10 As 130/2017 — Nejvyšší správní soud

9 A 29/2022- 59 - text 14 9A 29/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Z-Group bus a.s. se sídlem třída Tomáše Bati 258, Zlín – Louky zastoupen JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem sídlem Palackého 168, Vsetín proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 za účasti Plzeňský kraj se sídlem Škroupova 18, Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2022, č. j. MV-55630-42/ODK-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly (dále jen „žalovaný“), kterým žalovaný rozhodl podle § 148 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“ nebo „správní řád z roku 2004“), tak, že nárok OZŘ uplatněný v návrhu ze dne 1. 4. 2021, evid. pod č. j. MV-55630-1/ODK-2021, je v základu věci důvodný. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že se OZŘ ve sporném správním řízení před žalovaným domáhala po žalobci zaplacení částky 17.995.102,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.763.321,96 Kč od 2. 4. 2018 a z částky 8 231 780,11 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení. Mezi žalobcem a OZŘ byla dne 3. 2. 2009 uzavřena po Smlouva o závazku veřejné služby k zajištění dopravní obslužnosti Plzeňského kraje veřejnou linkovou dopravou, ve znění pozdějších dodatků (dále také „Smlouva“). V návrhu uvedla, že předmětem Smlouvy je závazek žalobce provozovat linkovou dopravu jako závazek veřejné služby podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění platném a účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „zákon o silniční dopravě“), a to ode dne jejího uzavření až do 13. 6. 2020. OZŘ si nárokovala vrácení přeplatku za rok 2017 ve výši 9.763.321,96 Kč a přeplatku za rok 2018 ve výši 8.231.780,11 Kč. Tvrdila, že jelikož žalobce nepodepsal návrh Dodatku č. 7/2018 ani Dodatku č. 2/2019, byl bez dalšího povinen vrátit přeplatek za rok 2017 nejpozději do 1. 4. 2018 a přeplatek za rok 2018 nejpozději do 1. 4. 2019, což neučinil. Tvrdila, že žalobce nad rámec Smlouvy navýšil odjeté kilometry, shrnula průběh sporu mezi žalobcem a zdůraznila, že Předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty sestavený žalobcem je pouze informativní přílohou příslušných dodatků, až následně je vypočítána a zjištěna skutečná výše prokazatelné ztráty. Výše doplatku, popř. vratky, je vždy stanovena jako rozdíl vyúčtování předpokladu (měsíčních záloh na kompenzaci) a realizované skutečnosti (skutečné výše kompenzace). Dle OZŘ „skutečné“ vyúčtování prokazatelné ztráty za rok představovalo za rok 2017 částku 357.262 tis. Kč při realizovaném výkonu 13.650 tis. ujetých km, rozdíl mezi uhrazenou částkou na zálohách 367.075 tis. Kč a částkou odpovídající „skutečnému“ vyúčtovaní tak činí 9.763 tis. Kč. Za rok 2018 představovalo dle OZŘ „skutečné“ vyúčtování prokazatelné ztráty částku 394.570 tis. Kč při realizovaném výkonu 14 552 tis. ujetých km, rozdíl mezi uhrazenou částkou na zálohách 402.802 tis. Kč a částkou odpovídající „skutečnému“ vyúčtovaní tak činí 8.232 tis. Kč. Dále uvedla, že v případě roku 2017 i 2018 byla se žalobcem dohodnuta nulová výše přiměřeného zisku, jak vyplývá z článku II. Dodatku č. 4/2018 a článku III. Dodatku č. 5/2018. Vyvracela kalkulace žalobce s tím, že žalobce nedoložil žádné podklady svědčící ve prospěch jeho tvrzení. 3. Žalobce k tomu ve sporném správním řízení tvrdil, že k uzavření sporných dodatků nepřistoupil, neboť nesouhlasil s výší přeplatku, který byl ze strany OZŘ vypočten. Zdůraznil, že mezi stranami jsou sporné a) počet ujetých km v závazku veřejné služby, b) náklady vznikající a přiřaditelné pod závazek veřejné služby, a c) právní posouzení uzavřené Smlouvy, zejména pak dodatků č. 5/2018 a č. 4/2018 Smlouvy včetně příloh z pohledu, zda byl sjednán přiměřený zisk. Žalobce navrhl, aby byl (pro zamezení rozsáhlému dokazování) nejprve posouzen bod c). Poukázal na to, že Čl. II Dodatku č. 4/2018 a čl. III Dodatku č. 5/2018 jsou označeny shodně nadpisem „Výpočet záloh na úhradu prokazatelné ztráty“. Byť je zde uveden přiměřený zisk dohodnutý 0,- Kč, z jazykového, gramatického i logického rozboru žalobce dovodil, že se to týká toliko praxe pro výpočet záloh. Na jiném místě dodatků a příloh je přiměřený zisk kalkulován vzorcem a tento bude vypočten a uplatněn v rámci vyúčtování. Žalobce poukázal na Čl. VI. odst. 4 