— Nejvyšší správní soud

11 A 20/2024- 34 - text 11 11 A 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: D. H., narozený X, bytem X, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici X zastoupeného Mgr. Petrem Polánkem, advokátem, sídlem Zelný trh 12, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2023, č.j. MSP-82/2022-ODSK-OTC/24 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci: 1. Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti za užití ust. § 29 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“), neboť dospěl k závěru, že se žalobce podstatnou měrou zasloužil o to, že na něm trestný čin, kterého se dopustil pachatel, byl spáchán, čímž si podle názoru správního orgán spoluzavinil vznik újmy, přičemž vůči peněžité pomoci je toto (spolu)zavinění na místě promítnout nikoliv krácením, ale přímo nepřiznáním peněžité pomoci.“ Žalobní body 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí přestavuje nejen nepřiměřený, ale zejména neoprávněný zásah do jeho práv, je nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Uvedl, že se stal obětí trestného činu, kdy byl napaden L. M. několika ranami nožem do hrudní oblasti. Ministerstvo dospělo k závěru, že mu byla způsobena těžká újma na zdraví spočívající ve zraněních: bodná rána do břicha (nedošlo k poranění nitrobřišních orgánů), bodná rána hrudníku vpravo (bodný kanál pronikl přes chrupavku do dutiny hrudní, kdy došlo k poranění vnitřní hrudní tepny), pneumotorax vlevo, hemotorax vpravo, krvácivý šok. Žádost byla podána včas a k tomu oprávněnou osobou a žalobce by tak měl nárok na peněžitou odměnu. Žalovaný však přihlédl k tomu, že proti žalobci bylo vedeno trestní řízení, kterým byl žalobce na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, č.j. 11 T 137/2022-406, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, č.j. 4 To 42/2023-451, odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění k trestu odnětí svobody v délce 6 let. Uvedeného jednání se měl dopustit na matce útočníka L. M., který měl tento pak zvlášť závažný trestný čin zabití na žalobci spáchat v silném rozrušení. 3. Žalobce s uvedeným hodnocením žalovaného nesouhlasí, neboť podle něj žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový stav a nesprávně kvalifikoval míru spoluzavinění žalobce. 4. Vytýká žalovanému, že vycházel zejména z popisu skutku uvedeného v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, č.j. 11 T 17/2022-504, který obsahuje pouze zkrácenou verzi a není v něm uvedeno odůvodnění. Podle žalobce je zjevné, že pachatel nejednal v přímé pohnutce ihned po zjištění, že mělo dojít ke znásilnění matky. Naopak je z popisu skutku zřejmé, že pachatel M. se měl od své matky dozvědět o trestném činu žalobce až ráno, a útok provedl až poté, co matka odešla nakoupit a žalobce spal. Takový způsob však neodpovídá silnému rozrušení, ale spíše promyšlenému útoku, který odpovídá tzv. „vzetí spravedlnosti do vlastních rukou“. Pokud poškozený spal, pak nebyl sebemenší problém zavolat na něj Policii a podat trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu znásilnění. To však neudělala ani matka pachatele, která v tu dobu šla nakoupit a v prodejně pro ni nezvykle nakupovala pivo, přičemž prodavači řekla, že budou slavit (k tomu z důkazu Rozsudkem Městského soudu v Brně). 5. Žalobce je toho názoru, že žalovaný nesprávně posoudil jeho konkrétní spoluzavinění jeho újmy – poškození zdraví trestným činem, neboť trestná činnost pachatele zjevně nepřišla ihned při páchání trestného činu poškozeným či následně po jeho dokonání. Mezi okamžikem, kdy měl spáchat čin žadatel, a kdy došlo k jeho poškození, byla výrazná časová prodleva. Ta byla navíc umocněna skutečností, že pachatel nespáchal trestný čin na žadateli ihned poté, co se dozvěděl o jeho jednání, ale až s odstupem, kdy matka pachatele odešla na nákup a poškozený usnul. Tento čin tak podle žalobce nebyl spáchán pouze s odkazem na jednání poškozeného, ale je zde také nutné počítat s v zásadě s chladným kalkulem pachatele M., který vyčkal, až poškozený usne, následně jej bodal, po zlomení nože použil další, poté jej ještě pronásledoval před dům, a dokonce se snažil dostat do cizího vozidla, v němž našel žadatel úkryt. To vše s výkřiky, že ho zabije. Tyto skutečnosti však v odůvodnění svého rozhodnutí již správní orgán z rozsudku proti L. M. neopsal. 