1 Aps 15/2013 — Nejvyšší správní soud

11 A 80/2023- 37 - text 10 11 A 80/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: R. T. zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 10. 5. 2023, č.j. PPR-9627-2/ČJ-2023-990115 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného sdělení žalovaného, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce ze dne 14. 2. 2023 o poskytnutí informace o zpracovaných osobních údajích a o jejich výmaz. Žalobní body 2. Žalobce v první žalobní námitce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí a poukazuje na to, že zařazení do národní evidence nežádoucích osob (dále též „ENO“) bez dalšího neodůvodňuje zařazení do evidence schengenského informačního systému druhé generace (dále též „SIS II“). Žalobce zdůraznil, že důvody pro zařazení do SIS II jsou kvalitativně závažnější, proto ustanovení § 154 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále též „zákon č. 412/2005 Sb.“ nebo „zákon o ochraně utajovaných informací“), vyžaduje, aby tu existovalo důvodné nebezpečí ohrožení té které chráněné hodnoty. 3. Žalobce vytýká žalovanému, že odůvodnění pro zařazení do obou informačních systémů formuloval v tom smyslu, že by žalobce mohl svým pobytem ohrozit bezpečnost České republiky, stejně tak jako bezpečnost jiných smluvních států, a to v důsledku páchání závažné trestné činnosti násilného charakteru, činností ohrožujících základy demokratického státu, kontaktů s osobami představujícími bezpečnostní riziko a hájení ekonomických zájmů organizovaných zločineckých skupin (str. 7 až 8 napadeného rozhodnutí). Tímto postupem fakticky „slil“ dohromady odůvodnění jak ve vztahu k záznamu do ENO, tak ve vztahu k SIS II. Takový postup je podle žalobce možný, ale materiálně musí obsahovat kvalifikovanější argumentaci ve prospěch zařazení do SIS II. Taková argumentace musí podle žalobce v prvé řadě respektovat unijní chápání pojmu „veřejná bezpečnost“. 4. Ostatně důvodné ohrožení veřejné bezpečnosti řadí nařízení č. 2018/1861 mezi důvody pro učinění záznamu o odepření vstupu a pobytu (čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2018/1861). Kdy taková situace nastává, lze příkladmo vyčíst z čl. 24 odst. 2 písm. a) a b) téhož nařízení. Aby členský stát mohl učinit záznam do SIS II z důvodu ohrožení veřejné bezpečnosti, musí chování cizince buď vést k trestnímu odsouzení, nebo důvodně nasvědčuje spáchání závažného trestného činu nebo úmyslu spáchat takový čin. 5. Žalobce dále namítá, že pokud se žalovaný odvolává na bezpečnost státu, resp. veřejnou bezpečnost, musí závadné, trestněprávně relevantní jednání žalobce směřovat proti hodnotám, zájmům a statkům, které mají úzkou souvislost se státní bezpečností. Odůvodnění žalované sice uvádí, že zde existuje důvodné podezření o páchání mimořádně závažné trestné činnosti ze strany žalobce. To, co už neříká, je, zda údajná tendence páchat obzvlášť závažnou trestnou činnost ohrožuje fundamentální hodnoty, na kterých stát musí bezvýhradně trvat. Z povahy věci neobstojí argumentace o páchání násilné trestné činnosti, neboť není dále rozvedeno, zda v důsledku takového protiprávního jednání bude ohrožen klid nebo bezpečnost obyvatelstva jako celku. Dále neobstojí argumentace, že svými kontakty nebo zastupováním ekonomických zájmů závadných, s prostředím organizovaných zločinných skupin spojených osob je žalobce způsobilý ohrozit základní hodnoty. Muselo by se jednat o natolik intenzivní, pravidelnou a úzkou spolupráci, která nasvědčuje jednoznačnému závěru, že je v zájmu žalobce udržovat vztah s těmito osobami. Zdánlivě přiléhavou částí odůvodnění je zmínka o ohrožení základů demokratického státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Zde ovšem žalovaný blíže nerozvádí, jaké konkrétní základy demokratického státu žalobce vlastně ohrožuje. Hrozí totiž, že žalovaný pod tuto množinu zařadí vše, co se mu jeví jako součást základu demokratického státu, tudíž je hodno ochrany. 