Dodatku 4/2018 a Čl. VII. odst. 4 Dodatku 5/2018, podle nichž jsou přílohy nedílnou součástí dodatků, včetně přílohy č. 2 (předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty). Uvedl, že z obou příloh obou dodatků jednoznačně vyplývá, že přiměřený zisk činí 14,8 Kč/km v Dodatku č. 4/2018 a 16,54 Kč v Dodatku č. 5/2018. Dle žalobce je nepodstatné, že příloha č. 2 byla označena jako informativní, když je označena velkým nadpisem „Přiměřený zisk“ a jedná se o nedílnou součást dodatku. Považoval za zjevné, že takto navržená výše přiměřeného zisku byla ze strany OZŘ akceptována tím, že byla příloha jako nedílná součást Smlouvy pojata a dodatek byl včetně této přílohy uzavřen. Dle jeho tvrzení mu vznikly nároky na úhradu přiměřeného zisku ve výši 414.550 tis. kč za rok 2017 a ve výši 428.573 tis Kč za rok 2018, proto započetl svůj nárok na úhradu přiměřeného zisku vůči nároku uplatněnému OZŘ v návrhu. K ujetým kilometrům žalobce v samostatném vyjádření uvedl, že data ze systému IDOS ani další důkazy předložené OZŘ (tabulky excel, výpočet prokazatelné ztráty za rok 2017 ze dne 23. 3. 2018) nevedly k dostatečnému prokázání skutkového stavu. 4. Žalovaný k tomu v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že na Dodatek č. 4/2018 Smlouvy pohlíží jako na veřejnoprávní smlouvu nepojmenovanou, ve které si smluvní strany vypořádaly nároky související s provozováním veřejné linkové dopravy dle Smlouvy, kdy smluvní vztah byl založen právě předmětnou Smlouvou. To však dle žalovaného nemělo přímý dopad na uplatněný nárok, neboť se jedná pouze o východisko, které je třeba brát v potaz při interpretaci Smlouvy. 5. Dále ze srovnání dodatků Smlouvy uzavřených do roku 2016 s dodatky č. 4/2018 a č. 5/2018 Smlouvy zjistil, že do roku 2016 byla mezi stranami prokazatelná ztráta včetně přiměřeného zisku výslovně ujednána v Čl. II odst. 6 Smlouvy, přičemž tato část Smlouvy byla pravidelně doplňována jednotlivými dodatky o další odstavce, kterými byla řešena prokazatelná ztráta za příslušný kalendářní rok. V Dodatku č. 4/2018 a č. 5/2018 se však objevil nový článek Výpočet záloh na úhradu prokazatelné ztráty, z nějž vyplynulo, že přiměřený zisk pro rok 2017 (Dodatek č. 4/2018) i pro rok 2018 (Dodatek č. 5/2018) činí 0,00 Kč/km. Dále žalovaný odkázal na čl. V odst. 18 Smlouvy ve znění Dodatku č. 4/2018 Smlouvy, a dovodil, že právě ve Výpočtu záloh na úhradu prokazatelné ztráty je uveden přiměřený zisk na příslušný kalendářní rok. Předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty předložený dopravcem obsahující přiměřený zisk (v přílohách č. 2 předmětných dodatků Smlouvy) je označen jako informativní příloha. Je-li zde rozpor ve výkladu Smlouvy v otázce sjednané výše přiměřeného zisku, je v takovém případě třeba dát přednost ujednání, které vyplývá přímo ze Smlouvy, resp. jejího příslušného dodatku. Dále poukázal na vyúčtování za rok 2017 předložené žalobcem (Propočet prokazatelné ztráty k 31. 12. 2017) s tím, že v něm žalobce sám kalkuluje přiměřený zisk v nulové výši. 6. Metoda použitá pro porovnání údajů o počtu ujetých km na jednotlivých linkách se žalovanému jevila jako přesvědčivá, avšak neměl za zcela prokázané, že žalobce veškeré kilometry odečtené OZŘ skutečně neodjezdil. Proto vydal mezitímní rozhodnutí dle § 148 odst. 1 písm. a) správního řádu, kterým rozhodl o základu sporu (předmět žalobou napadeného rozhodnutí), a uzavřel, že skutečná výše prokazatelné ztráty v závislosti na rozsahu „neodjetých“ km bude předmětem dalšího zjišťování. II. Obsah žaloby 7. Žalobce v žalobě brojil proti nesprávnému vyhodnocení důkazů, které byly provedeny při posuzování přílohy Smlouvy (resp. jejího dodatku), a ustanovení Smlouvy samotné (resp. jejího dodatku), kdy výsledkem tohoto vyhodnocení bylo, že přiměřený zisk mezi účastníky sjednán nebyl. 8. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že příloha Smlouvy (dodatku) má toliko informativní charakter a že ustanovení Smlouvy o poskytování záloh na zisk má platnost pro režim celé Smlouvy, a nikoli jen pro případné zálohové platby. Uvedl, že v případě dodatku se jednalo o explicitní vymezení konkrétní popsané situace – zálohy na zisk, a to nemůže být vykládáno nad rámec jasného popisu právního jednání, které je v dodatku uvedeno označeno přesně a explicitně. Výše přiměřeného zisku byla sjednána toliko informativn