7 Afs 13/2007 — Nejvyšší správní soud

15 A 66/2024- 13 - text 4 15 A 66/2024 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: M - KOVO s.r.o., IČO 25515799 se sídlem Rantířov 143, Rantířov zastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušem se sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 16. 5. 2024, č. j. MMR37625/2024-31 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně je stavebníkem v řízení o dodatečném povolení stavby vedeném Magistrátem města Jihlavy. Proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby podala obec Rantířov odvolání, k jehož projednání by byl příslušný Krajský úřad Kraje Vysočina. Ten však spis předložil Ministerstvu pro místní rozvoj, protože měl za to, že je systémově podjatý. Ministerstvo závěru Krajského úřadu Kraje Vysočina o jeho podjatosti přisvědčilo a rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024, č. j. MMR-4986/2024-83 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydaným podle § 131 odst. 4 správního řádu pověřilo k projednání a rozhodnutí ve věci odvolání obce Rantířov, jakož i k činění dalších úkonů ve správním řízení, k nimž jsou jako správní orgány nadřízené stavebním úřadům příslušné krajské úřady, Krajský úřad Jihočeského kraje, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem Kraje Vysočina. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala rozklad, jenž ministr pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 16. 5. 2024, č. j. MMR37625/2024-31 (dále jen napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. 2. Podle § 131 odst. 4 správního řádu nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje ve sboru (dále jen „kolegiální orgán“), způsobilý věc projednat a rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. 3. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 4. Podle § 70 písm. c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 6. Soud se předně zabýval otázkou, zda usnesení podle § 131 odst. 4 správního řádu o delegaci věci z důvodu vyloučení všech úředních osob, resp. rozhodnutí o rozkladu proti takovému usnesení podléhá soudnímu přezkumu, a dospěl k závěru, že tomu tak není. 7. Jedná se o delegaci nutnou; v případě, že jsou splněny podmínky § 131 odst. 4 správního řádu, nadřízený správní orgán nemá prostor pro vlastní uvážení, zda tak učiní, a jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu projednáním a rozhodnutím věci pověří (tj. musí tak učinit). Diskreční pravomoci využije toliko při výběru podřízeného správního orgánu, pokud se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu sousedí vícero podřízených správních orgánů. 8. Nezákonnost (či jiné vady) rozhodnutí, jímž se „pouze“ upravuje vedení řízení, musí mít jeho adresát možnost namítnout v souvislosti s přezkumem konečného rozhodnutí. Vady tzv. „procesního“ rozhodnutí přitom musí mít vliv na zákonnost rozhodnutí konečného (mohou vést k jeho zrušení). Pokud by tomu tak nebylo, je třeba procesní rozhodnutí podrobit soudnímu přezkumu (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 7 Afs 13/200754, č. 1720/2008 Sb. NSS). 9. Nejvyšší správní soud ve výše zmíněném usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 Afs 13/2007-54 uvedl, že usnesení o delegaci místní příslušnosti podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků musí být samostatně soudně přezkoumatelné, protože delegovaný správce daně vůbec nemusí v budoucnu zahájit s daňovým subjektem daňové řízení, tudíž delegace nemusí nutně být jako procesní úkon součástí žádného budoucího řízení, v němž by mohl daňový subjekt proti delegaci brojit. K takové situaci ovšem v nyní posuzovaném případě dojít nemůže, protože odvolací řízení, jehož projednání ministerstvo delegovalo na Krajský úřad Jihočeského kraje, bylo zahájeno doručením odvolání obce Rantířov Krajskému úřadu Kraje Vysočina. Delegovaný odvolací orgán (Krajský úřad Jihočeského kraje) tudíž nemá možnost odvolací řízení nezahájit. Je třeba také zdůraznit, že delegace místní příslušnosti ke správě daní (nyní zakotvená v § 18 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) je odůvodněna zejména účelností a zásadou ekonomie řízení (§ 7 daňového řádu), zatímco delegace podle § 131 odst. 4 správního řádu primárně činí zadost zásadě rovnosti a nestranného rozhodování (§ 7 správního řádu). Také proto není možné závěry týkající se rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti v daňovém řízení aplikovat na nynější případ. 10. Soud je přesvědčen, že usnesení podle § 131 odst. 4 správního řádu, resp. rozhodnutí o odvolání (či rozkladu) proti němu se svou povahou blíží usnesení o postoupení věci podle § 12 správního řádu, které je ze soudního přezkumu vyloučeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 3 As 63/2015-27). 11. Prvostupňové a napadené rozhodnutí toliko vytvářejí předpoklady pro to, aby mohlo být ve věci samé (zde o odvolání obce Rantířov) meritorně rozhodnuto. Samy o sobě nijak nezasahují do právní sféry žalobkyně. Nejedná se tudíž o rozhodnutí ve smyslu legální definice tohoto pojmu zakotvené v § 65 odst. 1 s. ř. s., ale o rozhodnutí procesního charakteru, jímž se upravuje vedení řízení. Závěry obsažené v obou zmíněných rozhodnutích bude žalobkyně moci případně napadnout v souvislosti s přezkumem rozhodnutí o odvolání. 12. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s. a nadto se jedná o úkon, který je ze soudního přezkoumání vyloučen rovněž podle § 70 písm. a) s. ř. s., protože nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř.s. Žaloba proti napadenému rozhodnutí je tedy podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná, a soud ji proto podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. prvním výrokem tohoto usnesení bez věcného projednání odmítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl druhým výrokem usnesení podle § 60 odst. 3 s. ř. s., jenž stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. 14. Soudní poplatek za žalobu soud vzhledem k jejímu odmítnutí nevybíral (§ 6a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. Praha 29. srpna 2024 Mgr. Martin Kříž v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.