1 Afs 60/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 38/2021- 64 - text 15 9A 38/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: J. S. zastoupen advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 28. 1. 2021, č. j. 224/2020-190-TAXI/3, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 28. 1. 2021, č. j. 224/2020-190-TAXI/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jana Boučka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 29. 3. 2021 domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 28. 1. 2021, č. j. 224/2020-190-TAXI/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo na základě odvolání žalobce podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „dopravní úřad“), ze dne 19. 2. 2018, č. j. MHMP 283555/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil tím, že dne 21. 2. 2017 na trase ulice Táboritská 16/24, Praha 3 – ulice Kolovratská 3, Praha 10, v čase od 15:58 hodin do 16:14 hodin, v rozporu s § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě provozoval taxislužbu vozidlem tovární značky Volkswagen Passat, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby (výrok A). Za spáchání tohoto přestupku mu byla podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě uložena pokuta ve výši 150 000 Kč, splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok B) a podle § 79 odst. 5 správního řádu povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč ve lhůtě splatnosti 15 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok C). Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku B co do výše pokuty na 75 000 Kč a co do doby splatnosti pokuty na 7 měsíců od právní moci rozhodnutí a ve výroku C co do doby splatnosti náhrady nákladů na 7 měsíců od právní moci rozhodnutí, přičemž ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel ze zjištění, že řízení o přestupku bylo dopravním úřadem zahájeno dne 22. 1. 2018 na základě podnětu Sdružení pražských provozovatelů taxislužby z. s. (dále jen „podatel“) ve věci porušování zákona o silniční dopravě, který byl podpořen pořízeným exekutorským zápisem č. 091 EZ 21/17 (dále jen „exekutorský zápis“) o osvědčení skutkového děje ve smyslu § 77 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“). Exekutorský zápis byl vypracován exekutorským kandidátem, pověřeným soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou z Exekutorského úřadu Praha 3 a přílohami zápisu byla fotodokumentace displeje mobilního telefonu, dokládající způsob objednání přepravy přes aplikaci Uber (přílohy č. 2 a 3), fotografie exteriéru a interiéru vozidla SPZ: X (přílohy č. 4 a 5), e-mailem zaslaný rozpis jízdného s údaji o přepravě (příloha č. 6) a faktura za přepravu (příloha č. 7). 4. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, který zpochybňoval popis skutkového děje v exekutorském zápise s tím, že dopravní úřad rozhodoval na základě nezákonného exekutorského zápisu, nesprávně právní věc posoudil při výkladu skutkové podstaty přestupku a uložil žalobci extrémně nepřiměřenou sankci. 5. Žalovaný se k těmto námitkám zabýval povahou exekutorského zápisu. Posoudil jej ve smyslu § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) jako veřejnou listinu nadanou presumpcí správnosti. Uzavřel, že nemá pochybnosti o tom, že přeprava byla cestujícímu poskytnuta tak, jak je v exekutorském zápisu uvedeno, a že přílohy exekutorského zápisu jsou autentické. Žalovaný v pořízení exekutorského zápisu spatřoval zákonný postup ve smyslu § 77 exekutorského řádu a posoudil, že při pořízení exekutorského zápisu nemohlo dojít k nedovolenému narušení soukromí dopravce. V daném případě bylo ztotožněno, že řidič, který dopravu prováděl, se přihlásil do aplikace Uber pod přihlašovacími údaji, které jeho činnost přiřadily dopravci, jak je zřejmé ze zaslané faktury. Žalovaný měl současně za to, že dopravní úřad zjistil dostatečně stav věci z osvědčení učiněném popisem v exekutorském zápise, který je podložen doklady a zobrazeními z aplikace Uber. Žalovaný uzavřel, že žalobci coby dopravci je přičitatelné spáchání přestupku uvedeného v § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, kterého se prokazatelně dopustil tím, že při provozování taxislužby dne 21. 