2 Afs 81/2004 — Nejvyšší správní soud

10 Af 24/2023- 45 - text  9 10 Af 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: medirent s.r.o. v likvidaci IČO 02329859 sídlem Jurkovičova 962/16, 149 00 Praha 4 zastoupena Ing. Filipem Macounem, daňovým poradcem sídlem Šlikova 306/50, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2023, č. j. 34895/23/5200-11432-711778, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2023, č. j. 34895/23/5200-11432-711778, kterým žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (správní orgán prvního stupně nebo správce daně) ze dne 19. 4. 2023, č. j. 3225844/23/2011-52522-107783. Tímto rozhodnutím správce daně zamítl žalobkynino odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob ze dne 12. 4. 2022, č. j. 3036899/22/2011-52522-107783, a odvolací řízení zastavil, jelikož žalobkyně podala odvolání opožděně. II. Řízení předcházející podané žalobě a napadené rozhodnutí 2. Žalobkyně uplatnila u správce daně dne 1. 4. 2019 plnou moc, kterou zmocnila daňovou poradkyni Ing. J. F., „aby za něj zpracovala a podala daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2018.“ Jelikož daňové přiznání za zdaňovací období roku 2018 nebylo ve stanovené lhůtě podáno, vyzval správce daně žalobkyni k jejímu podání do 15 dnů od doručení výzvy, kterou doručil přímo žalobkyni (výzva ze dne 4. 12. 2020, č. j. 8770085/20/2011-52522-107783). Žalobkyně přesto daňové přiznání nepodala, a proto správce daně stanovil daň ve výši 0 Kč podle § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (platebním výměrem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 961473/22/2011-52522-107783). 3. Následně správce daně vyhledávací činností zjistil, že žalobkyně byla v roce 2018 majitelem bankovního účtu, na němž měla zdanitelné příjmy, které nezdanila. Proto správce daně vyzval žalobkyni k podání dodatečného daňového tvrzení k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 (výzva ze dne 9. 2. 2022, č. j. 961628/22/2011-52522-107783). Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala, a tak správce daně stanovil daň na základě opatřených důkazních prostředků dodatečným platebním výměrem (ze dne 12. 4. 2022, č. j. 3036899/22/2011-52522-107783), který doručil do datové schránky žalobkyně. 4. Dne 13. 2. 2023 byla správci daně doručena substituční plná moc, kterou paní F. zmocnila Ing. F. M., daňového poradce, k zastupování žalobkyně „v oblasti daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 a to v plném rozsahu zmocnění uděleného daňovým subjektem“. Správce daně poté zaslal panu M. na jeho žádost dodatečný platební výměr a úřední záznam, který je přílohou dodatečného platebního výměru a který popisuje průběh řízení, postup při stanovení daně dokazováním a výpočet daně. 5. Dále byla správci daně dne 15. 3. 2023 doručena další plná moc. Podle ní žalobkyně zmocnila paní F. „k zastupování ve věci daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 v plném rozsahu a ke všem souvisejícím a navazujícím úkonům, řízením a postupům, a to zejména podání odvolání a podnětu na přezkoumání rozhodnutí.“ 6. Žalobkyně podala dne 24. 3. 2023 proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, které správní orgán prvního stupně zamítl výše popsaným prvostupňovým rozhodnutím, jelikož žalobkyně podala odvolání opožděně. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně rovněž odvolala a namítala, že správce daně doručoval všechny písemnosti v daňovém řízení přímo žalobkyni, a nikoliv paní F. zmocněné podle plné moci. Dodatečný platební výměr tak byl podle žalobkyně doručen až na základě žádosti pana M. coby substitučního zástupce dne 28. 2. 2023, tj. po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Dodatečný platební výměr tedy nebyl řádně doručen, proto ani nemohl nabýt právní moci. 7. Žalobkynino odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 8. V odůvodnění žalovaný posuzoval předně otázku, komu měl být doručen dodatečný platební výměr. K tomu je nutné posoudit rozsah první plné moci uplatněné dne 1. 4. 2019. Z této plné moci plyne, že žalobkyně zmocnila paní F., aby za žalobkyni zpracovala a podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2018. Plná moc je formulována v jednotném čísle (podání daňového přiznání) za konkrétní daň a konkrétní zdaňovací období. Uplatněna byla 1. 