4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Af 9/2022- 63 - text 9 11 Af 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Victoria - Tip, a.s., IČO 26059517 sídlem Letenské náměstí 157/4, 170 00 Praha 7 zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Mikulášem sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 16. 6. 2022, čj. 22173/22/5000-10611-712195 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, protože nesouhlasí s tím, že jí finanční orgány doměřily daň z hazardních her a uložily jí povinnost uhradit z doměřené daně penále. Předmětem posouzení je zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020. 2. Pro posouzení věci je podstatný především výklad institutu minimální dílčí daně dle § 5 odst. 4 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her. Žalobkyně má za to, že je potřeba ho ústavně konformně interpretovat (dotvořit) tak, že se nepoužije na dobu, v níž měla žalobkyně zakázáno provozovat hazardní hry v důsledku pandemie Covid-19. Žalovaný je přesvědčen, že takový výklad není možný. 2. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 3. Žalobkyně podala řádné daňové přiznání, v němž na příslušném řádku vykázala součet herních pozic jednotlivých povolených koncových zařízení v plné výši. 4. Následně podala 15. 3. 2021 dodatečné daňové přiznání, neboť měla za to, že kombinace minimální dílčí daně a zákazu činnosti v důsledku vládních opatření má rdousící efekt a je protiústavní. Spolu s dodatečným daňovým přiznáním zaslala žalobkyně správci daně průvodní dopis, v němž vysvětlila důvody pro svůj postup. Výpočet minimální dílčí daně provedla žalobkyně tak, aby odpovídala době, v níž mohla svoji činnost skutečně provozovat. Žalobkyně proto vydělila počet svých herních pozic dny ve 4. čtvrtletí roku 2020 a tento počet „pozic na jeden den“ vynásobila počtem dnů, v nichž nebyla její činnost zakázána. 5. Správce daně vyzval 25. 3. 2021 žalobkyni k odstranění pochybností a předložení seznamu povolených herních pozic. Žalobkyně na výzvu reagovala a opět vysvětlila svůj postup. 6. Správce daně žalobkyni zaslal 21. 5. 2021 sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností, doměřil jí daň z moci úřední a stanovil jí lhůtu pro podání návrhu na pokračování v dokazování. Na to žalobkyně reagovala přípisem ze 4. 6. 2021, v němž setrvala na své dosavadní argumentaci. 7. Správce daně poté vydal dodatečný platební výměr, kterým vyměřil daň a odpovídající penále. Odvolání žalobkyně proti tomuto výměru zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím. 3. Žalobní argumentace 8. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí i dodatečný platební výměr za nezákonné a navrhuje, aby je soud zrušil. V žalobě formulovala následující žalobní body. 9. V prvním bodu namítla, že finanční orgány nesprávně zjistily skutkový stav, neboť nepřihlédly ke všem důkazním prostředkům. Nijak totiž nereflektovaly, že vláda krizovými opatřeními zakázala žalobkyninu činnost na 69 dní z celkového počtu 92 dnů ve 4. čtvrtletí. Tím jí zamezila generovat příjem z provozování her. Výběr daní má vždy souvislost s konkrétními skutečnostmi, přičemž teprve pokud tyto skutečnosti nastanou, dochází ke vzniku práva státu na výběr daně. Titul pro výběr daně z hazardních her po dobu zákazu žalobkyniny činnosti neexistoval, proto by za toto období neměla být daň vybírána. 10. Žalobkyně nesporuje samotnou konstrukci minimální dílčí daně, má však za to, že není možné ji plně aplikovat tehdy, když v důsledku vládního zákazu nemohla koncová zařízení ani teoreticky používat k získání příjmů. Kombinace zákazu a minimální dílčí daně považuje žalobkyně za neústavní pro její rdousící efekt. Pokud finanční orgány přesto minimální dílčí daň na její situaci aplikovaly, porušily její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listiny). V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že zdaněním nesmí docházet v nedůvodné a neakceptovatelné míře k zásahu do vlastnických práv dotčených osob. 11. Ač to není uvedeno v důvodové zprávě, je žalobkyně přesvědčena, že úmyslem zákonodárce nebylo aplikovat § 5 odst. 3 a 4 zákona o dani z hazardních her za všech situací, tedy i v případě, že je žalobkyni činnost zakázána. Celosvětová pandemie byla natolik mimořádná a nepředvídatelná událost, že ji nelze podřadit pod podnikatelské riziko, s kterým měla žalobkyně počítat. 