5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 95/2020- 52 - text 18 9A 95/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: NAFIGATE Corporation, a.s., IČO: 241 66 855 sídlem Bílkova 855/19, 110 00 Praha 1 zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Říhou sídlem Poděbradova 2738/16, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, IČO: 476 09 109 sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 25. 6. 2020, č. j. MPO 81604/20/61100/01000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 9. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 6. 2020, č. j. MPO 81604/20/61100/01000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný nevyhověl námitkám žalobkyně podaným dle § 14e odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRP“) a potvrdil opatření Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“ nebo „ministerstvo“) ze dne 9. 4. 2020, č. j. MPO 35172/20/61100/ 61150 (dále jen „opatření“). 2. Na základě žádosti o podporu ze dne 30. 11. 2017 bylo rozhodnutím ministerstva ze dne 12. 3. 2019, č. j. MPO 56872/18/61200/3538, rozhodnuto o poskytnutí dotace žalobkyni (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“ nebo „RoPD“) na projekt „Výzkumné a vývojové aktivity v oblasti rozšíření aplikačního potenciálu biotechnologie Hydal“, číslo projektu CZ.01.1.02/0.0/0.0/17_107/0012539 (dále jen „projekt“) v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost – program Aplikace – IV. Výzva (dále jen „program“). 3. Opatřením byla žalobkyni oznámena úprava částky dotace požadované k proplacení v žádosti o platbu číslo CZ.01.1.02/0.0/0.0/17_107/0012539/2020/003/POST (dále jen „žádost o platbu č. 3“), vztahující se k 3. etapě projektu. Částka požadovaná k proplacení v žádosti o platbu č. 3 byla upravena z požadovaných 7 351 991,70 Kč na proplacených 7 251 958,81 Kč, tedy snížena o 157 681,10 Kč. Ke snížení požadované částky došlo jednak z důvodu krácení mzdových nákladů Ing. J. P. ve výši 137 114,00 Kč, jelikož Smlouva o výkonu funkce ze dne 4. 1. 2016 (dále jen „smlouva o výkonu funkce“) nezakládá pracovněprávní vztah s Ing. P., proto není možné jejím prostřednictvím vykazovat činnost Ing. P. na projektu a dále z důvodu krácení položky ostatní režie ve výši 20 567,10 Kč, neboť došlo k překročení vnitřního limitu max. 15% z nárokovaných mzdových výdajů, které se v důsledku krácení mzdových výdajů snížily (dále jen „krácení“). II. Napadené rozhodnutí 4. Proti opatření podala žalobkyně dne 22. 4. 2020 v zákonné lhůtě námitky. Žalobkyně v první námitce uvedla, že příjem Ing. J. P. ze smlouvy o výkonu funkce, vč. dodatku č. 1 ke smlouvě o výkonu funkce, kterým bylo stanoveno, že jeho zapojení při řešení projektu činí 30 % objemu jeho pracovní náplně ve vztahu k projektu, a mzdy vyplacené zaměstnancům v pracovněprávním vztahu, podílejícím se na projektu, mají sice odlišný právní základ (smlouva o výkonu funkce není pracovní smlouvou), ovšem oba tyto typy příjmů jsou českým právním řádem pojímány stejně. Jsou příjmem ze závislé činnosti, u kterého dochází ke stejnému způsobu zdanění ve smyslu § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmu“), podléhají stejným pravidlům z pohledu zdravotního i sociálního pojištění. Člen orgánu právnické osoby (tj. osoba, která má uzavřenu smlouvu o výkonu funkce) je ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) bod 16 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen („zákon o pojistném“) považován pro účely sociálního pojištění za zaměstnance, a tedy je stejně jako osoby, kterým je vyplácena mzda, účasten sociálního pojištění. Stejný princip se dle žalobkyně uplatní v případě zdravotního pojištění, kdy podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném pojištění“), je za pojištěnce, který je plátcem pojistného, považována osoba, které plynou příjmy ze závislé činnosti. Příjem člena představenstva akciové společnosti je také z pohledu účetnictví považován za osobní náklad dané společnosti jako účetní jednotky. 