1 Ads 201/2023 — Nejvyšší správní soud

6 A 8/2022- 52 - text 11 6 A 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Konfederace odborových organizací bezpečnostních sborů, z.s. sídlem Nádražní 2437/2, 301 00 Plzeň zastoupený advokátem JUDr. Martinem Janákem sídlem Sedláčkova 212/11, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 12. 11. 2021, č.j. MPSV-2021/130616-513/4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 7. 2021 č.j. MPSV-2019/163263-523/16 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost o určení zprostředkovatele pro řešení sporu o uzavření kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem. 2. Podstatou sporu je, zda správní orgány mohly vyhovět návrhu žalobce na určení zprostředkovatele. II. Napadené rozhodnutí 3. Ministryně v napadeném rozhodnutí shrnula dosavadní průběh řízení a dále uvedla, že žalobce nemůže přistoupit ke kolektivní smlouvě uzavřené v roce 2009 na dobu neurčitou, neboť vznikl až po jejím uzavření, přestože zároveň nemá souhlas ostatních odborových organizací působících u zaměstnavatele k vyjednání separátní kolektivní smlouvy. Žalobce požadoval buď, aby s ním byla uzavřena nová samostatná kolektivní smlouva shodného obsahu jako s ostatními odborovými organizacemi, anebo uzavření dohody či dodatku, na jehož základě by přistoupil k již dříve uzavřené kolektivní dohodě uzavřené s ostatními odborovými organizacemi. Protože však žalobce nedisponuje souhlasem ostatních odborových organizací s uzavřením separátní smlouvy, nemůže být rozhodnuto ani o určení zprostředkovatele. Pokud u zaměstnavatele působí více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi, které ale musí vystupovat a jednat s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, leda by se dohodly jinak. 4. K procesním výtkám žalobce ministryně uvedla, že správní orgány nejsou vázány návrhy účastníka ohledně dokazování a žalobcem požadované ústní jednání nemohlo přinést nové poznatky. 5. Ministryně neměla možnost uvážení a nemohla vrchnostensky zasáhnout do práv účastníků a určit zprostředkovatele bez ohledu na nesplnění zákonných podmínek. Každý kromě žalobce může tuto situaci, kdy proti sobě stojí zájmy jednotlivých zástupců zaměstnanců, řešit výpovědí původní dohody nebo přizváním žalobce dodatkem k původní dohodě, což se nestalo. Správní orgány se opřely o hmotněprávní úpravu plurality odborových organizací, kdy bez dohody mezi odborovými organizacemi navzájem a zároveň bez dohody mezi odborovými organizacemi a zaměstnavatelem není možné separátní kolektivní dohodu uzavřít. Právní úprava požaduje stoprocentní shodu na straně odborových organizací, aby mohly být společně jednou ze stran kolektivního vyjednávání, a tedy jednou ze stran kolektivní smlouvy. To sice přináší značné problémy, ale právní úpravu je třeba akceptovat. III. Žaloba 6. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. 7. Žalobce namítal, že správní orgány chybně identifikovaly předmět řízení, protože v napadeném rozhodnutí se uvádí, že jde o spor o uzavření separátní kolektivní dohody ke kolektivní dohodě ze dne 20. 3. 2012, ačkoliv ve skutečnosti se žalobce domáhal určení zprostředkovatele. Chybně je vymezen i okruh účastníků řízení, kterými by měly být kromě zaměstnavatele též všechny odborové organizace, které u něj působí. 8. Žalobce napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Je atypické, že se v průběhu řízení správní orgán dotazoval žalobce na předmět řízení. Žalobce poukazoval na to, že zaměstnavatel a jiné odborové organizace jsou v řízení pasivní a zjevně nemají zájem umožnit působení žalobce. Žalobce od počátku usiluje o to, aby s ním byla uzavřena kolektivní smlouva shodná jako s jinými odborovými organizacemi dne 20. 3. 2012 a kvůli neochotě zaměstnavatele podal návrh na určení zprostředkovatele. Pouze jako alternativu uváděl, že by mohl přistoupit k již uzavřené kolektivní smlouvě. V tomto ohledu nemůže být relevantní, kdy odborová organizace vznikla, protože žalobce je oprávněn předložit návrh na zahájení kolektivního vyjednávání. Správní orgány taky nesprávně mají za to, že z důvodu postupu dle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním vyjednávání“) nelze aplikovat zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). 