6 As 54/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 37/2020- 35 - text 14 9A 37/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: J. J. Š. státní příslušnost U. zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23. 1. 2020, č. j. MV-151881-3/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 3. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „ministr vnitra“) ze dne 23. 1. 2020, č. j. MV-151881-3/SO-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 9. 2019, č. j. VS-5198/835.3/2-2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobce o udělení státního občanství České republiky ze dne 8. 11. 2017 (dále jen „žádost“) neboť nebyla naplněna podmínka celkové integrace žalobce do společnosti v ČR dle § 13 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o státním občanství“), dále proto, že žalobce porušil závažným způsobem povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů na úseku veřejného zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení a důchodového pojištění dle § 14 odst. 6 zákona o státním občanství a neprokázal výši a zdroje svých příjmů dle § 14 odst. 7 zákona o státním občanství. II. Napadené rozhodnutí 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 1. 10. 2019 včasný blanketní rozklad, který na základě výzvy žalovaného ze dne 3. 10. 2019 dne 16. 10. 2019 odůvodnil a doplnil (dále jen „rozklad“). 4. První rozkladovou námitkou označil žalobce prvostupňové rozhodnutí za zmatečné a vnitřně rozporné, neboť na straně 5 žalovaný uvedl, že „žadatel neprokazuje podmínky stanovené v § 14 odst. 4 a 5 zákona o státním občanství České republiky, jelikož studoval alespoň tři roky v českém jazyce, což doložil…“. K uvedenému žalobce konstatoval, že pokud měl žalovaný za to, že žalobce nesplnil podmínky stanovené § 14 odst. 4 a 5 citovaného zákona, tak není jasné, proč v druhé části souvětí uvedl, že studoval alespoň tři roky, což i doložil. 5. K nesplnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství žalobce ve druhé rozkladové námitce uvedl, že jeho dluhy na veřejném zdravotním pojištění ve výši 20 677 Kč spolu s penále ve výši 3 589,75 Kč neměly být v rámci rozhodnutí o žádosti reflektovány, neboť uvedené dluhy vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky plně uhradil. Dle prvostupňového rozhodnutí byl tento dluh před podáním žádosti o udělení občanství skutečně splacen, ale ke dni 8. 6. 2018 činil dluh na veřejném zdravotním pojištění částku již opět částku 11 073 Kč + penále. Vedle toho bylo v prvostupňovém rozhodnutí rovněž uvedeno, že dluh na sociálním zabezpečení a důchodovém pojištění činil ke dni 5. 12. 2018 částku 10 268 Kč a byl uhrazen v průběhu ledna 2019. K tomuto žalobce dále namítal, že podle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství může žalovaný splnění výše uvedené podmínky prominout, pokud je odstraněn škodlivý následek nebo jsou-li učiněna účinná opatření k jeho odstranění, což se dle žalobce stalo. 6. Ve třetí rozkladové námitce žalobce uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného o nedoložení příjmů dle § 14 odst. 7 zákona o státním občanství za poslední tři roky před podáním žádosti – tj. od 8. 11. 2014 do 7. 11. 2017 (dále jen „rozhodné období“). Uvedl, jakými dokumenty příjmy doložil a uzavřel, že z rozhodného období nedoložil žádné příjmy pouze za dobu od 8. 11. 2014 do 31. 5. 2015 (v období od 4. 12. 2014 do 31. 5. 2015 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání) a dále za dobu od 11. 11. 2015 do 23. 9. 2016. 