4 As 9/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 24/2023- 33 - text 7 15 A 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: M. K. zastoupený advokátkou Mgr. Ditou Zimmermannovou se sídlem U Mlejnku 487, Zdiby proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 3. 2. 2023, č. j. MV-626-3/SO-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad a současně bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 12. 2022, č. j. MV-2497-11/VS-2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o udělení státního občanství České republiky (dále jen „žádost“) pro nesplnění podmínky dle § 14 odst. 6 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním občanství“). 2. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti. Žalobce podal žádost dne 7. 10. 2020 u Krajského úřadu Středočeského kraje. Žádost byla následně dne 15. 12. 2020 postoupena správnímu orgánu I. stupně. Ten usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. MV-2497-6/VS-2021 (dále jen „usnesení o přerušení řízení“) přerušil řízení a současně žalobce vyzval k předložení specifikovaných dokladů. 3. Následně vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí. V jeho odůvodnění uvedl, že žalobce neprokázal splnění podmínky dle § 14 odst. 6 zákona o státním občanství, když v posledních 3 letech přede dnem podání žádosti (od 7. 10. 2017 do 7. 10. 2020) neplnil řádně a včas povinnosti vyplývající z právních předpisů na úseku veřejného zdravotního pojištění. Dle vyúčtování měl žalobce v tomto období opakovaně dluh na pojistném a bylo mu vyměřeno penále v různé výši. Důvody k prominutí splnění této podmínky dle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství správní orgán I. stupně neshledal. 4. Proti prvostupňovém rozhodnutí žalobce podal rozklad, který byl zamítnut napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění ministr vnitra uvedl, že výše nedoplatků na zálohách na pojistné dosahovala poměrně vysokých částek a dluh byl evidován i po podání žádosti. Následné odstranění uvedeného nedostatku (uhrazení dlužných částek a vložení částky 20 000 Kč na účet zdravotní pojišťovny pro účely úhrad budoucích záloh) přitom nezakládá důvod pro prominutí splnění podmínky dle § 14 odst. 6 zákona o státním občanství. K nápravě došlo až po podání žádosti, přičemž od února 2022 docházelo k opětovným nedoplatkům na pojistném, což žalobce napravil až 20. 6. 2022, tedy po doručení usnesení o přerušení řízení. Doba, kdy měl žalobce neuhrazené závazky vůči zdravotní pojišťovně, přesahuje dobu, kdy je neměl. K tvrzené druhotné platební neschopnosti ministr vnitra podotkl, že z žalobcem vykázaných příjmů bylo možné vytvořit dostatečnou rezervu na zákonné platby. Na platební morálku žalobce nemohla mít vliv ani pandemie COVID-19, neboť větší část rozhodného období se jí netýká; nadto v roce 2020 byly platby záloh na 6 měsíců odpuštěny. Platební aktivita žalobce byla motivována zájmem na výsledku probíhajícího řízení o žádosti. Ministr vnitra souhlasil s nevyužitím výjimky dle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství a citoval k tomu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 14 A 124/2018-37. Konstatoval, že žalobcem citovaná judikatura se vztahovala k zákonu č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 40/1993 Sb.“), který danou problematiku upravoval jiným způsobem, a takovou judikaturu tedy nelze aplikovat. Žalobci je třeba ponechat delší časový prostor, aby prokázal, že odstranění škodlivých následků má trvalý charakter a že si osvojil plnění zákonných povinností na úseku veřejného zdravotního pojištění. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě označil za nesprávnou úvahu žalovaného o neaplikovatelnosti jím uvedené judikatury vycházející z předchozí právní úpravy. Po komparaci § 14 odst. 6 zákona o státním občanství a § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1993 Sb., nelze než dospět k závěru, že podstata splnění podmínky plnění povinností dle předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění nebyla změnou právní úpravy nijak dotčena, naopak došlo ke zmírnění, jelikož současná právní úprava již vyžaduje porušení dané povinnosti závažným způsobem. Odmítl-li se ministr vnitra zabývat argumentací opřenou o rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce rovněž v obecné rovině namítl vady řízení ve smyslu § 76 odst. 2 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a porušení základních zásad činnosti správních orgánů uvedených v § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 6. Ve vztahu k posouzení prominutí splnění uvedené podmínky ve smyslu § 15 odst. 4 zákona o státním občanství je dle žalobce napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou proporcionality. Skutečnost, že žalobce uhradil pojistné až po podání žádosti, nemůže jít k jeho tíži, nehledě na jeho motivaci, jelikož správní orgány mají rozhodovat podle právního a skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. V rozporu se zásadou proporcionality je i dvojí přičítání v podobě zohledňování výše nedoplatků správními orgány jak při úvahách podle § 14 odst. 6, tak také podle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství. Takový postup absolutně popírá souběžnou existenci obou zmíněných ustanovení. Stejný následek má i přístup k dalším žalobcem uváděným okolnostem. Jde o zjevné zneužití diskrece správního orgánu, jestliže hodnocení žalobcovy schopnosti vytvořit dostatečnou rezervu pro zákonné platby bylo provedeno pouze na základě jím vykázaných příjmů, aniž by byly detailně posouzeny jeho osobní, sociální a majetkové poměry. Správní orgány tedy neprovedly řádnou správní úvahu o možnosti prominutí splnění stanovené podmínky. Žalobce přijal všechna možná opatření, aby vzniku nedoplatků v budoucnu zamezil. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný soudu ve vyjádření k žalobě navrhl, aby žalobu zamítl. Uvedl, že žalobce v žalobě v podstatě opakuje námitky uplatněné v rozkladu, a lze tedy odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Bylo prokázáno, že žalobce v období 3 let před podáním žádosti opakovaně a dlouhodobě porušoval zákonné povinnosti a pokračoval v tom i po jejím podání. Rodinné vazby žalobce, jeho faktický pobyt, důvody neplacení záloh na pojistné a vliv pandemie nejsou z hlediska posouzení dané podmínky rozhodné. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je dle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 10. Podle § 14 odst. 6 zákona o státním občanství státní občanství České republiky lze udělit žadateli, který v posledních 3 letech předcházejících dni podání žádosti neporušil závažným způsobem povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, zaměstnanost, daně, cla, odvody a poplatky, vyživovací povinnost vůči dítěti, které má trvalý pobyt na území České republiky, nebo veřejnoprávní povinnosti k obci, ve které je žadatel přihlášen k pobytu, jde-li o povinnosti uložené obcí v samostatné působnosti. 11. Podle § 15 odst. 4 zákona o státním občanství splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 6 může být prominuto, pokud žadatel odstranil způsobený škodlivý následek nebo učinil účinná opatření k jeho odstranění. 12. Podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1993 Sb., státní občanství České republiky lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky: plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České republiky, povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky. 13. Soud předně zdůrazňuje, že platná právní úprava nezakládá nárok na udělení českého státního občanství, tudíž soudy jsou oprávněny přezkoumávat toliko případné překročení mezí správního uvážení