1 As 247/2021 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 13/2023- 53 - text 18 15 Ad 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Mgr. M. F. zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Novákem sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2023, č. j. PPR-18997-7/ČJ-2023-990131 takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 12. 7. 2023, č. j. PPR-18997-7/ČJ-2023-990131 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jiřího Nováka. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný částečně změnil rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby Policie ČR ve věcech služebního poměru ze dne 27. 1. 2023, č. j. PYRO-944-22/ČJ-2020-9400KR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Současně žalobce navrhl i zrušení samotného prvostupňového rozhodnutí, jímž služební funkcionář rozhodl o žádosti žalobce datované dne 22. 12. 2020 (doručené dne 29. 12. 2020) o doplatek služebního příjmu (dále též jen „žádost“) takto: - výrokem I. zamítl žádost o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby expozitury Brno odbory munice Pyrotechnické služby Policie České republiky nenaplňuje zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, tudíž nevznikl právní nárok na doplacení služebního příjmu; - výrokem II. přiznal nároky na doplatek služebního příjmu v příslušném období od 29. 12. 2017 za prosinec 2018, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle ustanovení § 114 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), neboť podíl výkonu služby žalobce při plnění služebních úkolů ve Vrběticích naplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, a vznikl tudíž právní nárok na doplacení služebního příjmu v celkové výši 3 926 Kč služebního příjmu; - výrokem III. zamítl nároky na doplatek služebního příjmu v příslušném období od 29. 12. 2017 za měsíce leden až červenec 2018, září až prosinec 2018, leden až prosinec 2019, leden 2020 až říjen 2020, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle ustanovení § 114 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., neboť podíl výkonu služby žalobce při plnění služebních úkolů ve Vrběticích nenaplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 % není validní a nevznikl tudíž právní nárok na doplacení služebního příjmu. V odvolacím řízení žalovaný na základě podaného odvolání změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí tak, že ve výroku I. nahradil slova „žádost o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby“ slovy „žádost o doplatek služebního příjmu, vyjma části žádosti, o níž je rozhodnuto výrokem v bodu č. II a III, neboť systém výkonu služby“. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve shrnul obsah prvostupňového rozhodnutí (v pořadí již druhého) a obsah správního spisu; následně rekapituloval průběh odvolacího řízení včetně odvolací argumentace žalobce. 3. Žalovaný předeslal, že žalobce odvoláním napadl toliko výroky I. a III. prvostupňového rozhodnutí (tj. ty výroky, jimiž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti, resp. nároků v ní uplatněných). 4. Po shrnutí relevantní právní úpravy se žalovaný zabýval I. a III. výrokem prvostupňového rozhodnutí. Konstatoval, že podstatou projednávané věci je, zda žalobce ve vymezeném období naplňoval podmínky zvýšeného základního tarifu o 10 % podle § 114 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., který je přiznán příslušníkům, kteří vykonávají službu ve dvousměnném, třísměnném, anebo nepřetržitém výkonu služby. Doplnil, že ve dvousměnném provozu se příslušníci ve výkonu služby vzájemně střídají, a to ve dvou směnách (např. ranní a odpolední), ve třísměnném režimu ve třech směnách (např. ranní, odpolední a noční) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích a u nepřetržitého režimu je provoz zajištěn po dobu 24 hodin po sobě jdoucích denně 7 dní v týdnu, a to střídáním ve směnách nebo 24hodinovými směnami. Charakteristickým znakem pro vzájemné střídání příslušníků v rámci směnného nebo nepřetržitého režimu služby je dle žalovaného pravidelnost, tj. že vzájemné střídání není nahodilé, nýbrž opakující se v rámci určitého cyklu (týden, čtvrtletí apod.). 