5 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

15 A 24/2024- 46 - text 12 15 A 24/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Mgr. P. Ch. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Veselým se sídlem Nerudova 348, Kadaň proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí vydaného dne 2. 1. 2024, č. j. MPSV-2023/181966-513/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č. j. MPSV-2020/126137-331/11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), s čl. 2, 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů (dále jen „GDPR“) a s § 1, § 5 a § 10 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů odmítnuta žádost žalobce doručená žalovanému dne 21. 6. 2020 (dále jen „žádost“) o poskytnutí jmen autorů výsledné zprávy, kterou byl ukončen expertní audit oblasti IT technologií představený na tiskové konferenci dne 15. 4. 2014, tj. o poskytnutí jmen autorů výstupu auditu společnosti APOGEO ESTEEM, a. s. (dále jen „APOGEO ESTEEM“) ze dne 31. 3. 2014 s názvem „Konzultace a odborné posouzení současného stavu provozu vybraných IS MPSV a poskytovaných ICT služeb vč. doporučení pro zajištění kontinuity“ (dále jen „auditní zpráva“). 2. Soud ze správního spisu zjistil, že žalovaný o žádosti vydával rozhodnutí o jejím odmítnutí, která byla postupně opakovaně na základě žalobcem podaných rozkladů rozhodnutími ministra (či ministryně) rušena a věc byla opakovaně vracena žalovanému k novému projednání. Jedním z takových zrušovacích rozhodnutí bylo i rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 12. 11. 2021, č. j. MPSV-2021/118277-513/3 (dále jen „rozhodnutí ministryně“). Naposledy žalovaný o žádosti rozhodl prvostupňovým rozhodnutím, proti němuž žalobce podal rozklad, o němž ministr rozhodl napadeným rozhodnutím. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr uvedl, že již dříve byla auditní zpráva žalobci poskytnuta a bylo mu sděleno, že veřejné prostředky byly poskytnuty APOGEO ESTEEM na základě smluvního vztahu mezi žalovaným a touto společností, čímž byl naplněn účel § 8b informačního zákona a práva na informace, kterým je umožnit veřejnosti podílet se na kontrole hospodaření veřejné moci. Jednalo se přitom nesporně o „veřejné prostředky“ ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Okamžikem jejich vyplacení výše uvedené společnosti se však staly tyto prostředky soukromými (nepřetrvával jejich veřejný charakter). Finanční prostředky vyplacené ze strany APOGEO ESTEEM jejím pracovníkům nelze považovat za veřejné prostředky ve smyslu § 8b informačního zákona. Zpracování auditní zprávy přitom nelze považovat za výkon veřejné správy. Žalovaný v prvostupňovém řízení přezkoumatelně provedl test proporcionality a vzal v potaz námitky žalobce. Ten neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo podezření na korupční či jiné protiprávní jednání při zpracovávání auditní zprávy. Ohledně odkazu žalobce na jeho dříve podaný rozklad ministr zopakoval argumentaci ze svého dřívějšího rozhodnutí o žádosti, že v rozhodnutí ministryně nebyl proveden test proporcionality, pouze byl určen směr, kterým se má žalovaný při dalším rozhodování ubírat a co vše je nutno spolehlivě zjistit, přičemž instanční neposlušnost vyslovená v následném rozhodnutí ministra byla zmíněna především s ohledem na neoslovení dotčených osob (autorů auditní zprávy) ze strany žalovaného. Žalovaný všechny povinnosti vyplývající z posledního rozhodnutí ministra splnil a na základě jeho zjištění vydal prvostupňové rozhodnutí. Vázanost právním názorem odvolacího orgánu přitom není absolutní. Žalovaný rozhodoval na základě doplněného spisového materiálu, přičemž domněnka odvolacího orgánu, že se autoři auditní zprávy zavázali tuto zpracovat pro orgán veřejné moci, se ukázala nepřesnou (neboť tak učinila APOGEO ESTEEM). Toto upřesnění skutkového stavu lze považovat za dostatečný důvod pro odchýlení se od dříve vysloveného právního názoru obsaženého v rozhodnutí ministryně. