1 Ads 263/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 3/2022- 38 - text 11 8 Ad 3/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému Ing. A. M., nar. X, bytem X zastoupena prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Pplk. Sochora 1391/4, 170 00 Praha 7 Nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2021, č. j. MV-172209-4/SR-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně jakožto státní zaměstnankyně byla rozhodnutím státní tajemnice v Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „státní tajemnice“) ze dne 23. 11. 2020 podle § 62 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále také jen „zákon“), zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů; účinnost tohoto rozhodnutí nastala dne 5. 12. 2020. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že na základě systemizace schválené usnesením vlády č. 790 ze dne 27. 7. 2020, bylo služební místo, na němž žalobkyně vykonávala službu, zrušeno. 2. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2021, č. j. MIPOX03RUISS, státní tajemnice podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě ukončila služební poměr žalobkyně a současně podle § 72 odst. 2 písm. c) téhož zákona rozhodla, že jí přísluší odbytné ve výši 536 760 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Pokud jde o určení výše odbytného, tak státní tajemnice vyšla z toho, že služební poměr žalobkyně trval od 1. 11. 2015; do nepřetržité doby trvání služebního poměru potom státní tajemnice v souladu s § 200 odst. 1 zákona o státní službě započítala i dobu od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2015, kdy byla žalobkyně v pracovním poměru k Ministerstvu průmyslu a obchodu. Celková dob nepřetržitého trvání služebního poměru pro určení výše odbytného tak činila 6 let 3 měsíce a 25 dní. 3. Žalobkyně uvedené rozhodnutí napadla odvoláním, které náměstek ministerstva vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, č. j. MV-172209-4/SR-2021, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). 4. Žalobkyně se s tímto výsledkem neztotožnila a proti uvedenému rozhodnutí podala dne 21. 2. 2022 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 odst. 1 s.ř.s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že jí po dobu více než 5 měsíců od zařazení mimo výkon služby nebyl umožněn přístup do neveřejné části evidence obsazovaných míst, ačkoliv na to měla podle § 182 odst. 1 zákona o státní službě právo. Jejím prostřednictvím si přitom žalobkyně mohla sama aktivně vyhledávat volné pozice, případně ověřit, že příslušný služební orgán vyvíjí dostatečné úsilí k nalezení vhodného služebního místa. Žalobkyně rovněž odmítá argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, že se v ochranné době 6 měsíců mohla hlásit do vyhlášených výběrových řízení. 6. Žalobkyně rovněž uvádí, že příslušný služební orgán nedostál své povinnosti vyhledávat pro ni vhodné služební místo. Konkrétně potom namítá, že státní tajemnice se sice na str. 4 prvostupňového rozhodnutí zabývala možností zařazení žalobkyně do vyšší platové třídy, nicméně již není zřejmé, jak státní tajemnice tuto možnost vyhodnotila, resp. jak vážně ji vůbec brala. 7. Zadruhé žalobkyně namítá, že jí příslušný služební orgán v průběhu šestiměsíční ochranné doby nezákonně nařídil čerpání dovolené. Žalobkyně přitom z porovnání úpravy v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (zejména úpravy překážek v práci na straně zaměstnavatele) a úpravy v zákoně o státní službě, dovozuje, že takový postup byl přinejmenším nelogický, spíše však nezákonný. Podle žalobkyně došlo v důsledku čerpání dovolené k přerušení běhu ochranné doby 6 měsíců, která je stanovena v § 62 odst. 1 zákona o státní službě. Žalobkyně mohla být nezákonným nařízením dovolené poškozena ve dvou směrech; jednak v případě, že by pro ni bylo posléze nalezeno vhodné služební místo, tak by již neměla nárok na další čerpání dovolené; v případě, že by byl její služební poměr ukončen (jak se ve výsledku stalo), tak by jí nevznikl nárok na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 odst. 2 zákoníku práce. 8. Zatřetí žalobkyně brojí proti stanovení výše odbytného podle § 72 odst. 2 zákona o státní službě. Žalobkyně zpochybňuje výklad § 200 odst. 1 téhož zákona, tak jak ho zastává žalovaný, a argumentuje, že do doby nepřetržitého trvání služebního poměru měla být vedle doby trvání pracovního poměru u Ministerstva průmyslu a obchodu (od 1. 