4 As 253/2021 — Nejvyšší správní soud

14 A 119/2023- 45 - text 8 14 A 119/2023 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: V. T. bytem v X proti žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady sídlem Šrobárova 1150/50, 100 34 Praha 10 zastoupena advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalované takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který mu bude vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Městského soudu v Praze. IV. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení sdělil číslo bankovního účtu, na který má být vrácen zaplacený soudní poplatek. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Jádrem věci je přípustnost zásahové žaloby proti poskytnutí nepravdivé informace dle § 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb.), konkrétněji, zda je i za takové situace třeba trvat na vyčerpání opravných prostředků ve smyslu § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). 2. Žádostí ze dne 20. 2. 2023 žalobce požádal žalovanou (také povinný subjekt) o poskytnutí souhrnných číselných údajů o počtech případů použití omezovacích prostředků za II. pololetí kalendářního roku 2017, a to pro každý omezovací prostředek zvlášť dle centrální evidence použití omezovacích prostředků (evidence) vedené dle § 39 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Žalovaná odpověděla žalobci přípisem ze dne 14. 3. 2023, v němž mu sdělila, že v roce 2017 nevedla zvláštní statistiku výše uvedeného, a proto nemůže poskytnout požadované údaje. 3. Jelikož žalovaná nesplnila povinnost vést evidenci a neposkytla mu ani údaje z této evidence, žalobce podal stížnost dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce následně na základě komunikace s žalovanou netrval na předložení stížnosti nadřízenému orgánu za podmínky, že žalovaná zcela vyhoví jeho žádosti. Žalovaná poté odmítla žalobci poskytnout jím žádané informace (rozhodnutí ze dne 28. 4. 2023). V rozhodnutí mj. uvedla, že žádanými informacemi nedisponuje a případné nové vytvoření těchto informací by vedlo k excesu z mezí zákona č. 106/1999 Sb. Připustila, že evidenci dle § 39 odst. 4 zákona o zdravotních službách měla vést, avšak nevedla ji. Tuto evidenci začala vést až od roku 2018. Domnívala se, že okolnosti tohoto případu jsou natolik specifické, že nelze po ní požadovat, aby informaci, kterou měla disponovat, nyní vytvořila. Zdrojové informace by sice mohla zjistit ze zdravotnické dokumentace, avšak k tomu by musela prohlédnout převážně listinnou dokumentaci u všech pacientů za dané období, konkrétně u 35 634 hospitalizovaných pacientů a 907 732 ambulantních ošetření. To by pro ni znamenalo bezprecedentní logistickou operaci. Právo žadatele na poskytnutí informace bylo dle ní ve „flagrantním“ nepoměru k úsilí, které by žalovaná měla vynaložit k vytvoření informace (statistického údaje). 4. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Úřad pro ochranu osobních údajů (úřad) rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2023 zrušil a přikázal žalované, aby žádané informace poskytla (rozhodnutí ze dne 5. 6. 2023). V návaznosti na to žalovaná dne 12. 6. 2023 doručila žalobci přípis, v němž jako počet případů použití omezovacích prostředků ke každému druhu omezovacího prostředku za rozhodné období uvedla hodnotu „0“. 5. Žalobce se takovému vyřízení jeho žádosti brání zásahovou žalobou ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. Uvedl, že žalovaná měla šetřit jeho právo na informace, postupovat v souladu se zásadou, že veřejná správa je službou veřejnosti a zásadou vstřícnosti, nikoli zneužít své vrchnostenské postavení k poskytnutí vědomě nepravdivé informace, resp. k obejití povinností jí uložených zákonem. Nedostatek vedení sporné evidence v minulosti není ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. důvodem k tomu, aby ji žalovaná v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS) neměla opakovaně vytvořit. Žalobce nezpochybňuje, že žalovaná v evidenci, kterou za sporné období nevedla, vykazovala nulové hodnoty, které mu přípisem ze dne 12. 6. 2023 zaslala. Toto vyřízení jeho žádosti ovšem odporuje smyslu a účelu ústavně garantovaného práva na informace. Žalobce dovodil, že zákon č. 106/1999 Sb. nepočítá s opravným prostředkem proti poskytnutí nepravdivé informace. Přitom odkázal na rozsudky NSS ze dne 15. 