6. I když tedy žalovaný vycházel z pravomocných trestních rozsudků, jimiž byl žadatel odsouzen, měl i přesto posuzovat jeho míru spoluzavinění, měl vzít v úvahu, zda bylo spáchání trestného činu na žadateli nevyhnutelné v důsledku jeho předchozího jednání, zda byl tímto jednáním pachatel či jeho blízká osoba přímo ohrožen, jestli bylo možné poškození žadatele zabránit a dosáhnout spravedlnosti jiným způsobem apod. Pokud by tyto skutečnosti správní orgán zvážil, podle žalobce by nemohl dojít k závěru, že míra jeho spoluzavinění je taková, že odpovídá přímo nepřiznání peněžité pomoci. 7. Podle žalobce by navíc míra spoluzavinění měla být v odůvodnění rozhodnutí transparentně popsána; to však žalovaný přešel pouhým konstatováním, že zavrženíhodné jednání žadatele je důvod pro nepřiznání peněžité pomoci. Dalšími okolnostmi, jako čas spáchání trestného činu, chování pachatele před, při spáchání trestného činu a po něm, činnost žalobce jakožto oběti v době spáchání trestného činu a chování dalších zúčastněných osob, se již správní orgán nezabýval. Z výše uvedeného důvodu je tak jeho rozhodnutí dle žalobce nepřezkoumatelné. 8. Nad rámec uvedené argumentace pak žalobce doplnil, že se necítí vinen spácháním trestného činu znásilnění, proti shora uvedeným rozhodnutím podal ústavní stížnost, neboť je přesvědčen, že provedené důkazy nepodpořily tvrzení M. M., celá věc je tak v rovině tvrzení proti tvrzení, a měla být na základě zásady in dubio pro reo skončena zproštěním obžalovaného. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stejně jako v napadeném rozhodnutí zkonstatoval skutková zjištění, ze kterých v rozhodnutí vycházel a zdůraznil, že trestní rozsudek, kterým byl žalobce odsouzen za spáchání trestného činu znásilnění, je pravomocný, a proto nelze žalovanému vytýkat, že z něho vycházel. To se ostatně vztahuje i k rozhodnutí v trestní věci L. M. Skutkový stav zjištěný trestními soudy důvodně považoval za dostatečně objasněný, přičemž poukázal na to, že i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č.j. 11 T 17/2022-504 konstatoval, že žalobce se na vzniku újmy přinejmenším spolupodílel a přiznání nároku na její úhradu by bylo v rozporu s dobrými mravy. Za podstatné považoval, že se žalobce dopustil zvlášť závažného zločinu na matce obviněného, což i soudy vyhodnotily za zavrženíhodné jednání žalobce. Přitom je nepochybné, že bez tohoto jednání by se žalobce obětí trestného činu ve smyslu § 24 zákona o obětech trestných činů vůbec nestal. Průběh řízení před správními orgány a soudy 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 9. 5. 2022 podal žalobce k Ministerstvu spravedlnosti žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, ve které sdělil, že se stal dne 25. 3. 2022 obětí trestného činu, kdy byl napaden několika ranami nožem do hrudní oblasti. Trestní řízení je vedeno Policií ČR, Krajským ředitelstvím Jihomoravského kraje, sp. zn. KRPB-66523/TČ-2022-060071, kdy trestný čin je kvalifikován jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“). Žadatel se připojil do tohoto řízení dle § 43 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“) s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 236 493,75 Kč. Žadatel dále připojil k žádosti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 3. 2022, zprávu o hospitalizaci ze dne 4. 4. 2022 a uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne 6. 4. 2022. 11. Přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 5. 2022, č. j. MSP-82/2022-ODSK-OTC/4, byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení. Zároveň byl vyzván, zda se vzdává práva účasti na dokazování. Dne 9. 6. 2022 bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno podání, jehož obsahem je sdělení žadatele, že se vzdává práva účasti na dokazování. 12. Dne 21. 6. 2022 na základě telefonického hovoru s Policií ČR žalovaný zjistil, že v souvislosti s událostmi ze dne 25. 3. 2022, kdy byl žadatel napaden, se vede trestní řízení i proti žadateli, a to u Policie ČR, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení obecné kriminality pod sp. zn. KRPB-129584/TČ-202