6 As 126/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 72/2022- 505 - text 68 15 A 72/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobců: a) Ing. P. K. b) Ing. J. K. c) J. M. všichni zastoupeni advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. se sídlem Klokotská 13, Tábor proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 za účasti těchto osob zúčastněných na řízení: 1) Správa železnic, státní organizace, IČO: 70994234 se sídlem Dlážděná 7, Praha 1 2) A. L. 3) Městská část Praha 22, IČO: 00240915 se sídlem Nové náměstí 10, Praha 10 – Uhříněves zastoupená advokátem Mgr. Ing. Arch. Markem Dolejšem se sídlem Václavské náměstí 23, Praha 1 4) Cocktail Media, s.r.o., IČO: 27166589 se sídlem Havlíčkova 1, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. se sídlem Na Florenci 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2022, č. j. MHMP 1167807/2022 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24. 6. 2022, č. j. MHMP 1167807/2022 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 67 026,30 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců advokáta JUDr. Michala Bernarda, Ph.D. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k odvolání žalobců a dalších účastníků řízení částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 7. 2019, č. j. P22 8733/2019 OV 04 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení 4) (dále jen „stavebník“) ze dne 28. 5. 2018 dle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“) umístěn záměr „Obytný soubor Kašperská“ - Praha 22, Praha, Uhříněves, Kašperská na pozemcích parc. č. 956/3, 956/4, 957, 958/1, 958/2, 958/3, 958/4, 958/5, 958/6, 958/34, 958/35, 958/37, 2073/2, 2074, 2075, 2079, 2081, 2184/51, 2208 v katastrálním území Uhříněves (dále jen „záměr“). 2. Záměr mimo jiné sestával z 5 bytových domů - A až C o dvou sekcích s 1 podzemním podlažím (dále jen „PP“) a 4 nadzemními podlažími (dále jen „NP“) a D a E s 1 PP a 7 NP, bistra s 1 NP, zpevněných ploch, komunikací, chodníků a parkovacích stání, oplocení, 7 retenčních nádrží, trafostanice samostatně stojící na pozemcích parc. č. 2074 a 958/1, revitalizace přilehlého parku a připojení na dopravní a technickou infrastrukturu. II. Obsah žaloby 3. V prvním žalobním bodě žalobci namítali rozpory související s Územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy, v rozhodném znění (dále jen „územní plán“). Tak činili již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí ve vztahu k závaznému stanovisku dle § 96b stavebního zákona, žalovaný však v napadeném rozhodnutí pouze odkázal na odůvodnění závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) ze dne 23. 6. 2020, č. j. MMR-52265/2019-81-3 (dále jen „závazné stanovisko MMR“), což dle mínění žalobců způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 4. Dále namítli, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 96b stavebního zákona bez platného závazného stanoviska orgánu územního plánování. Závazné stanovisko odboru územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 2055318/2018 (dále jen „závazné stanovisko UZR“) bylo vydáno dne 17. 12. 2018 a na základě přezkumu změněno MMR dne 23. 6. 2020 (změna závazného stanoviska nadřízeným orgánem však nemá vliv na dobu jeho platnosti). Závazné stanovisko UZR tedy dle § 96b odst. 5 stavebního zákona pozbylo platnosti dne 17. 12. 2020, nejpozději však 23. 6. 2022, tedy před vydáním napadeného rozhodnutí. 5. Využití záměru je podle žalobců neslučitelné s hlavním a přípustným funkčním využitím plochy SV – všeobecně smíšené podle územního plánu a otázka podmíněně přípustného využití nebyla odůvodněná ani odůvodnitelná. Záměr významně narušuje rovnováhu mezi jednotlivými funkcemi v území ve prospěch obytné funkce na úkor dalších funkcí přípustných na ploše SV-F, což porušuje podmínku polyfunkčnosti území v rámci dotčené plochy. U záměru je poměr mezi plochou pro bydlení a plochou komerční zcela neporovnatelný (dle stavebníkem předložené dokumentace 99 % ku 1 %), a nejedná se tak o polyfunkční využití. Ve vztahu k přípustnému využití záměr nerespektuje požadavek, aby bydlení jakožto převažující funkce bylo situováno až od 2. NP. Přípustnost dle podmíněně přípustného využití přitom nebyla ve vztahu k charakteru veřejného prostranství a území definovanému dle územně analytických podkladů (dále jen „ÚAP“) řádně a pravdivě odůvodněna, přičemž nešlo o odůvodněný případ. 