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v prvním žalobním bodě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť rozkladová komise nebyla složena v souladu s § 152 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jelikož v ní jako odborníci rozhodovali bývalí pracovníci žalovaného (případně jemu podřízených orgánů), přičemž se nejednalo o odborníky a podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) měl žalovaný doložit, že se o odborníky jedná. Rozkladová komise tedy nesplňovala požadavky dané Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a došlo k porušení práva žalobce na zákonného soudce. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný za vypracování auditní zprávy zaplatil společnosti APOGEO ESTEEM, přičemž lze předpokládat, že tato společnost zaplatila svým subdodavatelům. Proto by jména dvou hlavních autorů auditní zprávy měla být s ohledem na § 8b či § 8a informačního zákona poskytnuta. Soulad s GDPR je dán splněním podmínek uvedených v jeho čl. 6 odst. 4, přičemž zákonnost je dána informačním zákonem a nutnost požadavkem na realizaci kontroly veřejné správy v případě mnohamiliardové důležité zakázky (z tohoto důvodu je navíc přímo aplikovatelný čl. 10 Úmluvy). Žalobce dále odkázal na § 2 písm. e) zákona o finanční kontrole s argumentací, že hlavní autoři auditní zprávy jsou příjemci veřejných prostředků v širším smyslu, a aplikuje se tedy § 8b informačního zákona. V tomto kontextu je vadný i provedený test proporcionality, jelikož ten byl pro dané ustanovení vyřešen již zákonodárcem. Jméno a příjmení přitom bez dalšího nejsou osobními údaji. 6. Podle třetího žalobního bodu napadené rozhodnutí nerespektuje závazný právní názor vyslovený v rozhodnutí ministryně (jenž neshledal závadným ani Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 15. 2. 2024, č. j. 15 A 98/2022-46 a dokonce jím ministra zavázal), z nějž je zřejmé, že neposkytuje prostor požadovanou informaci nevydat, přičemž takový postup by představoval libovůli. Rozhodnutí ministryně přitom bylo vydáno na základě stejných (nezměněných) skutkových zjištění jako napadené rozhodnutí, případně změna právního názoru nebyla řádně odůvodněna či zjištěn stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. 7. Podle čtvrtého žalobního bodu měl žalovaný požadovanou informaci poskytnout podle § 8a informačního zákona, jelikož dva hlavní autoři vypracovali auditní zprávu o stavu IT systémů pro výplatu sociálních dávek. V rozhodné době tedy (materiálně) působili jako funkcionáři veřejné správy, neboť vykonávali veřejnou správu na pokyn žalovaného a byli jím placeni. Audit je standardní součástí veřejné správy. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu citoval z komentářové literatury s tím, že ani tvrzená neodbornost členů rozkladové komise nemůže představovat nezákonnost napadeného rozhodnutí, přičemž žalobcem zmiňovaná judikatura ESLP není přiléhavá. Napadené rozhodnutí bylo vydáno ministrem, nikoli rozkladovou komisí a žalobcem namítané skutečnosti nezpůsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. 9. K dalším žalobním bodům žalovaný nad rámec argumentace obsažené v napadeném rozhodnutí uvedl, že jsou pouhou spekulací. Neposkytnutí požadované informace nebylo motivováno snahou zakrýt korupci, ale dodržením předpisů upravujících ochranu osobních údajů, přičemž poskytovat osobní údaje podle informačního zákona lze jen na základě některého právního důvodu zakotveného v čl. 6 GDPR. Za příjemce veřejných prostředků nelze považovat další subjekty, k nimž měla APOGEO ESTEEM povinnost nějakého plnění. V opačném případě by se ad absurdum mohli stát příjemci veřejných prostředků postupně všichni. Ministr se všemi rozhodnými skutečnostmi zabýval a své závěry odůvodnil. IV. Replika žalobce 10. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného k prvnímu žalobnímu bodu poukázal na rozhodnutí ministra ze dne 14. 5. 2024, č. j. MPSV-2021/183099-513/8, které bylo podle žalobce evidentně vydáno na základě doporučení jiného senát