1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 29/2024- 35 - text 10 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: JUDr. B. K. proti žalovanému: Úřad městské části Praha 1 sídlem Vodičkova 681/18 115 68 Praha 1 – Nové Město zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4 - Braník v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného, který spočíval v zamítnutí žádosti s ev. č. P1/2023/117835 o vydání parkovacího oprávnění žalobkyně dne 15. 1. 2024 takto: I. Městský soud v Praze určuje, že zamítnutí žádosti žalobkyně s ev. č. P1/2023/117835 o vydání parkovacího oprávnění dne 15.1.2024 bylo nezákonným zásahem žalovaného. II. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady soudního řízení ve výši 2.000 Kč ve lhůtě jednho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět věci 1. Žalobkyně - rezident Městské části Praha 1 - obdržela dne 14. 10. 2023 notifikaci o blížícím se konci platnosti jejího stávajícího parkovacího oprávnění. Žalobkyně měla za to, že splňuje podmínky ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, požádala proto dne 28. 11. 2023 o vydání parkovacího oprávnění k stání na území Městské části Praha 1. Dne 15. 1. 2024 správní orgán žádost žalobkyně pod ev. číslem P1/2023/117835 zamítl. II. Žaloba 2. Žalobkyně namítla, že postupovala dle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a popisu oprávnění a pokynů pro jeho získání s názvem „Dlouhodobá parkovací oprávnění do zón placeného stání v hl. m. Praze Popis oprávnění a pokyny pro jeho získání – veřejná verze“, konkrétně dle odst. 1 a 2, oddílu 1.5, odstavce 1, poddodílu 1.5.1 a odstavce 10, pododdílu 1.5.2. Rovněž postupovala dle legitimního očekávání, kdy žalovaný ve dnech 19. 10. 2023, 20. 10. 2023 a 3. 11. 2023 po žalobkyni předložení nájemní smlouvy přímo požadoval. 3. Žalobkyně přiložila k žádosti občanský průkaz, z něhož bylo patrné místo trvalého pobytu na území Městské části Praha 1, osvědčení o registraci vozidla, nájemní smlouvu k vozidlu ze dne 28. 11. 2023 prokazující užívání vozidla nejméně po dobu platnosti parkovacího oprávnění, výpis z obchodního a živnostenského rejstříku vozidla prokazující pronájem od právnické osoby, která má oprávnění k půjčování movitých věcí. 4. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný ji zamítnutím žádosti zkrátil na právu nerušeně parkovat předmětný automobil na území Městské části Praha 1. Domáhá se proto deklarace nezákonnosti tohoto zásahu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v první řadě zpochybnil svoji pasivní legitimaci. Uvedl, že vymezení oblastí hlavního města Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy na základě ustanovení § 23 zákona o pozemních komunikacích, učinilo hlavní město Praha a to nařízením č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy, v přenesené působnosti. Žádosti o vydání parkovacích oprávnění vyřizují jednotlivé městské části, jedná se o výkon veřejné správy v přenesené působnosti, který je svěřen obci – hlavnímu městu Praha, přičemž Úřad městské části Praha 1 je pouze výdejnou parkovacích oprávnění, který tuto činnost zajišťuje pro originárního vykonavatele veřejné správy hlavní město Prahu a je řízen jeho interními pokyny (např. Metodika). Správní úkony, které vykonává Úřad městské části Praha 1, nejsou úkony ve správním řízení. Tuto skutečnost je třeba vyhodnotit v kontextu ustanovení § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikací, § 44 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze a § 4 odst. 1 Statutu hlavního města Prahy (OZV č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy). 6. K věci samé shrnul, že prostřednictvím systému (https://portal.zpspraha.cz/), který provozuje Magistrát hlavního města Prahy a Technická správa komunikací hlavního města Prahy, a.s. je správcem systému zón placeného stání, v průběhu roku 2023 přijal opakované žádosti žalobkyně o vydání parkovacího oprávnění. Konkrétně se jednalo o žádosti ze dne 17.10.2023, 19.10.2023, 2.11.2023, 6.11.2023, 7.11.2023, 28.11.2023. 7. Žalovaný uvedl, že postupoval podle aplikovatelných zásad činnosti správních orgánů, zákonů (správní řád, zákon o pozemních komunikacích), nařízení hlavního města Prahy (č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy) a současně se řídil se závazným pokynem Magistrátu hlavního města, který usměrňuje správní praxi podřízených správních orgánů na příslušném úseku státní správy a který je aktem interní povahy. 