8 As 368/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 76/2024- 46 - text 8 15 A 76/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyní: a) S. J. A., b) nezl. A. A., obě státní příslušnice Ruské federace obě zastoupené advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17. 7. 2024, č. j. MV-77116-5/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhaly zrušení rozhodnutí ministra vnitra označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jejich rozklad podaný proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. MV-110880-12/VS-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně a) o udělení státního občanství České republiky, do níž zahrnula i svou nezletilou dceru - žalobkyni b) (dále jen „žádost“). 2. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 11. 5. 2022 byla podána žádost, k níž žalobkyně předložily mimo jiné následující doklady: dotazník vyplněný žalobkyní a), v němž tato uvedla, že její měsíční příjmy činí 26 500 Kč čistého a plynou ze zaměstnání a nájmu bytu; platební výměry žalobkyně a) na daň z příjmů fyzických osob se základem daně za zdaňovací období roku 2018 ve výši 353 463 Kč, roku 2019 ve výši 345 253 Kč a roku 2020 ve výši 327 596 Kč; výpisy z katastru nemovitostí dokládající vlastnické právo žalobkyně a) ke 3 nemovitostem zakoupeným v letech 2014, 2017 a 2020 (v přiloženém životopisu uvedla, že finanční prostředky na jejich koupi získala prodejem bytu v Moskvě v roce 2010 a na základě půjčky od rodičů); školní vysvědčení žalobkyně b) za roky 2019 až 2022; kupní smlouvu ze dne 20. 9. 2010, podle níž žalobkyně prodala byt v Moskvě za cenu 12 243 450 rublů, což odpovídá 300 000 Euro podle směnného kurzu Centrální banky Ruské federace; smlouvu o půjčce ze dne 17. 5. 2018, podle níž žalobkyni a) její otec bezúročně zapůjčil částku 20 000 000 rublů; smlouvu o půjčce ze dne 7. 12. 2010, podle níž žalobkyně a) sestře svého otce bezúročně zapůjčila částku 250 000 USD. Následně žalovaný usnesením přerušil řízení a vyzval žalobkyni a) k odstranění vad žádosti, konkrétně mimo jiné k doložení kopie kupní smlouvy k nemovitosti na adrese trvalého pobytu pořízené v rozhodném období 3 let předcházejících podání žádosti a podkladů prokazujících zdroj finančních prostředků, ze kterých byl nákup nemovitosti realizován včetně dokladu prokazujícího bezhotovostní převod finančních prostředků na bankovní účet žalobkyně a) v České republice, případně splnění oznamovací povinnosti při převozu finančních prostředků do České republiky. V reakci na to žalobkyně a) doložila mimo jiné kupní smlouvu ze dne 7. 5. 2020, podle níž koupila bytovou jednotku v místě jejího trvalého pobytu za cenu 10 162 096 Kč, daňové doklady vystavené prodejcem této jednotky, úvěrovou smlouvu (s možností poskytnutí až 2 309 000 Kč) a žádost o čerpání hypotečního úvěru, na jejichž základě dne 4. 6. 2019 žalobkyně a) čerpala částku 1 803 540 Kč. Dále žalobkyně a) uvedla, že částka, kterou zapůjčila sestře svého otce na základě doložené smlouvy, byla vrácena na její bankovní účet v Ruské federaci a následně řádně převedena na český bankovní účet, přičemž podobně tomu bylo i v případě finančních prostředků zapůjčených otcem žalobkyně a) na základě doložené smlouvy. Žalobkyně a) podle svého tvrzení převedla finanční prostředky přes Raiffeisenbank (k tomu doložila výpisy z internetového bankovnictví obsahující informace o detailech příchozích zahraničních plateb), přičemž z takto převedených částek byla uhrazena cena předmětné nemovitosti. Poté byly žalobkyně žalovaným vyrozuměny o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Následně byla žalovanému předložena kupní smlouva ze dne 25. 4. 2018, podle níž sestra otce žalobkyně a) prodala nemovitost v Moskvě za cenu 21 000 000 rublů (přičemž předtím jí tuto nemovitost na základě předložené smlouvy ze dne 1. 11. 2017 daroval otec žalobkyně a). 