žalobním bodě žalobkyně uvedla, že od počátku řízení namítala, že celá kontrola byla provedena nezákonně a v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že nesprávným postupem inspektorky Ing. K. Č. došlo k situaci, kdy byla v provozovně žalobkyně dne 21. 9. 2020 započata kontrola jiné společnosti (Vinoko Plus s.r.o.) a až teprve následně bylo zjištěno, že tato společnost nevyvíjí žádnou činnost, a proto bylo až druhý den zahájeno s kontrolou u žalobkyně( Vinoko Pro s.r.o.) Namítala, že po tomto pochybení se inspektorka snažila zhojit situaci tím, že se opětovně na kontrolu dostavila dne 22. 9. 2020 a snažila se „vzbudit dojem“, že již předchozí den kontrolovala žalobkyni, a nikoliv jiný subjekt. Dle žalobkyně však inspektorka opomněla, že vůbec nezaložila spis na kontrolu žalobkyně, přičemž vůbec nepořídila ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 kontrolního řádu záznam o úkonech podle odst. 1, tj. o tom, že bude provádět úkony, jejichž cílem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu žalobkyně. Žalobkyně tak namítala, že celé řízení je nezákonné, přičemž situaci připodobnila k tomu, jako kdyby v trestním řízení nebyl vyhotoven záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu. Dle žalobkyně jsou tak všechna zjištění ze dne 21. 9. 2020 v důsledku absence záznamu podle ustanovení § 3 odst. 2 kontrolního řádu nepoužitelná. [3] Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je bez významu, co měla žalobkyně spáchat, neboť při nezákonném vedení kontroly od počátku je řízení postiženo natolik zásadní vadou, že je třeba rozhodnutí jako celek zrušit. Uvedla, že je vyloučeno, aby kontrolní orgán žádný záznam o zahájení předmětných úkonů před samotnou kontrolou neučinil. Veškeré informace ze dne 21. 9. 2020 tak dle žalobkyně musí bez dalšího „zůstat ve spisu“ založeného pro kontrolu společnosti Vinoko Plus s.r.o. a s těmito listinami nelze nakládat jako s podklady pro zahájení a kontrolu u žalobkyně. [4] Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala, že samotná kontrola žalobkyně byla zahájena až dne 22. 9. 2020, přičemž tohoto dne žalobkyně nespáchala to, co je jí kladeno za vinu pod bodem I./2 a I./3 prvostupňového rozhodnutí a bez dalšího ji nelze seznat vinou ani z bodu I./1. Namítala, že žalobou napadeným rozhodnutím byl „schválen“ postup kontrolního orgánu, který v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že vycházel z kontrolního materiálu, a to mimo jiné z dokladu o provedených kontrolních úkonech ze dne 21. 9. 2020, č. D014-10803/20, včetně všech příloh, z faktury č. 20100020992 a dodacího listu č. DL20-022019, a účtenky ze dne 21. 9. 2020 na produkt Burčák 1l. Tyto důkazy jsou však dle žalobkyně nepoužitelné, neboť v této době pro kontrolu žalobkyně ještě nebyl ani veden spis. [5] Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně pro dokreslení celé situace uvedla, že inspektorka po zjištění svého pochybení dne 21. 9. 2020 v provozovně druhý den hned ráno přišla provést kontrolu novou, přičemž směřovala k tomu, aby hlavně „něco našla“. Uvedla, že namítala podjatost inspektorky, avšak námitce podjatosti vyhověno nebylo. Konstatovala, že z následných rozhodnutí správních orgánů je patrná snaha, aby bylo zakryto vlastní pochybení. [6] V pátém žalobním bodu žalobkyně namítala, že z hlediska hodnocení jednotlivých důkazů neuvádí správní orgány vůbec ničeho. Z napadených rozhodnutí dle žalobkyně není zřejmé, co z kterého důkazy oba správní orgány zjistily, jaké závěry z nich učinily a co konkrétně bylo kterým důkazem prokázáno. Napadená rozhodnutí jsou tak dle žalobkyně nepřezkoumatelná. [7] V šestém žalobním bodu žalobkyně poukázala na ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), s tím, že ohledně fyzické osoby, jejíž porušení povinnosti by bylo přičitatelné žalobkyni, nelze z napadených rozhodnutí zjistit nic, a proto vyvstává otázka, zda se žalobkyně vůbec sama o sobě dopustila spáchání předmětných přestupků, resp. je-li vůbec pachatelem. Uvedla, že žalovaná se v napadeném rozhodnutí snažila vysvětlit, že by mělo být jednání žalobkyně přičitatelné jednateli R. Š., avšak tento svůj závěr nijak neodůvodnila. Za podstatné pak žalobkyně v této souvislosti označila to, že jednatelkou žalobkyně je také T. Š., která byla určité fázi kontroly přítomna. Proto měly kontrolní orgány vysvětlit, proč by mělo být žalobkyni přičítáno jednání R. Š., a nikoliv či naopak T. Š. Shrnula, že přičitatelnost jako základní znak odpovědnosti právnické osoby, měla být vyjasněna. [8] Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí prvostupňové. [9] Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhovala její zamítnutí. K prvnímu žalobnímu bodu uvedla, že námitky žalobkyně coby kontrolované osoby byly zamítnuty sdělením ředitele inspektorátu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č.j. SZPI/CY199-6/2020 s odůvodněním, že podklady vedoucí k zahájení kontroly s žalobkyní byly pořízeny ve smyslu ustanovení § 3 kontrolního řádu s tím, že právní předpisy nestanoví, že by kontrolní orgán nemohl jako podklad ke kontrole využít i kontrolní zjištění učiněné při předchozí kontrole u jiné kontrolované osoby. Správní orgán I. stupně pak dospěl k závěru, že zákon nestanoví formu záznamu o úkonech předcházejících kontrole. Následně žalovaná shrnula postup kontrolního orgánu před zahájením kontroly s tím, že kontrolnímu orgánu byl teprve po zaslání nabývacích dokladů upřesněn subjekt, který uváděl daný produkt na trh. Zdůraznila, že o kontrole sepsán Protokol č. P030-10803/20 a zjištění zaznamenaná v Dokladu o provedených kontrolních úkonech č. D014-10803/20 ze dne 21. 9. 2020 byla využita jako podklad pro kontrolní zjištění zde zaznamenaná. Dále žalovaná uvedla, že základní rysem úkonů předcházejících kontrole je jejich předběžnost; dle komentářové literatury tyto mohou spočívat i v monitoringu určitého místa, přičemž se nemusí vztahovat ke konkrétní kontrolované osobě. Uvedla, že z ustanovení § 3 kontrolního řádu nevyplývá, že by se záznam o úkonech předcházejících kontrole musel vždy vztahovat ke konkrétní kontrolované osobě, resp. že pouze takový by mohl být využit v následném řízení. V této souvislosti žalovaná odkázala na smysl a povahu kontrolní činnosti a na možnost upřesnění předmětu kontroly až později v průběhu kontroly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č.j. 1 As 254/2016). Uvedla, že v nyní projednávané věci nebyla zřejmá identifikace kontrolované osoby v rámci úkonů předcházejících zahájení kontroly, neboť na dané adrese byly na vchodových dveřích hned při vstupu na danou provozovnu na listině označeny dvě společnosti, které jsou propojeny jak místně, tak personálně. Je tak pochopitelné, že inspektorka neměla hned při prvním kontrolním vstupu dne 21. 9. 2020, kdy na dané provozovně prověřoval podaný podnět, jistotu o tom, která ze dvou označených společ