9. 2021, č. j. 4 As 253/2021-20, bod 15, a ze dne 11. 5. 2023, č. j. 2 As 238/2022-37, bod 15, z nichž dovodil, že proti poskytnutí nepravdivé informace se musí bránit zásahovou žalobou. V závěru žaloby formuloval žalobce následující petity: I. Určuje se, že zásah, který spočíval v uvedení nepravdivých informací v odpovědi na žádost o poskytnutí informací ze dne 20. února 2023, byl nezákonný. II. Žalované se zakazuje pokračovat v porušování Žalobcova práva na informace. III. Žalované se přikazuje vypořádat Žalobcovu žádost o poskytnutí informací ze dne 20. února 2023 reflektujíc smysl a účel zákona o svobodném přístupu k informacím tak, aby její odpověď reflektovala skutečnou četnost případů použití omezovacích prostředků na pacientech za období II. pololetí kalendářního roku 2017, do 15 dní od právní moci tohoto rozhodnutí. 6. Žalovaná ve vyjádření ze dne 25. 8. 2023 nesouhlasila s podanou žalobou. Žalovaná ve skutkové rovině nemá výhrady k popisu situace, který žalobce uvedl v žalobě. Z právního hlediska se však s ním neztotožnila. Pokud žalobce od žalované neobdržel relevantní informaci, na kterou se žádostí ptal, a usoudil, že mu žalovaná přípisem ze dne 12. 6. 2023 poskytla irelevantní informaci míjející se jeho žádosti, měl před podáním zásahové žaloby proti takovému vyřízení žádosti podat stížnost dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Dle žalované tedy žalobce nevyužil právní prostředky ochrany a jeho žaloba je dle § 85 s. ř. s. nepřípustná. Pokud by ji soud shledal přípustnou, žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Žalovaná má za to, že přípisem ze dne 12. 6. 2023 poskytla pravdivou, úplnou a přesnou informaci, jelikož – pokud za sporné období neznamenávala údaje do evidence – tak je objektivně pravdivé to, že v tomto období vykázala nulové použití omezovacích prostředků. Žalovaná zdůraznila, že žalobce se jí ptal na stav zápisu v centrální evidenci, nikoli na to, jaký by měl být správný stav tohoto zápisu. Neptal se ani na to, kolikrát žalovaná fakticky omezovací prostředky použila. Žalovaná následně potvrdila, že skutečný počet použití omezovacích prostředků v rozhodném období nebyl pravděpodobně nulový, avšak na to se žalobce neptal. Závěrem žalovaná uvedla, že nezpochybňuje, že v rozporu s jí uloženou povinností nevedla evidenci, avšak toto její pochybení nelze zpětně napravovat prostřednictvím zákona č. 106/1999 Sb. 7. Žalobce v replice ze dne 27. 9. 2023 zejména uvedl, že proti informaci, o níž se domníval, že je nepravdivá, se nemohl bránit stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Nadto úřad není oprávněn hodnotit pravdivost poskytnuté informace. Proti nesmyslné či zjevně nepravdivé informaci dle něj neexistuje jiný právní prostředek ochrany než zásahová žaloba. 8. Žalovaná pak v triplice ze dne 9. 10. 2023 odkázala na argumenty jejího předcházejícího vyjádření. II. Právní hodnocení 9. Soud předně zjišťoval, zda jsou splněny procesní předpoklady věcného projednání žaloby. Předesílá, že právní situací, jak je ta, kterou žalobce nastínil v žalobě, se správní soudy dosud nezabývaly. 10. S ohledem na formulaci žalobních petitů soud předesílá, že žalobce se brání proti trvajícímu zásahu žalované tzv. negatorní žalobou. Jakkoli v petitu I uvedl, že zásah žalované byl nezákonný, ze všech okolností popsaných v žalobě, jakožto i z petitů II a III je nepochybné, že žalobce nepovažuje zásah žalované za ukončený. Brání se proti přetrvávajícímu neposkytnutí pravdivé informace z evidence použití omezovacích prostředků. S ohledem na jednoznačnost žaloby, soud nepovažoval za nezbytné vyzývat žalobce k odstranění tohoto dílčího nesouladu mezi žalobními tvrzeními a petitem I. 11. Žaloba ovšem není přípustná. 12. Úvodem soud připomíná, že podle § 82 odst. 1 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 13. Dále nelze opomenout, že dle § 39 odst. 4 zákona o zdravotních službách, ve znění od 31. 5. 2017, je poskytovatel zdravotních služeb povinen vést centrální evidenci použití omezovacích prostředků, která obsahuje souhrnné údaje o počtech případů použití omezovacích prostředků z