5. 2015 do 31. 10. 2015), který byl následně „překlopen“ od 1. 11. 2015 do služebního poměru, započtena i doba trvání pracovního poměru k Ministerstvu financí (od r. 2008 do 30. 4. 2015), který mu bezprostředně předcházel. Žalobkyně se odvolává na použití množného čísla (spojení bezprostředně předcházející pracovní poměry) v uvedeném ustanovení zákona a rovněž na komentářovou literaturu. Jiné posouzení uvedené otázky by znamenalo, že by žalobkyně měla nárok na odbytné ve větší výši (podle písm. d) ust. § 72 odst. 2 a nikoliv podle jeho písm. c)). 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2022 k první žalobní námitce odkázal zejména na její vypořádání na str. 7 napadeného rozhodnutí. Žalobkyni byl přístup do neveřejné části evidence zřízen sice až 10. 5. 2021, do té doby ale měla přístup alespoň do veřejné části této evidence. Tato okolnost nicméně nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí; státní tajemnice se v součinnosti s jinými služebními úřady snažila nalézt volné vhodné služební místo; žalobkyně byla rovněž pravidelně informována o volných služebních místech v Ministerstvu průmyslu a obchodu i v jiných úřadech. Žalobkyni tak nebylo cíleně bráněno v obsazení jakéhokoliv služebního místa ve státní správě. Žalovaný v této souvislosti odkázal na řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 Ad 13/2020, ve kterém byla řešena obdobná právní otázka. 10. K dílčí námitce týkající se postupu podle § 49 odst. 2 zákona o státní službě žalovaný uvedl, že státní tajemnice se možností takového postupu zabývala ve vztahu k volnému služebnímu místu s1225 zařazenému v 15. platové třídě; ve výsledku ale toto místo nebylo vyhodnoceno jako vhodné. Žalovaný dále upozornil, že postup podle uvedeného ustanovení zákona není obligatorní, resp. na něj státní zaměstnanec nemá právní nárok. 11. Ke druhé žalobní námitce žalovaný odkázal na závěr poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu k zákonu o státní službě č. 32, podle něhož je možné státním zaměstnancům zařazeným mimo výkon služby nařídit čerpání dovolené; současně jim ale také v tomto období právo na dovolenou dále vzniká; nařízení čerpání dovolené potom nevede k přerušení či stavění běhu doby 6 měsíců. 12. Ke třetí žalobní námitce žalovaný uvedl, že do doby nepřetržitého trvání služebního poměru lze podle § 200 odst. 1 zákona o státní službě započíst pouze dobu pracovního poměru, který byl následně „překlopen“ do služebního poměru. Tento úmysl zákonodárce plyne z užití slova „bezprostředně“ v uvedeném ustanovení. Žalovaný na podporu svého výkladu odkázal na jinou komentářovou literaturu a dále na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 6. 2021, č. j. 5 Ad 12/2018-55. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalovaný s takovým postupem vyslovil souhlas; žalobkyně potom nijak nereagovala na výzvu podle § 51 s. ř. s., má se tedy za to, že s takovým postupem souhlasí. 14. Soud dále zohlednil skutečnost, že v mezidobí se změnilo označení žalovaného: zatímco v době podání žaloby byl žalovaný zákonem o státní službě označen jako náměstek ministra vnitra pro státní službu, novelou tohoto zákona provedenou zákonem č. 384/2022 Sb., došlo s účinností od 1. 1. 2023 ke změně v tom, že dosavadní náměstek ministra vnitra pro státní službu je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejvyšším státním tajemníkem. Soud proto v tomto rozsudku označil žalovaného jako nejvyššího státního tajemníka, s tím ovšem, že se jedná o stále stejný subjekt. 15. Žaloba není důvodná. 16. Nejprve se městský soud zabýval první žalobní námitkou týkající se vyhledávání vhodného služebního místa po dobu, po kterou byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby. 17. Podle § 182 odst. 1 věta druhá zákona o státní službě, [e]vidence obsazovaných služebních míst je přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup v rozsahu služebních míst, která nebylo možno obsadit státním zaměstnancem zařazeným mimo výkon služby; v ostatním je přístupná pouze služebnímu orgánu a státnímu zaměstnanci zařazenému mimo výkon služby. 18. Významu zřízení přístupu do neveřejné části evidence obsazovaných služebních