12. V druhém bodu žalobkyně namítla, že dodatečný platební výměr je nepřezkoumatelný. Žalobkyně v návaznosti na výsledek postupu k odstranění pochybností zjistila, že nesprávně deklarovala 3178 povolených herních pozic, ač jich měla ve skutečnosti povolených 3197. To uvedla ve svém vyjádření ze 4. 6. 2021. I přesto správce daně tuto žalobkyninu argumentaci nereflektoval a v dodatečném platebním výměru nadále uváděl, že žalobkyně deklarovala chybný počet povolených herních pozic. Žalovaný toto pochybení v napadeném rozhodnutí nezhojil. 13. V dodatečném platebním výměru navíc nejsou uvedeny všechny důkazy, které žalobkyně předložila, a z odůvodnění výměru nelze seznat, jakými úvahami se správce daně při zjišťování skutkového stavu řídil. 14. V rámci třetího bodu žalobkyně nesouhlasí s postupem správce daně, který jí doměřil daň z moci úřední dle § 12 zákona o dani z hazardních her. Žalobkyně již při podání dodatečného daňového přiznání jednoznačně sdělila, co jí k tomuto postupu vede. Za takové situace neměl správce daně zahájit doměření z moci úřední, ale měl žalobkyni vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání. Postup správce daně byl v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS). 15. Vzhledem k tomu, že správce daně žalobkyni k podání daňového tvrzení nevyzval, nevznikla žalobkyni povinnost hradit penále. Pokud ho i přesto správce daně vyměřil, jde o vyměření nezákonné. 16. V doplňujícím vyjádření žalobkyně soudu sdělila, že jí Specializovaný finanční úřad na její žádost prominul penále v nejvyšším zákonem povolené míře, tj. v rozsahu 75 %. 4. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Má za to, že s většinou žalobní argumentace se vypořádal již v napadeném rozhodnutí, neboť se z velké části kryje s žalobkyninou odvolací argumentací. 18. Již pouhé získání a držba základního povolení naplňuje předmět daně z hazardních her. Držitel základního povolení se dle § 1 odst. 1 zákona o dani z hazardních her stává poplatníkem daně, a to i tehdy, pokud ve zdaňovacím období neuvedl žádnou hazardní hru do provozu. Pro určení minimální dílčí daně je rozhodující, zda je konkrétní herní pozice v určitém zdaňovacím období povolena alespoň jeden den. Je nerozhodné, zda byla herní pozice skutečně provozována. Žalobkyně byla po celé zdaňovací období držitelkou základního povolení, tudíž i poplatnicí daně z hazardních her. Žalobkyně za toto období vykázala vklady i vyplacené výhry z technických a živých her, naplnila tudíž předmět daně z hazardních her. 19. Správce daně i žalovaný postupovaly podle jasného znění zákona, kterým jsou správní orgány vázány. Pouze Ústavní soud je povolán k tomu, aby hodnotil soulad jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem. Rdousící efekt může mít pouze extrémní disproporcionalita výsledného daňového zatížení. Samotný krátkodobý zákaz činnosti nemůže bez dalšího o rdousícím účinku daně cokoliv vypovídat. Žalobkyně přitom nijak nespecifikovala svoji dlouhodobou hospodářskou situaci. 20. Žalovaný i správce daně řádně zhodnotily skutkový stav a vypořádaly všechny navržené důkazy. Dodatečný platební výměr obsahuje všechny zákonné náležitosti. 21. Žalovaný nepovažuje za důvodné ani námitky týkající se doměřovacího řízení a uloženého penále. U hazardních her platí tzv. institut samovyměření a samodoměření. Žalobkyně zaslala dodatečné daňové přiznání, v němž se snažila snížit svoji daňovou povinnost. Správce daně v takové situaci nemohl postupovat jinak než postupem k odstranění pochybností. 5. Žalobkynina replika 22. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného replikou. Uvedla, že odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu z 30. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/15, není případný, neboť posuzoval jiné otázky zdanění hazardních her. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že její situace je výjimečná. V důsledku zásahu veřejné moci nemohla provozovat svoji podnikatelskou činnost. 23. Zdanění jakékoliv ekonomické činnosti předpokládá, že jde o činnost, která generuje příjem, což potvrzuje i odborná literatura. Je proto nutné zachovat prostor pro to, aby ekonomická činnost mohla vytvářet hodnoty, které budou následně zdaněny. V opačném případě má daň konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Žalobkyně nemohla na daň „vydělávat“ svoji ekonomickou činností ve tří čtvrtinách zdaňovacího období. 6. Posouzení soudem 24. V