6. V druhém žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v té části, kde měl žalovaný provést test proporcionality, neboť neobsahuje žádnou úvahu o tom, že napadené rozhodnutí je skutečně přiměřené. Samo nařízení, přímo použitelný právní předpis Evropské unie, vyžaduje individuální posouzení, které zahrnuje vyhodnocení osobní situace cizince a důsledky případného odepření vstupu a pobytu. Ostatně taktéž v kontextu utajovaných informací zákon o pobytu cizinců výslovně vyžaduje, aby příslušný správní orgán uvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení dopadů rozhodnutí, zejména ve vztahu k obsahu utajované informace, má-li podle zákona tuto povinnost (§ 169m odst. 3 zákona o pobytu cizinců). To, že napadené rozhodnutí není správním rozhodnutím podle správního řádu, není podle žalobce na překážku. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření v zásadě zopakoval odůvodnění napadeného sdělení a konstatoval, že žalobce byl v rámci žalobou napadeným rozhodnutím informován o zákonných důvodech označení jeho osoby za nežádoucí a rovněž i o důvodech vedení záznamu v evidenci nežádoucích osob a v Schengenském informačním systému. Důvody zařazení žalobce do uvedených evidencí vyplývají z operativních poznatků zadavatele požadavku. Tyto operativní poznatky jsou natolik závažně, že jsou vedeny jako utajovaná informace v režimu „Důvěrné“ a „Vyhrazené“ podle § 4 písm. c) a písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. Přesto, po individuálním posouzení spisového materiálu žalobce, byly důvody zařazení žalobce do uvedených evidencí v žalobou napadeném rozhodnutí uvedeny. Důvody byly formulovány tak, aby nedošlo ze strany Policie České republiky k porušení zákona č. 412/2005 Sb. Tyto poznatky vytváří kontinuální obraz dlouhodobého a nenáhodného zapojení žalobce do kriminálního prostředí, a to na úrovni vysokých představitelů organizovaných zločineckých skupin Ruské federace či České republiky. Tyto skutečnosti právě ve svém souhrnu a celkovém kontextu dosahují požadované závažnosti a relevance pro evidování žalobce v Schengenském informačním systému nad rámec lokálně omezené evidence nežádoucích osob, a to díky skutečnosti, že dílčí poznatky nebyly vytrhávány z uvedeného kontextu či účelově vydělovány pro to či ono jednotlivé hodnocení. 8. K žalobní námitce „ohrožení veřejné bezpečnosti“ uvádí žalovaný, že zadavatel požadavku označení osoby žalobce a jeho vedení v evidenci nežádoucích osob a v Schengenském informačním systému vždy výslovně zdůvodnil tím, že „tento cizinec může závažným způsobem narušit veřejný pořádek a zároveň ohrozit bezpečnost smluvních států Evropské unie“. Z textu žaloby nevyplývá, zda je za a) napadána pouze polovina výroku („hrozba pro bezpečnost státu“) při opomenutí první části („hrozba pro veřejný pořádek“); za b) zda jde o samovolné zaměňování těchto pojmů; a za c) zda žalobcem postulovaný pojem „ohrožení veřejné bezpečnosti“ má být specifickým sloučením těchto pojmů. V rámci výše uvedených možností lze uzavřít, že i v případě, že by žalobce úspěšně rozporoval závěr, tj. že osoba žalobce ohrožuje bezpečnost státu, žádným způsobem nezpochybnil stanovisko, že představuje hrozbu pro veřejný pořádek, což samo o sobě představuje důvodný předpoklad podle § 154 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, pro zaevidování osoby jako nežádoucí. Skutečnost, že se jedná o výčet samostatných důvodů a nikoli kumulativní souhrn podmínek pro evidenci osoby vyplývá ostatně i z dikce § 9 písm. h) citovaného zákona. S tím souvisí skutečnost, že pojmy „veřejný pořádek“ a „bezpečnost státu“ nelze vzájemně zaměňovat či účelově slučovat (varianty b, c). Odlišnost mezi hrozbou kriminálního a státně bezpečnostního charakteru dlouhodobě vyplývá z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Azs 17/2022–60). Uvedená termínová odlišnost platí i vůči žalobcem užívaného pojmu „veřejná bezpečnost“ (např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004). 9. K námitce, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné úvahy o přiměřenosti zařazení žalobce do evidence nežádoucích osob a do Schengenského informačního systému a důsledky tohoto zařazení, uvedl žalovaný, že v napadeném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že Policie České republiky posouzení přiměřenosti mezi důvody pro zařazení a důsledky tohoto zařazení provedla, a které úvahy zohlednila jako převažující nad případnými zájmy žalobce. 10. S ohledem na výše uvedené žalovaný uvedl, že trvá na skutečnosti, že v době vydání žalob