6 As 2/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Af 6/2022- 50 - text 15 9Af 6/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: OMNIO DIGITAL s.r.o. sídlem Ohradní 1357/41 Praha 4, PSČ: 140 00, zastoupena advokátem Michalem Šimků sídlem Šítkova 233/1, Praha 1, PSČ : 110 00 proti žalované: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31 Brno, PSČ: 602 00, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.1.2022, č.j. : 3736/22/5300-2242-712942 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28.1.2022, č.j. : 3736/22/5300-2242-712942 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce Michala Šimků, advokáta. Odůvodnění I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 31. 5. 2021, č.j. 4962238/21/2004-52522-111208, jímž bylo tímto správcem daně zastaveno odvolací řízení vedené o odvolání žalobce proti 10 dodatečným platebním výměrům vydaným dne 13. 3. 2020 a dne 18. 3. 2020 na daň z přidané hodnoty (také„DPH“) za zdaňovací období od března 2016 do prosince 2016. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně bylo zamítnuto odvolání žalobce a zastaveno řízení z důvodu, že správce daně shledal odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům jako opožděné, podané po stanovené lhůtě podle § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Uvedl, že žalobci lhůta k podání odvolání uplynula dne 14. 4. 2020, resp. 17. 4. 2020. 3. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je otázka, zda odvolání žalobce proti předmětným platebním výměrům byla podána včas či po zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, tj. od jakého okamžiku běžela odvolací lhůta pro jejich podání, zda od doručení dodatečných platebních výměrů do datové schránky zástupce žalobce nebo od doručení těchto platebních výměrů do datové schránky žalobce. Jádro sporu spočívá v uplatňování a účinnosti plné moci, kterou žalobce jako plnou moc neomezenou udělil svému zástupci v souvislosti s daňovou kontrolou na daň z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období. II.Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel ze zjištění, že předmětné dodatečné platební výměry byly doručeny do datové schránky žalobce dne 13. 3. 2020, resp. 18. 3. 2020. Zabýval se odvolacími důvody žalobce, který namítal, že odvolání podal dne 12. 5. 2021 včas, jelikož počátek lhůty pro podání odvolání není v daném případě možné počítat od doručení předmětných platebních výměrů do datové schránky žalobce, neboť před jejich vydáním předložil správci daně generální plnou moc udělenou svému zástupci, proto měly být doručeny jeho zástupci. Správce daně je ovšem zástupci žalobce doručil až dne 12. 4. 2021, od kterého dle názoru žalobce počala běžet třicetidenní lhůta pro podání odvolání. Žalobce namítal, že počítání běhu lhůty pro podání odvolání ode dne chybného doručení žalobci je nesprávné, nezákonné a v rozporu s rozhodovací praxí soudů. 5. Žalovaný k uvedeným námitkám nejprve předestřel právní základ případu dle daňového řádu, spočívající v ustanoveních o právu podat odvolání v třicetidenní lhůtě ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž má odvolání směřovat, a dále v ustanoveních, které upravují způsob oznámení a doručení rozhodnutí včetně toho, kdy je takové rozhodnutí účinné. V souvislosti s účinností doručení žalovaný poukázal na právní úpravu danou ust. § 13b zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen „zákon o Finanční správě“, které stanoví, že plná moc vztahující se k vybrané působnosti uplatněná u finančního úřadu příslušného k vydání rozhodnutí ve věci, o které se vede řízení, kterého se vybraná působnost týká, je účinná i vůči jinému finančnímu úřadu, který vykonává tuto vybranou působnost. Dle § 10 odst. 4 téhož zákona se vybranou působností rozumí provádění vyhledávací činnosti při správě daní nebo postupu k odstranění pochybností, daňové kontroly nebo jiných kontrolních postupů při správě daní. 6. Vycházeje z této právní úpravy, žalovaný uvedený právní základ aplikoval na skutkový stav tak, že jako domovský finanční úřad žalobce (místně příslušný správce daně) uvedl Územní pracoviště pro Prahu 4 (Finanční úřad pro hlavní město Prahu), které vydalo dodatečné platební výměry, v nichž žalobci doměřilo daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen až prosinec 2016. Aktivním pracovištěm pro provádění daňové kontroly u žalobce, na základě jehož závěrů shrnutých ve Zprávě o daňové kontrole byly tyto dodatečné platební výměry vydány, však bylo v rámci vybrané působnosti Územní pracoviště v Třebíči (Finanční úřad pro Kraj Vysočina). Žalovaný ze zjištění, že neomezená plná moc byla žalobcem uplatněná v průběhu daňové kontroly dne 12. 