6. K námitce žalobců, že do funkční plochy DZ – tratě a zařízení železniční dopravy, nákladní terminály je umisťovaná účelová komunikace pro dopravní obsluhu záměru, žalovaný pouze odkázal na závazné stanovisko MMR, v němž se uvádí, že hlavní a přípustné využití nebude omezeno, avšak tento závěr není nijak odůvodněný. Dle MMR je v ploše přípustné umístění plošných zařízení technické infrastruktury a liniové vedení technické infrastruktury, toto však podle žalobců musí souviset s hlavním přípustným využitím dané plochy, nikoli se stavbou, která není v této ploše přípustná. 7. Umístění bistra, pozemní komunikace, komunikace pro pěší, křižovatky, vedení technické infrastruktury, parkovacích stání, retenční nádrže, zařízení buňkoviště a mezideponie skrývky představuje nepřípustné využití plochy ZP – parky, historické zahrady a hřbitovy, když tyto prvky slouží záměru, nikoli pro uspokojení potřeb vymezených funkcí parku. Žalovaný navíc v tomto ohledu pouze odkázal na závazné stanovisko MMR, jinak se vůbec odvolací námitkou nezabýval. 8. Podle druhého žalobního bodu je argumentace žalovaného týkající se PP nezákonná a věcně nesprávná, když z napadeného rozhodnutí vypustil terénní úpravy, které právě PP staveb bytových domů uměle vytvářejí. Navrhovaná „podzemní“ podlaží ve skutečnosti podzemními nejsou, jejich převážná část není zapuštěna do země. Pouhá skutečnost, že stavebník k jedné straně navržených domů přihrne kus zeminy, nemůže ospravedlnit, že 1. PP je z převážné části odkryté. Tento postup je obcházením právních předpisů a nemůže požívat právní ochrany. Uvedeným postupem došlo k porušení závazných koeficientů stanovených územním plánem. Žalovaný též uvádí, že se při určování nejvyššího bodu přilehlého terénu vychází z budoucího upraveného terénu, nikoliv ze stávajícího terénu. Dle žalobců však jde o účelové vykládání územního plánu, přičemž uvedené pravidlo není nikde stanoveno. Zároveň však žalovaný v rámci změny výroku prvostupňového rozhodnutí vypustil část týkající se provedení terénních úprav. 9. Ve třetím žalobním bodě žalobci namítali rozpor s cíli a úkoly územního plánování. Jedná se o otázku odlišnou od otázky souladnosti s územním plánem, jelikož jde o širší posouzení záměru, které nelze odbýt odkazem na soulad s územním plánem, takový postup je v rozporu s § 96b odst. 3 stavebního zákona. Žalovaný pouze odkázal na závazné stanovisko MMR a sám se k dané otázce nevyjádřil, což představuje rozpor s právními předpisy. Záměr je v kolizi se stávající zástavbou nízkopodlažních rodinných domů v ulici Kašperská. Navrhované domy absolutně nezapadají do stanovené výškové hladiny 2 NP (v této hladině je 95 % všech staveb v okolí plánovaného záměru, zbylých 5 % je ještě nižších) a nerespektují charakter území. 10. Správní orgán I. stupně nesprávně určil charakteristické území pro stanovení výškové úrovně, kterou stavebník nesprávně nastavil na celé katastrální území Uhříněves (a zaměřil se na lokality s větší výškou staveb). Při takovém nastavení by však ustanovení nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy), v rozhodném znění (dále jen „PSP“), regulující výšky staveb v lokalitě byla zcela nefunkční, protože by žádné omezení nevytvářela. Vlaková stanice, na kterou se prvostupňové rozhodnutí odvolává, se nenachází v bezprostřední blízkosti a domy u nádraží nemají 7 či 8 pater, jak plánuje stavebník. Proti přízemnímu domku bude stát směrem na jihozápad dům s 5 patry nad úrovní terénu a za ním dům s 8 patry. Stavebník v lokalitě záměru určil výškovou hladinu VI, tj. s minimální výškou 16 m u stavební čáry orientované do uličního prostranství, přitom žádná stavba mající výšku minimálně 16 m u stavební čáry orientované do uličního prostranství se v celém území lokality SV-F ani jinde v ulici Kašperská nenachází. 11. Dle ÚAP je