4. 2019, tj. v poslední den lhůty podle § 136 odst. 1 daňového řádu, kdy může její uplatnění prodloužit lhůtu k podání daňového přiznání. Předmět datové zprávy, kterou byla plná moc poslána, je nazván „Věc: Odklad 2018“. Odložit lze přitom pouze lhůtu k podání daňového přiznání, nikoliv dodatečného daňového přiznání. 9. Žalovaný tak má za to, že se zmocnění paní F. vztahuje pouze ke zpracování a podání řádného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018. Plná moc měla za cíl prodloužit lhůtu k podání řádného daňového přiznání. Z ničeho nevyplývalo, že by měla žalobkyně podávat i dodatečné daňové přiznání a plná moc ho ani nezmiňuje. Správce daně tedy postupoval správně, když doručil dodatečný platební výměr přímo žalobkyni, a nikoliv paní F. jakožto zmocněnkyni, které se obecně podle § 41 odst. 1 daňového řádu doručuje pouze v rozsahu zastoupení. 10. Od doručení dodatečného platebního výměru se odvíjí i lhůta pro podání odvolání. Výměr byl doručen dne 22. 4. 2022, poslední den lhůty pro podání odvolání připadl na 23. 5. 2022. Odvolání podané až dne 24. 3. 2023 je proto opožděné. 11. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně neměla v době doručování dodatečného platebního výměru jednatele ani žádnou osobu oprávněnou k přístupu do datové schránky. Obecně podle zákona a judikatury platí, že správce daně doručuje do datové schránky, i pokud daňový subjekt nemá osobu pověřenou ani oprávněnou k přístupu do datové schránky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Afs 138/2018-48). Výjimku by představoval případ, kdy by daňový subjekt oznámil správci daně, že nemá statutární orgán ani osobu s přístupem do datové schránky, a tuto skutečnost prokázal. Pak by správce daně doručoval daňovému subjektu písemnosti jinak než elektronicky. Žalobkyně však nic takového neučinila a ani nesplnila svou povinnost zvolit nové jednatele do jednoho měsíce od ukončení funkce stávajících jednatelů podle § 198 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích. III. Žaloba 12. V podané žalobě žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného. 13. Žalobkyně udělila paní F. plnou moc k zastupování ve věci přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018. Správce daně však plnou moc ignoroval a všechny písemnosti doručoval přímo žalobkyni. Společníci žalobkyně ale již neměli do datové schránky přístup, protože na výkon funkce jednatelů rezignovali. Proto se o doručovaných písemnostech ani nedozvěděli. Společníci žalobkyně se později dozvěděli o doručování do datové schránky žalobkyně náhodou v souvislosti s jiným řízením. Až poté byl dne 28. 2. 2023 žalobkyni zaslán mj. dodatečný platební výměr na základě její žádosti. 14. Jelikož žalobkyni nebyla doručena výzva k podání řádného daňového tvrzení ani výzva k podání dodatečného daňového tvrzení, neprodloužila se lhůta pro stanovení daně, a proto byl dodatečný platební výměr žalobkyni doručen až po uplynutí lhůty pro stanovení daně. 15. Žalovaný by měl podle žalobkyně přihlédnout k celému obsahu plné moci, která je udělena nikoli k jednorázovému zastoupení, ale k průběžnému zastupování. Ačkoliv žalovaný tvrdí, že rozsah zastoupení je podle plné moci jasný a že se vztahuje pouze na řádné daňové tvrzení, nedoručoval paní F. žádné písemnosti, a to ani výzvu k podání řádného daňového tvrzení. 16. Podle žalobkyně se žalovaný snaží navodit dojem, že už správce daně si byl jistý svým postupem a vědomě nedoručoval písemnosti paní F., ale přímo žalobkyni. 17. Pokud měl správce daně pochybnosti o rozsahu plné moci, měl podle § 89 odst. 1 daňového řádu vyzvat žalobkyni k odstranění těchto pochybností. 18. Jelikož má doručení dodatečného platebního výměru vážný dopad na běh prekluzivní lhůty, je namístě aplikovat zásadu in dubio mitius a umožnit žalobkyni bránit se odvoláním. IV. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s žalobou a navrhl ji zamítnout jako nedůvodnou. 20. Na úvod svého vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že v odvolacím řízení zkoumal pouze to, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání a za