9. Žalobce argumentoval, že on a jím zastupovaní zaměstnanci byli zkráceni na svém právu kolektivně vyjednávat, uzavřít za zaměstnance kolektivní smlouvu a na právu na stávku. 10. Požadavek správních orgánů na jednotnost souhlasu na straně odborových organizací žalobce považuje za nesprávný. Každá z odborových organizací má totiž samostatné postavení a nelze požadovat dohodu napříč odborovými organizacemi. Zaměstnavatel má povinnost jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi. Správní orgány ani nezjišťovaly shodu na straně odborových organizací a vycházely jenom z tvrzení žalobce, nenařídily ani ústní jednání, jak požadoval žalobce. Správní orgány dovodily na straně odborových organizací zákonné společenství, což nabourává princip samostatnosti, svébytnosti a samostatné právní osobnosti odborové organizace. Odborové organizace sice mají jednat ve shodě, jak vyplývá ze zákoníku práce, ale zákon o kolektivním vyjednávání má vůči němu speciální povahu a z něj vyplývá, že na návrh jakékoliv ze smluvních stran žalovaný určí zprostředkovatele. Opačný výklad ze strany správních orgánů má za následek, že v případě nesouhlasu třeba jen jedné z odborových organizací jsou všechny ostatní odborové organizace a zaměstnanci, které reprezentují, ochuzeni o své právo kolektivně vyjednávat, jenž je tím eliminováno. To je v rozporu také s Evropskou sociální chartou, přičemž správní orgány musí upřednostnit výklad odpovídající ústavnímu pořádku a závazkům státu vycházejícím z ratifikovaných mezinárodních smluv. 11. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nejenom v rozporu se zákonem, ale i s ústavním pořádkem. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06, který zdůrazňuje nutnost rovného zacházení se všemi odborovými organizacemi. Postupem správních orgánů bylo omezeno i právo na stávku, jíž musí předcházet řízení před zprostředkovatelem. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný shrnul průběh řízení a dále uvedl, že u zaměstnavatele je uzavřena kolektivní smlouva na dobu neurčitou ze dne 3. 12. 2009 s některými odborovými organizacemi a dále kolektivní dohoda ze dne 20. 3. 2012 s jinými odborovými organizacemi, a to na dobu určitou s automatickou prolongací. Žalovaný konstatoval, že ostatní odborové organizace nemají zájem o přistoupení žalobce k platné kolektivní dohodě ani o vyjednávání o nové kolektivní dohodě. Podmínkou uzavření kolektivní smlouvy u zaměstnavatele je úplná shoda všech odborových organizací na celém obsahu kolektivní smlouvy. Nesouhlas byť jediné odborové organizace má za následek neuzavření smlouvy. Pokud odborová organizace není ve shodě s ostatními odborovými organizacemi, nemůže být plnohodnotnou stranou kolektivní smlouvy a nejde o kolektivní spor, pro jehož řešení by měl být zprostředkovatel určen. Cílem kolektivního vyjednávání je především vyjednání příznivějších podmínek pro zaměstnance, což bylo splněno uzavřením kolektivní smlouvy u zaměstnavatele, a uzavření separátní kolektivní smlouvy se žalobcem již příznivější podmínky pro zaměstnance nepřinese. Nadto bez dohody mezi odborovými organizacemi by nebylo možno určit, na které zaměstnance se případná separátní kolektivní smlouva vztahuje. Nutnost shody všech odborových organizací je projevem principu plurality. 13. Žalovaný poukázal na rozdíl mezi pojmy kolektivní smlouva a kolektivní dohoda s tím, že žalobce navrhuje uzavření kolektivní smlouvy shodné s kolektivní dohodou ze dne 20. 3. 2012, tj. úpravu kolektivních práv civilních zaměstnanců zaměstnavatele podle kolektivní dohody vztahující se na příslušníky Policie ČR ve služebním poměru. Obsah těchto smluv však z povahy věci nemůže být zcela totožný, a i v případě, kdy by byl omezen rozsah zaměstnanců, na které se má separátní smlouva vztahovat, vznikly by mezi zaměstnanci nedůvodné rozdíly podle toho, jaká kolektivní smlouva by se na ně vztahovala. 14. Žalovaný je toho názoru, že zákon o kolektivním v