8. 2017 nezajistil, aby bylo vozidlo, jímž byla taxislužba poskytnuta, zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Zjištěné skutečnosti vyplývají podle žalovaného z exekutorského zápisu a z lustrace dopravního úřadu v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě. 6. Žalovaný přistoupil na odvolací námitku nepřiměřenosti výše uložené pokuty. Uvedl, že žalobce spáchal přestupek dne 21. 2. 2017, jeho jednání tak bylo posuzováno optikou změny zákona o silniční dopravě č. 304/2017 Sb., účinné od 4. 10. 2017, jelikož byla pro žalobce příznivější ve smyslu snížení maximální sazby přestupku z dosavadních 500 000 Kč na 350 000 Kč. Dopravní úřad i přesto uložil pokutu, která vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe. Žalovaný proto rozhodl o snížení výše uložené pokuty, a to na částku 75 000 Kč, která dle jeho názoru lépe odpovídá okolnostem daného případu a době jeho spáchání v reakci na výše pokut ukládaných za obdobné delikty v této době. S ohledem na skutečnost, že okamžitá úhrada pokuty by pro žalobce mohla být zatěžující za situace omezeného podnikání v důsledku opakovaně vyhlašovaného nouzového stavu během pandemie, žalovaný přistoupil ke změně lhůty pro uhrazení pokuty a nákladů řízení na dobu 7 měsíců od právní moci rozhodnutí. Na základě všech shora uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 7. Žalobce v podané žalobě v prvním žalobním bodě namítal, že žalovaný se řádně a zákonně nevypořádal s jeho námitkou týkající se nezákonnosti exekutorského, pořízeného exekutorským kandidátem Exekutorského úřadu Praha 3 (dále jen „exekutorský kandidát“), který sloužil jako jediný důkaz ve správním řízení. Žalobce zpochybnil objektivnost provedeného zápisu, když z něj má vyplývat, že si exekutorský kandidát pod smyšleným jménem „T. U.“ objednal, učinil a zaplatil přepravu a poté o tom provedl exekutorský zápis. Tím dle tvrzení žalobce došlo k závažnému porušení pravomoci exekutora a takový nezákonně provedený exekutorský zápis nemůže být vůbec jako důkaz použit. 8. Žalobce odkázal na § 77 exekučního řádu, podle kterého není exekutor oprávněn k osvědčení skutečností, které sám zastřeným jednáním vyvolal. Takový exekutorský zápis nemůže být považován za objektivní. Dle názoru žalobce je nezbytné trvat na tom, aby exekutor při osvědčování skutkového děje podle § 77 exekučního řádu vystupoval prostřednictvím svých účtů a své identity, nikoli smyšlené identity, jako tomu bylo v nynějším případě. Vadu exekutorského zápisu žalobce spatřuje také v tom, že nedošlo k identifikaci řidiče a cestujícího a s ohledem na výše uvedené není jasné, zda byla přeprava skutečně poskytnuta exekutorskému kandidátovi. 9. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že exekutorský zápis je v tomto případě veřejnou listinou nadanou presumpcí správnosti podle § 53 odst. 3 správního řádu a § 567 občanského zákoníku, a že nebyly dány důvody pro zpochybnění popisu skutkového děje. Dále žalobce uvedl, že exekutorský zápis neosvědčoval skutečnosti, kterými mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem. V přestupkovém řízení nebyly prokazovány žádné nároky, neboť otázka spáchání přestupku nezávisí na uplatnění nároku státu vůči pachateli. Žalobce měl rovněž za to, že popsaný postup není v souladu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv. 10. Žalobce rovněž namítl, že exekutorský zápis je jako důkaz nepřípustný a nezákonný, protože účelově obchází institut svědecké výpovědi a obchází rovněž podstatu provádění veřejné kontroly podle předmětných zákonných norem. Dodal, že zachycovat projevy a osobní údaje druhých osob bez jejich vědomí je možné pouze na základě předc