6. 2018 u Finančního úřadu pro Kraj Vysočina jakožto u správce daně provádějícího tuto kontrolu, nikoli u jeho místně příslušného domovského úřadu - Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, u něhož nebyla uplatněna žádná plná moc, doručil předmětné dodatečné platební výměry do datové schránky žalobce. Žalovaný měl za to, že toto bylo i v souladu s úpravou problematiky zmocnění v daňovém řízení obecně, neboť § 27 daňového řádu v odst. 2 stanoví, že plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně. Problematika toho, kdy je plná moc uplatněná u jednoho správce daně účinná i u jiného správce daně, je zakotvena v § 13b zákona o Finanční správě. Toto ustanovení stanoví, že plná moc vztahující se k vybrané působnosti uplatněná u finančního úřadu příslušného k vydání rozhodnutí ve věci, o které se vede řízení, kterého se vybraná působnost týká, je účinná i vůči jinému finančnímu úřadu, který vykonává tuto vybranou působnost. Pokud by žalobce uplatnil plnu moc u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, pak by byla plná moc dle pravidel zakotvených v § 13b zákona o Finanční správě účinná i vůči Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina, který vykonával vybranou působnost v rámci daňové kontroly. Dle žalovaného je však zde skutkový stavzcela opačný. Jelikož žalobce plnou moc uplatnil u správce daně vykonávajícího vybranou působnost, ustanovení § 13b zákona o Finanční správě tedy není možné aplikovat a dovozovat z něj, že plná moc byla od okamžiku jejího uplatnění u Finančního úřadu pro Kraj Vysočina účinná rovněž vůči Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. Žalovný poukázal na to, že český právní řád nestanovuje povinnost správce daně vykonávajícího vybranou působnost, aby jemu předloženou plnou moc postoupil domovskému finančnímu úřadu daňového subjektu, proto Finanční úřad pro Kraj Vysočina nepochybil, když v případě řešeném tímto rozhodnutím nepostoupil danou plnou moc Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu jakožto domovskému finančnímu úřadu odvolatele. Finanční úřad pro hlavní město Prahu pak postupoval zcela v souladu se zákonem, když dodatečné platební výměry doručil přímo žalobci, tedy i v souladu s obecným pravidlem o účinnosti plných mocí stanoveného v § 27 daňového řádu. Žalovaný přisvědčil tomu, že plná moc uplatněná žalobcem u Finančního úřadu pro Kraj Vysočina byla sice koncipovaná jako plná moc neomezená, avšak s ohledem na výše uvedené byla účinná pouze pro úkony, které v rámci vybrané působnosti vykonával právě Finanční úřad pro Kraj Vysočina. U institutu plné moci není možné brát v potaz pouze v ní specifikované zmocnění, je nutné zohlednit i skutečnost, před jakými osobami či orgány byla uplatněna. Jestliže zmocnitel udělí neomezenou plnou moc, podle níž ho má zmocněnec zastupovat ve veškerých právních úkonech, nelze bez dalšího očekávat, že toto zmocnění budou považovat za účinné osoby či orgány veřejné moci, kterým daná plná moc nebyla nikdy vůbec předložena. Zástupce žalobce uplatnil u domovského správce daně, který vydal předmětné dodatečné platební výměry, jemu udělenou plnou moc až dne 25. 3. 2021, proto se tato plná moc stala vůči Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu účinnou až právě tímto dnem, tedy více než rok po vydání předmětných dodatečných platebních výměrů. Byla-li předmětná rozhodnutí následně doručena zástupci žalobce dne 12. 4. 2021, pak správce daně postupoval jen v souladu se zásadou spolupráce, přičemž se v podstatě jednalo o poskytnutí spisového materiálu k nahlédnutí, nikoli o doručení rozhodnutí daňovému subjektu, s nímž je spojen počátek lhůty k podání odvolání. Žalobci byly předmětné platební výměry doručeny materiálně, tedy měl možnost (a ve vztahu k podnikatelské obezřetnosti také povinnost) se fakticky seznámit s jejich obsahem, včetně řádného poučení o možnosti podání odvol