8. Od podání první žádosti měl pochybnosti o tom, zda u žalobkyně nedochází k obcházení právní úpravy za účelem vyhnutí se řádné platby za vydání parkovacího oprávnění podle platných předpisů. Tyto pochybnosti žalobkyni opakovaně sdělil. Žalobkyni vyzval k prokázání právního titulu, který ji opravňuje k užívání vozu, pro nějž žádala o vydání parkovacího (rezidentního) oprávnění, a který nebyl v jejím vlastnictví. K tomuto jej opravňuje čl. 1.5.2 bod 11 Metodiky. 9. Žalobkyně v souvislosti s podáním žádosti ze dne 28.11.2023 tento titul doložila a formálně tak odstranila vady podání, které zabraňovaly vydání parkovacího oprávnění. Žalobkyně však neodstranila pochybnosti žalovaného o snaze zjevně zneužít práva ze strany žalobkyně, resp. společnosti JUSTITIA GROUP, s.r.o. (vlastník vozidla ke dni podání žádosti). O tomto závěru žalovaný informoval žalobkyni dne 15.1.2024, tedy ve lhůtě stanovené podle ustanovení § 71 odst. 3 věty první ve spojení s § 154 in fine a § 158 odst. 1 správního řádu, přičemž tato informace obsahovala veškeré náležitosti stanovené v ustanovení § 155 odst. 3 správního řádu. 10. Žalovaný k pochybnostem o účelovosti postupu žalobkyně uvedl, že dle čl. III odst. 3.1 předložené nájemní smlouvy pozbývá smlouva platnosti, nevydá-li Úřad městské části Praha 1 oprávnění k parkování na území této městské části. Podle jeho názoru je existence smlouvy pouze za účelem vyhnutí se řádné platby za vydání parkovacího oprávnění podle platných předpisů. Pokud totiž vozidlo žalobkyně fakticky užívá, není správnímu orgánu zřejmé, proč by měla být existence právního vztahu mezi tehdejším vlastníkem vozidla a žalobkyní omezena existencí této rezolutivní podmínky v přiložené smlouvě, která je závislá na vydání či nevydání parkovacího oprávnění. Současně je třeba tuto rezolutivní podmínku posuzovat i v kontextu podmínky stanovené v Metodice, kde se uvádí, že je třeba aby, žadatel měl vozidlo dlouhodobě v užívání a to: „nejméně na dobu platnosti parkovacího oprávnění.“ 11. Dále poukázal na to, že žalobkyně v souvislosti s podáváním žádostí (tj. od 17.10.2023) flexibilně a operativně upravovala smlouvy, tak aby vyhovovaly jejím potřebám za účelem vydání rezidentního parkovacího oprávnění, což vzbudilo důvodnou pochybnost žalovaného správního orgánu o tom, zda tyto smlouvy nejsou sjednány pouze za účelem vyhnutí se řádné platby za vydání parkovacího oprávnění podle platných předpisů. Některé smlouvy byly totiž uzavřeny za zjevně nevýhodných podmínek pro společnost, která vozidlo vlastnila (např. smlouva o výpůjčce), přičemž tyto podmínky vzbuzovaly pochybnosti o tom, zda žalobkyně a společnost plní své daňové povinnosti v souvislosti s užíváním vozidla. V tomto ohledu je třeba také srovnat podmínky, které Metodika klade na zaměstnance nebo členy orgánů společnosti, kteří užívají auto vlastněné společností (srov. např. čl. 1.5.2 bod 4, 5, 6, 7 Metodiky). Přestože se jeví smlouva o nájmu ze dne 28. 11. 2023 (tedy poslední právní titul prokazující právní vztah žalobkyně k vozidlu) na první pohled bezvadná (s výhradou výše uvedené rozvazovací podmínky), žalovaný hodnotil celý „řetězec smluv“ (smlouva o výpůjčce, nájemní smlouvy) a faktické jednání žalobkyně ve vzájemném kontextu. Žalovaný poukázal také na to, že si vyžádal pokyn nadřízeného správního orgánu Magistrátu Hlavního města Prahy k posouzení žádostí žalobkyně, který vyhodnotil smlouvu jako účelovou s doporučením oprávnění pro předmětný vůz nevydat. Žalovaný tak respektoval pokyn nadřízeného orgánu. 12. Co se týče lhůty k vyřízení žádosti žalobkyně, žalovaný odkázal na § 154 správního řádu. Má za to, že pokud žalobkyně podala svou žádost 28.11.2023, kterou žalovaný správní orgán začal opětovně zpracovávat, prověřovat, vyžádal si k ní stanovisko právního odboru a o této žádosti rozhodl dne 15.1.2024, pak má žalovaný za to, že postupoval bezodkladně a jeho postup nebyl stižen průtahy. Žalobkyně od 17.10.2023 také zahltila žalovaného přípisy a stížnostmi ve smyslu ustanovení § 175 správního řádu (toto žalovaný soudu dokládá předloženým správním spisem), které žalovaný správní orgán taktéž zpracovával. 13. Žalovaný je názoru, že jeho jednání není nezákonné. Postupoval v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů, když zkoumal, zda ze strany žadatele nedochází ke zneužívání práva, které nepožívá právní ochrany, k tomu žalovaný odkázal na rozsudek Ne