9 As 30/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Af 14/2021- 57 - text 28 10 Af 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci Žalobce: JACOBO EUROPE CZ a.s. sídlem Bubenské 113/47, 170 00 Praha 7 – Holešovice zastoupena Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem, sídlem Španělská 2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.5. 2021, č. j. 17599/21/5200-11434-707603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2021, č. j. 17599/21/5200-11434-707603 (dále také „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutím – dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), ze dne 17.3.2020, čj. 2097346/20/2007-50521-111551 a ze dne 20.3.2020, čj. 2100439/20/2007-50521-111551. 2. Podstatou je zejména skutečnost, zda žalobce prokázal za zdaňovací období 2013 a 2014 oprávněnost uplatnění nákladových úroků z dluhopisů v souhrnné výši 13 800 000 Kč podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Upisovatelem dluhopisů, které emitoval žalobce dne 28. 12. 2012 v počtu 2 mil. kusů o jmenovité hodnotě 50 Kč, zde byl Petr Látal, jenž se podílel na vedení žalobce jako statutární orgán a zároveň vlastnil 88% podíl na základním kapitálu žalobce. K úhradě emisního kurzu následně došlo formou zápočtu pohledávek. 3. Po provedené kontrole zvýšil správce daně základ daně za zdaňovací období 2013 celkem o částku 9 800 000 Kč, za zdaňovací období 2014 celkem o částku 4 000 000 Kč podle ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, protože žalobce neprokázal: 1. že část pohledávky použité k úhradě emisního kurzu formou zápočtu reálně existovala, tedy, byla k započtení způsobilá, 2. že náklady v podobě úroků z dluhopisů byly vynaloženy v přímé souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů, neboť nebyla prokázána ekonomická podstata celé transakce z pohledu žalobce, tj. přínos emise dluhopisů k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, 3. že emise dluhopisů proběhla tak, jak bylo žalobcem tvrzeno, neboť žalobce neprokázal přeměnu jednotlivých dluhopisů v hromadnou listinu, která měla proběhnout ve stejný den jako emise, tedy 28. 12. 2012, 4. že finanční prostředky žalobce skutečně potřeboval. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. 5. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že se s dosud předestřeným hodnocením správce daně ztotožnil a po doplněném odvolacím řízení dospěl k následujícím závěrům: 6. Ohledně existence závazku způsobilého pro zápočet ke dni 28. 12. 2012 bylo provedeno doplnění v rámci odvolacího řízení. V reakci na Seznámení navrhnul žalobce výslech svědků – statutárního orgánu daňového subjektu a osoby Petra Látala coby druhé strany ústní dohody, jejíž existenci hodlá prokázat. Jak vyplývá z postoupeného spisového materiálu, statutárním orgánem žalobce byl Petr Látal. Žalobce tedy navrhuje výslech osoby Petra Látala v pozici statutárního orgánu daňového subjektu a současně výslech osoby Petra Látala v pozici druhé smluvní strany ústní dohody. 7. Žalovaný shrnul, že v obou případech je jako svědek navrhována tatáž osoba, nadto tato osoba není odlišná od daňového subjektu, protože se jedná o osobu, která působí jako statutární orgán daňového subjektu. S odkazem na rozhodovací praxi NSS (č. j. 5 Afs 24/2010 ze dne 26. 1. 2011) nemůže navrhovaná osoba Petr Látal coby svědek v postavení svědka vystupovat, neboť se jedná o osobu totožnou s daňovým subjektem. Navržené svědecké výpovědi tak nelze provést. Navíc je nutno podotknout, že závěr soudu: „V řízení, ve kterém fyzická osoba jako statutární orgán právnické osoby na straně jedné vystupuje v pozici daňového subjektu, tedy osoby jednající za něj, nemůže v daňovém řízení současně vystupovat v pozici osoby odlišné od daňového subjektu, tedy svědka.“, je ustáleným závěrem soudní praxe prezentovaným již v roce 2006. Nelze tak předpokládat, zvláště pokud je žalobce zastupován zástupcem s právním vzděláním, že by nevyslechnutí statutárního orgánu žalobce bylo překvapivým zjištěním. Důkaz svědeckou výpovědí osoby Petra Látala tak nelze provést, neboť se jedná o osobu totožnou s daňovým subjektem. 