3 As 80/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 111/2022- 40 - text 12 10 A 111/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: J. V. nar. X bytem X zastoupen JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem sídlem Jičínská 2348/10, 130 00 Praha 3 – Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2022, č. j. MD-31609/2022-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (správní orgán prvního stupně) ze dne 11. 8. 2022, č. j.: MHMP 1466789/2022. 2. Správní orgán prvního stupně rozhodoval v obnoveném řízení o tom, zda se žalobci vrací pozbyté řidičské oprávnění. Řidičské oprávnění se mu nevrací, protože žalobce složil zkoušku z odborné způsobilosti v rozporu se zákonem, jelikož mu během ní radil zkušební komisař. To vyplývá z kamerového záznamu pořízeného Policií ČR při odhalování trestné činnosti zkušebních komisařů. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadená rozhodnutí 3. Původně správní orgán prvního stupně rozhodl o žalobcově žádosti ze dne 14. 8. 2020 o vrácení řidičského oprávnění, že se žalobci vrací řidičské oprávnění skupin AM, B1, B pozbyté v důsledku dosažení 12 bodů (rozhodnutí ze dne 18. 8. 2020, č. j. MHMP 1270619/2020). 4. Následně však ve věci vyšlo najevo, že žalobcův doklad o odborné způsobilosti, který žalobce doložil ke své žádosti, byl získán v rozporu se zákonem (dokladem je záznam o zkouškách z odborné způsobilosti konaných dne 13. 8. 2020 u Městského úřadu Varnsdorf). O tom, že žalobce mohl získat doklad odborné způsobilosti v rozporu se zákonem, se správní orgán prvního stupně dozvěděl z podnětu Krajského ředitelství police Ústeckého kraje, územního odboru Děčín, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPU-81861-663/ČJ-2021-040281, který správnímu orgánu prvního stupně poskytl kamerový záznam zachycující průběh žalobcovy zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Tento záznam pořídila policie při odhalování trestné činnosti zkušebních komisařů, kteří při zkouškách zkoušeným radili a pod jejichž dohledem žalobce zkoušku prováděl. 5. Na základě podnětu policie a podkladů od ní získaných rozhodl správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 9. 6. 2022, č. j. MHMP 1049569/2022, že z moci úřední obnovuje řízení o vrácení řidičského oprávnění. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a rozhodnutí o obnově řízení potvrdil (rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2022, č. j. MD- 24680/2022-160/3). 6. Po obnově řízení rozhodoval správní orgán prvního stupně v řízení obnoveném. Svým rozhodnutím ze dne 11. 8. 2022, č. j.: MHMP 1466789/2022, rozhodl následovně: 1) žalobci se nevrací řidičské oprávnění skupin AM, B1, B, neboť žalobce ke své žádosti nedoložil v souladu s § 123d odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, platný doklad o přezkoušení z odborné způsobilosti, žalobce totiž získal odbornou způsobilost v rozporu se zákonem; 2) ruší se původní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o vrácení řidičského oprávnění (viz bod 3 výše); 3) účinky tohoto rozhodnutí nastávají ode dne 19. 8. 2020. 7. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 8. Ve svém rozhodnutí žalovaný považoval kamerový záznam a podnět policie za důkazní prostředky poskytující dostatečné důkazy ke zjištění skutkového stavu a nepovažoval za důvodné doplňovat dokazování. Z podnětu policie plyne, že kamerový záznam byl získán v souladu s právními předpisy. Kamerový záznam pořízený pro účely trestního řízení je možné použít pouze v případě úmyslných přestupků či jiného úmyslného protiprávního jednání, kterým je právě projednávané úmyslné podvádění u zkoušky (při tomto závěru vycházel žalovaný z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 7 Tdo 865/2020). Dále žalovaný odkázal na § 8d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, podle něhož je možné zveřejnit informace o trestním řízení v nezbytném rozsahu, pokud to odůvodňuje veřejný zájem. V nyní projednávané věci k žádnému takovému zveřejnění nedošlo, avšak dané informace byly použity jako důkazy ve správním řízení, které je neveřejné, tudíž nemohlo dojít k žádnému výraznému zásahu do osobnostních