5. Žalovaný se předně zabýval tím, zda běžný výkon služby žalobce naplnil podmínky směnného režimu služby, resp. zda se žalobce v určitém rozsahu na směnném režimu výkonu služby podílel, a pokud ano, v jakém rozsahu tomu bylo ve vztahu ke zbytku základního fondu doby služby. Poukázal přitom na rozkaz ředitele Pyrotechnické služby ze dne 13. 9. 2016, č. 37/2016, kterým se stanoví doba služby a pracovní doba u Pyrotechnické služby. Tímto bylo stanoveno, že příslušníci zařazení v expoziturách odboru munice Pyrotechnické služby vykonávají služby při nerovnoměrném rozvržení doby služby, přitom ta se rozvrhuje do směn zpravidla v délce 12 hodin od 8:00 do 20:00 hodin, pokud zájem služby nevyžaduje změnu doby služby v dané směně. Žalovaný též poukázal na výkaz Ekonomického informačního systému (dále jen „EKIS“) obsahující evidenci přítomností a nepřítomností žalobce za období od 29. 12. 2017 do 31. 10. 2020, z něhož plyne, že žalobce vykonával běžnou službu zpravidla v 12hodinových směnách v rozmezí od 8:00 do 20:00 hodin při nepravidelném rozvržení doby služby. Žalobce někdy vykonával služby v kratší směně a někdy vykonával běžnou službu mimo rozmezí od 8:00 do 20:00 hodin ve dnech, ve kterých byl vyslán na služební cestu k výkonu služby mimo místo služebního působiště. Žalovaný na základě podkladů založených ve spisovém materiálu dospěl k závěru, že žalobce standardně vykonával službu při nerovnoměrném rozvržení doby služby v jednosměnném režimu služby. 6. Žalovaný dále uvedl, že vedle výkonu služby žalobce plnil služební pohotovost a službu přesčas. Zdůraznil, že služební pohotovost se uskutečňuje mimo dobu služby a je nezbytné ji odlišovat od výkonu služby. Jedná se o situaci, při níž je příslušník v době odpočinku připraven konat v případě potřeby službu. Dle přesvědčení žalovaného tak příslušník plněním služební pohotovosti službu nevykonává. Doplnil, že služební pohotovost nelze považovat za výkon služby nebo nějakou další směnu. Pokud je příslušník, kterému byla nařízena služební pohotovost povolán k výkonu služby, jedná se o službu přesčas. Ani s ohledem na povahu služby přesčas však tuto nelze považovat za nějakou další směnu. Žalovaný proto uzavřel, že běžný chod expozitury Brno v posuzovaném období, vyjma zajišťování činností ve Vrběticích, neprobíhal ve směnném režimu služby, a proto bylo namístě žádost v tomto směru zamítnout, jak bylo učiněno ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí ve znění napadeného rozhodnutí. 7. Následně se žalovaný věnoval režimu služby zavedenému ve Vrběticích, kde žalobce v příslušném období vykonal několik směn. Uvedl, že žalobce vykonával v každém z posuzovaných kalendářních měsíců (vyjma ledna až května 2018, srpna 2018, ledna a února 2019 a února a října 2020) několik směn s místem výkonu služby ve Vrběticích. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že je nezbytné se zabývat tím, jaký režim služby byl zaveden ve Vrběticích, tj. zda se žalobce pravidelně střídal s jinými příslušníky ve směnách, a pokud zde byl zaveden směnný režim, je třeba usoudit, jaký je podíl rozsahu výkonu služby ve Vrběticích ve vztahu k základnímu fondu doby služby žalobce. Žalovaný konstatoval, že posouzení režimu služby ve Vrběticích je nepřezkoumatelné a je založeno na chybném právním názoru. Pro účely zjištění toho, zda se žalobce na směnném režimu podílel, či ne, a pokud se podílel, v jakém rozsahu, je nezbytné tudíž zjistit, kolik příslušníků vykonávalo v rozhodném období stejnou činnost jako žalobce s místem výkonu služby ve Vrběticích, jaký konkrétní den a v jakém časovém rozmezí. Žalovaný dále uvedl, že ze spisového materiálu se nepodařilo i přes jeho doplnění zjistit, jak byla služba ve Vrběticích rozvrhována ostatním příslušníkům vykonávajícím obdobnou činnost jako žalobce, jelikož spis k tomu neobsahuje žádný podklad. Ze spisového materiálu se nepodařilo zjistit, jaký byl faktický režim služby v období při zajišťování plnění služebních úkolů ve Vrběticích. Žalovaný závěr uvedený v prvoinstančním rozhodnutí o poměřování výkonu služby v odpoledních a nočních úsecí