8. Žalovaný uvedené zrekapituloval, tak, že obchodní korporace TARCU 2190 s.r.o. popírá uzavření jakýchkoliv smluv s Petrem Látalem, tedy i uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek, dále popírá i to, že byla uhrazena její pohledávka za daňovým subjektem vzniklá na základě Smlouvy o půjčce ze dne 25. 8. 2010 a Smlouvy o půjčce ze dne 24. 8. 2012, a uzavření ústní dohody mezi daňovým subjektem a Petrem Látalem daňový subjekt neprokázal, a jím navrhovaný důkaz nelze provést. 9. Žalovaný proto potvrdil závěr správce daně, že nebyla prokázána existence závazku daňového subjektu vůči Petru Látalovi způsobilého úhrady formou zápočtu. 10. K pochybnostem o platnosti úhrady emisního kurzu dle Dohody o započtení žalovaný doplnil, že podle předloženého interního dokladu č. 12IN0658 ze dne 28. 12. 2012 byla emise zaúčtována na účet 473000 - Emitované dluhopisy, s protiúčtem na straně MD účtu 365100 - Ostatní závazky – Petr Látal ve výši 95 600 000 Kč a účtu 365300 Vklad Petr Látal – La Trans ve výši 4 400 000 Kč. Avšak z předloženého Pohybu na účtu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012, účet 365100 - Ostatní závazky – vklad Petr Látal a Pohybu na účtu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012, účet 365300 - Ostatní závazky Petr Látal – La Trans, vyplývá, že v účetnictví daňového subjektu za účetní období roku 2012 nebylo o úhradě emisního kurzu dle Dohody o započtení ze dne 27. 12. 2012 vůbec účtováno. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyla prokázána úhrada části emisního kurzu ve výši 90 000 000 Kč v souvislosti s neprokázanou pohledávkou a zároveň nebyla prokázána úhrada části emisního kurzu ve výši 10 000 000 Kč na základě Dohody o započtení ze dne 27. 12. 2012. 11. Ohledně účelu emise žalovaný uvedl, že za situace, kdy úhrada emisního kurzu nebyla prokázána, je zcela logické, že z provedeného dokazování vyplynul závěr, že nebyl ozřejměn ani účel emise ani potřebnost finančních prostředků, protože fakticky žádné finanční zdroje v celkové výši 100 000 000 Kč poskytnuty nebyly. Nebylo a nemohlo být tedy ani objasněno, jak vynaložené náklady ve formě úroku za (ne)poskytnutý finanční zdroj souvisely se zdanitelnými příjmy. Nebyla tak prokázána souvislost úrokových nákladů z dluhopisů se zdanitelnými příjmy daňového subjektu (byť jen očekávanými) ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 12. Správce daně měl zároveň pochybnosti o přeměně jednotlivých listinných dluhopisů na hromadnou listinu. Po vyhodnocení zásadní absence vysvětlení daňového subjektu, jak naložil se 2 000 000 kusy listin o velikosti A4, se žalovaný ztotožňuje se závěrem správce daně, že splnění podmínek emise dluhopisů je rozhodujícím kritériem pro platnost emise s veškerými důsledky v oblasti daňové uznatelnosti úroků z ní plynoucích. 13. Žalovaný závěrem uvedl, že správce daně paralelně zkoumal daňovou účinnost úrokových nákladů z dluhopisů z více hledisek, přičemž každé ze tří výše uvedených postačuje samostatně pro vyslovený závěr o neprokázání oprávněného uplatnění úrokových nákladů z dluhopisů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 14. Následně žalovaný vypořádal odvolací námitky: 15. Žalobce v rámci odvolání nesouhlasil se závěrem ve věci neprokázání existence reálné pohledávky Petra Látala vůči daňovému subjektu, která byla započtena s úhradou dluhopisů. Žalovaný poukázal na původní tvrzení daňového subjektu, že mezi TARCU 2190 s.r.o. a Petrem Látalem byla uzavřena Smlouva o postoupeni pohledávek a až poté, co správce daně zjistil, že TARCU 2190 s.r.o žádné dohody s Petrem Látalem neuzavřela, přišel daňový subjekt s novým tvrzením o ústní dohodě o splnění závazku mezi jím a Petrem Látalem. V momentu, kdy byl žalobce vyzván k prokázání existence závazku z titulu ústně uzavřených dohod, sdělil správci daně, že mu není zřejmé, který závazek požaduje správce daně doložit, přičemž dle názoru odvolacího orgánu bylo z výzvy zcela jasné, co se po daňovém subjektu požaduje. Poté, co v rámci doplnění v odvolacím řízení bylo správcem daně zjištěno, že z dluhu nebylo uhrazeno vůbec nic, namítá žalobce, že skutečnost, že Petr Látal nic nezaplatil, nemá vliv na existenci závazku daňového subjektu vůči Petru Látalovi. Žalovaný uvádí, že kdyby správce daně u obchodní korporace TARCU 2190 s.r.o. zjistil, že Petr Látal skutečně závazky za daňový subjekt hradil, byl by to důkaz o existenci tohot