práv odvolatele. Jestliže zákon umožňuje zveřejnění informací ve veřejném zájmu, je nepochybně možné je použít i jako důkazní prostředky ve správním řízení. V tomto případě převážil veřejný zájem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, neboť je výrazným veřejným zájmem, aby se na pozemních komunikacích pohybovaly jako řidiči motorových vozidel pouze osoby řádně odborně způsobilé. Použití kamerového záznamu jako důkazního prostředku rovněž projde testem proporcionality, neboť použití záznamu umožňuje dosažení sledovaného cíle, kterým je zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Zároveň se jedná o nejšetrnější opatření, které bylo možné učinit, tj. záznam nebyl zveřejněn ve sdělovacích prostředcích, byl použit pouze v neveřejném správním řízení. Nad žalobcovým právem na ochranu soukromí převáží zájem na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a to navíc za situace, kdy žalobce pozbyl řidičské oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů, tedy v důsledku opakovaného a častého porušování dopravních předpisů. 9. Za důvodnou nepovažoval žalovaný odvolací námitku, že ze stanoviska Okresního státního zastupitelství v Děčíně, č. j. 1 ZT 363/2020 – 663, vyplývá, že kamerový záznam získaný v trestním řízení je nepoužitelný jako důkazní prostředek ve správním řízení. Žalobce podle žalovaného pouze vytrhuje z kontextu věty stanoviska, které podporují jeho chybný právní názor. Ve stanovisku se totiž uvádí, že „o použitelnosti každého jednotlivého důkazu pro potřeby správního řízení rozhoduje správní orgán, který řízení vede“. Správní orgán prvního stupně v tomto případě rozhodl, že záznam je přípustným důkazním prostředkem. Navíc správní orgány nejsou vázány právním názorem dozorujícího státního zástupce. 10. Podobným případem jako žalobcovým se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2015, č. j. 3 As 80/2014 – 40, v němž dospěl k závěru, že kamerový záznam zachycující průběh zkoušky je ve správním řízení přípustný důkazní prostředek a že překážkou tomu není § 158d odst. 10 trestního řádu, protože ten upravuje použití záznamu v jiné trestní věci, nikoliv ve správním řízení. 11. Důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí nebylo ani to, že správní orgán prvního stupně nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí dne 25. 5. 2022 a poté se k nim písemně vyjádřil dne 27. 5. 2022 (tj. před vydáním rozhodnutí o obnově řízení ze dne 9. 6. 2022, viz bod 5 výše), po tomto datu již správní spis nebyl doplněn, a proto nemohl být porušen § 36 odst. 3 s. ř. III. Žaloba 12. Výhrady žalobce proti napadenému rozhodnutí lze rozdělit do čtyř žalobních bodů. 13. V prvním z nich žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly pochybnosti. 14. Konkrétně neprovedl důkaz výslechem žalobce. Z odůvodnění správních rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu a na základě jaké právní úvahy návrhu na provedení výslechu žalobce nevyhověly. Dále se správní orgány nevypořádaly s nejasnostmi vyplývajícími z kamerového záznamu. Z provedeného dokazování nevyplývá, že žalobce nevykonal zkoušku samostatně. Správní orgán sice tvrdí, že komisař přistoupil v průběhu testu k žalobci a něco mu ukazoval, už se ale nezabýval otázkou, zda žalobce na tato gesta jakkoliv reagoval či zda měnil již zadané odpovědi. Ze záznamu navíc žalobce není ztotožnitelný. Rovněž správní orgán prvního stupně neprovedl důkaz pravomocným rozhodnutím o vině zkušebního komisaře, který ve vztahu k žalobci porušil zákon. 15. Podle argumentace uvedené ve druhém žalobním bodě se správní orgán nevypořádal s návrhem žalobce na provedení důkazu jeho výpovědí, čímž porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces. 16. Ve třetím žalobním bodě žalobce upozorňuje, že prvostupňové rozhodnutí je založeno na nelegálním důkazu. Kamerový záznam pořízený podle § 158d odst. 2 trestního může být podle odst. 10 téhož ustanovení použit výhradně pro dané trestní řízení nebo pro jiné trestní řízení o úmyslném trestném činu, případně pokud s tím souhlasí osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasaženo. 17. Policejní orgán nebyl oprávněn vydat kamerový