5. Ve druhé námitce žalobkyně napadala postup MPO, kterým došlo k narušení zásady legitimního očekávání, neboť před podáním žádosti o platbu č. 3 již MPO schválilo žádost o platbu číslo CZ.01.1.02/0.0/0.0/17_107/0012539/2019/001/POST (dále jen „žádost o platbu č. 1“) a žádost o platbu číslo CZ.01.1.02/0.0/0.0/17_107/0012539/2019/002/POST (dále jen „žádost o platbu č. 2“) a nelze proto tolerovat postup, při kterém za shodných podmínek došlo nyní ke krácení. 6. V poslední, třetí námitce žalobkyně zkonstatovala, že opatření bylo velmi špatně a povšechně odůvodněno a ministerstvo se nevypořádalo s odůvodněním změny oproti proplacení dotace na základě žádosti o platbu č. 1 a č. 2 ani neuvedlo důvody, pro které se v souladu s § 14e ZRP domnívalo, že žalobkyně porušila v souvislosti s dotací povinnosti stanovené právním předpisem, nedodržela účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta. 7. Napadené rozhodnutí ze dne 25. 6. 2020 (v žalobě zjevnou chybou v psaní označeno datem 25. 7. 2020 – pozn. soudu) bylo žalobkyni doručeno dne 2. 7. 2020. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k první námitce uvedl, že dle Přílohy č. 1 - Vymezení způsobilých výdajů programu jsou výdaje na mzdy způsobilé za předpokladu, že se jedná o pracovněprávní poměr; žalobkyně si byla vědoma skutečnosti, že její jednání bylo s výše uvedenou podmínkou v rozporu. Dále žalovaný dodal, že fakt, že z hlediska zákona o daních z příjmu, zákona o pojistném či zákona o veřejném pojištění jsou předmětné příjmy považovány za příjmy ze závislé činnosti a podléhají stejným pravidlům z pohledu zdravotního a sociálního pojištění jako mzdy zaměstnanců, je pro posouzení tohoto konkrétního případu irelevantní, neboť je v kompetenci poskytovatele dotace stanovit podmínky, za kterých dotaci poskytne. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o výkonu funkce pracovněprávní vztah nezakládá, jedná se o nezpůsobilý výdaj. 8. Žalovaný ke druhé námitce vyjádřil nesouhlas se závěrem žalobkyně, že jí vyplacením finančních prostředků na základě žádosti o platbu č. 1 a č. 2 vzniklo legitimní očekávání, že příjmy Ing. P. jsou způsobilým výdajem. Již ze skutečnosti, že MPO použilo v depeši termín „pracovní smlouva“, muselo být žalobkyni zřejmé, že příjmy Ing. P. vyplacené na základě smlouvy o výkonu funkce jsou nezpůsobilé. Legitimní očekávání, že příjmy Ing. P. jsou způsobilým výdajem, tak příjemci dotace nemohlo vůbec vzniknout. Žalovaný dále uvedl, že legitimní očekávání žalobkyni nemohlo vzniknout ani z důvodu, že by uvedené diskutovala s MPO, neboť způsobilost nákladů z příjmu ze smlouvy o výkonu funkce diskutována nebyla. 9. Ke třetí námitce žalovaný dodal, že ani s tímto závěrem nesouhlasí, neboť opatření uvádí, jaká skutková podstata je důvodem pro udělení sankce a zároveň odkazuje na Přílohu č. 1 – Vymezení způsobilých výdajů, k jejímuž porušení došlo. O tom, že žalobkyně ze zaslaného opatření pochopila, v čem konkrétně pochybila, svědčí podrobná argumentace v námitkách, která odpovídá vytýkaným skutečnostem. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k rovnému přístupu ke všem příjemcům dotace potvrdil žalovaný udělenou sankci. III. Žaloba 10. První žalobní námitkou žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť se nevypořádává s argumentací uvedenou žalobkyní v námitkách, a to s povahou pojmu osobní náklady a zákonností jeho definice a výkladu používaného ze strany žalovaného. Aniž by se žalovaný jakkoliv dále vypořádával s námitkami žalobkyně, jen uzavřel, že smlouva o výkonu funkce pracovněprávní vztah nezakládá a jedná se o nezpůsobilý výdaj. Nedostatečně se dle názoru žalobkyně žalovaný vypořádal i s porušením zásady legitimního očekávání žalobkyně a jejího práva spoléhat se na příslib učiněný žalovaným jako poskytovatelem dotace. 11. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně uvedla, že setrvává na svém tvrzení, že Ing. J. P. byl po celou dobu projektu členem projektového týmu, aktivně se podílel na úkolech řešených v rámci plnění jednotlivých etap projektu a měl platný právní vztah se společností, a sice smlouvu o výkonu funkce člena představenstva. Pro jednoznačnou prokazatelnost a oddělitelnost rozsahu jeho zapojení do řešení projektu od ostatních jeho činností byl s Ing. J. P. uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o výkonu funkce, kterým bylo stanoveno, že jeho zapojení při řešení projektu činí 30 % objemu je