8 As 138/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 9/2023- 42 - text 7 15 A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Bc. M. H. proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 20. 12. 2022, č. j. 10.01-000634/22-003 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že žalobce podal dne 16. 11. 2022 žádost o určení advokáta k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 101 Co 229/2022–2725 (dále jen „žádost“). 3. K žádosti žalobce přiložil shora uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, které hodlal napadnout ústavní stížností a jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, o uložení pořádkové pokuty a o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 9. 2022, č.j. 42 P 502/2012–2625 (dál jen „usnesení OS“). Krajský soud v Praze uvedeným usnesením potvrdil usnesení OS s tím, že žalobce je povinen zaplatit pořádkovou pokutu do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Mělníku. Usnesením OS byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč za hrubě urážlivé podání. Krajský soud v Praze konstatoval, že odvolání žalobce není opodstatněné, neboť již v minulosti učinil i jiná urážlivá podání adresovaná soudu, za což mu již byla pořádková pokuta uložena. Výše pokuty odpovídá účelu § 53 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „o.s.ř.“), který žalobce odmítá respektovat. Urážlivého jednání vůči soudu se žalobce dopouští opakovaně. Kritika soudce je osobní, veřejná a co do formy zcela překračující hranice řízení o žalobě pro zmatečnost. Žalovaná dodala, že obdobný účel určení jako u žádosti byl předmětem také jejích rozhodnutí ze dne 9. 11. 2022, č.j. 10.01-000548/22-003 a ze dne 24. 10. 2019, č.j. 10.01-000911/19-006. 4. Požadavek žalobce směřuje k přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem, který však opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní soud může pouze posoudit, zda postup obecných soudů v konkrétním případě nevybočil z ústavních mezí a zda nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatele. K tomu v případě žalobce nedošlo. Žalovaná současně poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 724/22 týkající se přezkumu rozhodnutí obecných soudů o uložení pořádkové pokuty za nerespektování pokynu mít po dobu soudního jednání nasazený respirátor. Ústavní soud uvedeným usnesením odmítl ústavní stížnost s tím, že vedení řízení, zjišťování skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu lze uvažovat jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami majícími za následek porušení ústavnosti. S obdobným odůvodněním Ústavní soud usnesením ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 1129/22 odmítl také ústavní stížnost stěžovatelky, které byla uložena pořádková pokuta za neuskutečněný styk nezletilého dítěte s otcem. Žalovaná podotkla, že s ohledem na uvedenou judikaturu musí být žalobci jako vysokoškolsky vzdělané osobě jasné, že jeho ústavní stížnost nemá naději na úspěch a bude odmítnuta. Musí si také být vědom toho, jakým způsobem je vhodné chovat se k soudci, aby takové jednání nemohlo být považováno za hrubě urážlivé. Žádost je tedy bezdůvodným uplatňováním nebo bráněním práva ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. II. Obsah (doplněné) žaloby 5. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 9. 12. 2022 písemně požádal tři advokáty (Mgr. M. Č., JUDr. I. S. a JUDr. R. N.) o zastupování v řízení před soudem, přičemž jeden z nich jej odmítl z důvodu pracovního vytížení a ostatní dva mu do dne podání žaloby (2. 2. 2023) neodpověděli. 6. V doplnění žaloby pak namítal vadu řízení, kterou spatřoval v tom, že žalovaná vědomě uvedla nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí o žádosti. Tuto nepravdu spatřoval v konstatování žalované, že jeho požadavek směřuje k přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem. Dle žalobce tím došlo k porušení § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii za použití § 127 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) a čl. 4 odst. 3 Etického kodexu. III. Vyjádření žalované 7. Dle žalované nebyl v žalobě uveden žádný žalobní bod. V doplnění žaloby pak žalobce tvrdil, že žalovaná vědomě uvedla nepravdu. S ohledem na žalobcem sepsanou ústavní stížnost žalovaná dovodila, že onou okolností je žalobcův výklad pojmu „podání“. Pokud tomu tak je, pak v žalobě absentuje žalobní bod. Ustanovení § 16 a 17 zákona o advokacii ukládají povinnosti advokátům, § 127 odst. 1 písm. d) není v trestním řádu vůbec obsažen. Měl-li žalobce na mysli zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), pak by se jednalo o vymezení úřední osoby. V takovém případě žalovaná postrádá souvislost s napadeným rozhodnutím. Článek 4 Etického kodexu se týká chování, závazků, projevů a obstarání záležitostí advokáty. 8. Nedůvodnost žaloby dle žalované plyne i z dalších souvislostí. Žalobce v žádosti poptával advokáta k sepsání ústavní stížnosti proti usnesení o uložení pořádkové pokuty. Ta se týkala žalobcem užitého obratu směřujícího proti soudkyni: „Ústava dává I. K. právo být blb“. Již v textu odvolání, ústavní stížnosti a následně i v textu žaloby se objevuje polemika žalobce s obsahem pojmu „podání“. Žalobce podáním rozumí to, co o.s.ř. vnímá jako návrh. Zatímco návrh je současně podáním, ne každé podání je návrhem. V této souvislosti žalovaná odkázala na § 53 o.s.ř. a uvedla, že e-mailová zpráva žalobce ze dne 22. 8. 2022, která byla odeslána zaměstnancům Okresního soudu v Mělníku, je podáním. Tvrzení žalobce, že se jednalo o pozvánku k návštěvě webu, označila za účelové. Ke kontaktování soudu neslouží e-mailové účty zaměstnanců soudu. Způsoby kontaktování soudu jsou stanoveny v procesních předpisech. Představa žalobce, že v e-mailech může užívat nactiutrhačné obraty a v jiných podáních nikoliv, je mylná. Závěr o zjevně nedůvodném uplatňováním práva byl jediný možný. IV. Replika žalobce 9. Žalobce se v replice ohradil proti tomu, aby žalovaná ve vyjádření k žalobě doplňovala úvahy a důvody neuznání žalobcova nároku. Dodatečné zdůvodnění v rámci vyjádření k žalobě nelze brát v úvahu. Věc, která je předmětem soudního řízení správního, je již pravomocně vyřešena a vyjádření správního orgánu proto z povahy věci nemůže přinést nové skutečnosti. Žalobce v replice dále vznesl požadavek na zopakování dokazování provedeného před správním orgánem. V. Ústní jednání před soudem 10. Při ústním jednání před soudem dne 22. 2. 2024 setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. Žalobce rozvedl v žalobě uplatněný žalobní bod tak, že se JUDr. I. S. měla dopustit trestného činu tím, že uvedla vědomě nepravdivý popis okolností, když uvedla, že „požadavek žalobce směřuje k přezkoumání rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem“, ač k tomu neměla dostatečné podklady. V době jejího rozhodování ještě neexistovala finální verze ústavní stížnosti. 11. Soud při jednání zamítl návrh žalobce na zopakování dokazování provedeného před správním orgánem a rovněž jeho návrh na doplnění dokazování výslechy zaměstnanců žalované JUDr. I. S. a Mgr. M. Č., e-mailovou korespondencí mezi žalobcem a advokátkou Z. C., doplněním ústavní stížnosti ze dne 24. 1. 2023 a usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. II. ÚS 63/23. Soud tyto důkazní návrhy nepovažoval za potřebné pro zjištění skutkového stavu a posouzení důvodnosti žalobních námitek. Soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o žalobě zcela postačuje obsah správního spisu. Obsahem správního spisu se v řízení před soudem nedokazuje, soud z něj vychází (rozsudky NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, ECOPLAST, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75, Česká televize). VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v