3. Poté žalovaný vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost zamítl, a to ve vztahu k žalobkyni a) pro nesplnění podmínky podle § 14 odst. 7 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním občanství“), neboť neprokázala výši a zdroje svých příjmů v posledních 3 letech, a ve vztahu k žalobkyni b) pro nesplnění podmínky podle § 13 odst. 1 zákona o státním občanství, neboť není plně integrována do české společnosti. Proti prvostupňovému rozhodnutí byl podán rozklad, v jehož následném doplnění se mimo jiné uvádí, že u žalobkyně b) nastala nová skutečnost spočívající v jejím přijetí ke studiu na X. O rozkladu ministr vnitra rozhodl napadeným rozhodnutím tak, jak bylo uvedeno shora. 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr vnitra uvedl, že doklady předložené žalobkyní a) za účelem prokázání splnění podmínky podle § 14 odst. 7 zákona o státním občanství nejsou dostatečné k transparentnímu prokázání výše a zdrojů příjmů v období 3 let předcházejících podání žádosti. Žalobkyně a) měla kromě běžných životních nákladů také výdaje spojené s pořízením nemovitosti ve výši 7 853 096 Kč (tj. v části kupní ceny nehrazené z úvěru poskytnutého bankou), přičemž ani přes výzvu žalovaného nebyly prokázány transparentní zdroje příjmů, z nichž byla tato částka financována, ani existence finančních prostředků na bankovním účtu v době před nákupem nemovitosti. Podle vyjádření přiloženého k žádosti pocházely finanční prostředky od otce žalobkyně a) žijícího v Lucembursku, který jí je měl poskytnout hotově v Moskvě. Jeho zdroje příjmů však nebyly prokázány. Nebyla prokázána ani výše příjmů dosažených před rozhodným obdobím, z nichž mohly být vytvořeny úspory. Smyslem dotčeného zákonného ustanovení je podle důvodové zprávy zjistit a posoudit, zda příjmy na úhradu pobytu v České republice pocházejí z legálních zdrojů. Pokud jde o žalobkyni b), její sociální integraci do české společnosti ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o státním občanství nelze (i s ohledem na zásadu jednotného státního občanství v rodině) považovat za završenou. Je totiž dosud z hlediska výchovy a výživy zcela závislá na žalobkyni a) (tj. své matce), jejíž žádosti o udělení státního občanství nebylo vyhověno, a jejím prostřednictvím se zapojuje do společnosti v České republice. Ani povinná školní docházka včetně přijetí ke studiu na X nesvědčí o samostatné a završené integraci. Na území České republiky žalobkyně b) pobývá pouze s matku a nemá zde další rodinné zázemí. Žalovaný přitom v souladu s § 3 správního řádu vycházel z předložených dokladů, přičemž důkazní břemeno je výhradně na straně žadatele. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně po obecných poukazech na porušení § 2 odst. 1, § 3 a § 50 odst. 2 a 3 správního řádu v prvním žalobním bodě namítly, že žalobkyně a) splnila podmínku podle § 14 odst. 7 zákona o státním občanství, jelikož výše jí doložených finančních prostředků (včetně transparentnosti jejich původu) dosažená na území České republiky a pocházející z Ruské federace byla dostatečná k pokrytí nejen životních nákladů obou žalobkyň, ale i k nákupu nemovitostí. K podmínkám stanoveným v § 14 zákona o státním občanství přitom podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze na základě správního uvážení připojovat další podmínky nad rámec zákona. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítly nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k tvrzení, že žalobkyně b) nesplňuje podmínku podle § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. Žalobkyně b) s ohledem na nepřetržitý pobyt na území České republiky, navštěvování školských zařízení i její mimoškolních aktivity (mj. pěvecký sbor) splňuje nejen formální podmínky pro udělení státního občanství, ale prokazuje i nadprůměrnou integraci. V této souvislosti byl podaný rozklad doplněn o novou skutečnost v podobě přijetí žalobkyně b) ke studiu na X s poukazem na náročnost přijímací zkoušky v roce 2024, tato okolnost však byla zcela opomenuta. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a v podstatě zopakoval v něm obsaženou argumentaci. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vázán. Při přezkoumávání vycházel ze skutkového a právního stavu,