7. Poslední, čtvrtá rozkladová námitka se vztahovala k posouzení integrace žalobce v ČR, kdy žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství integrován po stránce pracovní ani po stránce sociální. Požadavek pracovní integrace nebyl dle žalovaného naplněn, neboť žalobce byl část rozhodného období veden v evidenci Úřadu práce jako nezaměstnaný, dále byl osobou bez zdanitelných příjmů a část období pracoval na základě dohody o provedení práce. Zaměstnán na základě pracovní smlouvy byl jen po část rozhodného období. K tomuto žalobce namítal, že pracovně integrován byl, když měl na území ČR pracovní závazky, kdy byl po část období zaměstnán a po část období podnikal. Žalovaný neshledal žalobce ani sociálně integrovaným, ačkoliv v ČR studoval, na základní i střední škole měl sníženou známku z chování, střední školu v průběhu studia změnil a snažil se dvakrát studovat vysokou školu, přičemž studia vždy zanechal. Ve prospěch žalobce nepřispívá ani jakákoliv spolková či zájmová činnost. K tomuto žalobce v rozkladu namítal, že posouzení jeho sociální integrace nelze omezit na školní prospěch, ale žalovaný se měl zaměřit na jeho schopnost fungovat ve společnosti v běžných záležitostech, jako dorozumět se v národním jazyce nebo mít povolen trvalý pobyt. Dále uvedl, že ani mnozí občané ČR nejsou členy spolků a zájmových sdružení. Ve vztahu k rodinným vazbám žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že vhledem k počtu a intenzitě rodinných vazeb, kdy žalobce má na území ČR otce, který je českým občanem, je požadavek rodinné integrace splněn. 8. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby bylo rozhodnutím o rozkladu jeho žádosti vyhověno nebo aby bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 9. Ministr vnitra v napadeném rozhodnutí nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, vymezil rozkladové námitky a následně se s těmito námitkami vypořádal. K první rozkladové námitce uvedl, že z prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žádosti žalobce nebylo vyhověno pro nesplnění podmínek stanovených v § 13 odst. 1 a § 14 odst. 6 a 7 zákona o státním občanství, a nikoliv pro nesplnění podmínek stanovených v § 14 odst. 4 a 5 téhož zákona. 10. Ministr vnitra se ve vztahu ke druhé rozkladové námitce plně ztotožnil s žalovaným zejména proto, že se žalobce dopouštěl porušování právních předpisů na úseku veřejného zdravotního pojištění dlouhodobě, v důsledku čehož dlužné částky na pojistném na veřejné zdravotní pojištění dosáhly značné výše. Ministr vnitra přihlédl také ke skutečnosti, že žalobce svůj dluh na pojistném na veřejné zdravotní pojištění plně uhradil až bezprostředně před podáním žádosti, přičemž poté opět pojistné nehradil. Ministr vnitra přihlédl také k tomu, že žalobce řádně neplnil své zákonné povinnosti rovněž na úseku sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. 11. Ke třetí rozkladové námitce ministr vnitra uvedl, že žalobce nepředložil relevantní doklady, které by transparentním způsobem prokazovaly výši a zdroje finančních prostředků, z nichž byly hrazeny životní potřeby žalobce v rozhodném období. Ministr vnitra dále konstatoval, že pouhé doložení čestného prohlášení nelze v dané souvislosti akceptovat a seznal, že součástí spisového materiálu není žádný relevantní doklad (např. výpis z bankovního účtu otce či matky účastníka řízení), ze kterého by jednoznačně vyplývalo, že otec a matka žalobce skutečně pravidelně finančně podporovali. K tomuto ministr vnitra poukázal rovněž na smysl (a účel) § 14 odst. 7 zákona o státním občanství, kterým je transparentní prokázání, že příjmy, ze kterých žadatel o státní občanství ČR hradí svůj pobyt v ČR, pocházejí z legálních zdrojů. Je tak reagováno na případy, kdy žadatel o státní občanství ČR sice disponuje finančními prostředky, avšak zároveň není schopen transparentně prokázat jejich původ. 12. K poslední, čtvrté rozkladové námitce ministr vnitra uvedl, že žalobce nesplňuje ani jednu ze tří oblastí integrace, neboť skutečnost, že otec žalobce má státní občanství ČR, nutně neznamená naplnění integrace v rodinné oblasti. Žalobce nesplnil ani podmínku pracovní integrace, když ve věku, v němž lze odůvodněně předpokládat plnou ekonomickou aktivitu, resp. plnou způsobilost k výkonu práce, byl v rámci rozhodného období 6 měsíců veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a následně byl po většinu zbývající části rozhodného období evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů (18 měsíců). K sociální integraci ministr vnitra v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve prospěch žalobce sice svědčí délka pobytu v ČR a vystudovaná základní a střední škola na území ČR, avšak ministr vnitra neshledal podmínku sociální integrac