2 Ads 138/2015 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 1/2022- 19 - text 7 16 Ad 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: Ing. M. Š., bytem , proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 12. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 12. 2021, č. j. X, zamítá. II. Žaloba o náhradu škody se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované č. I a II ze dne 3. 8. 2021, č. j. X, kdy rozhodnutím č. I ze dne 3. 8. 2021 žalovaná žalobci podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), ve spojení s ustanovením § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“), zvýšila od 21. 9. 2015 žalobci starobní důchodu na částku 9 472 Kč měsíčně a rozhodnutím č. II ze dne 3. 8. 2021 byl žalobci podle § 34 odst. 4 a § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. b) ZDP od 30. 1. 2017 zvýšen starobní důchod na částku 9 828 Kč měsíčně. 2. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná vypočítala chybně výši jeho starobního důchodu. Nesouhlasí s postupem žalované, která dle § 14 ZDP započetla jen tu dobu, která byla pro žalobce výhodnější. Dle žalobce byl tímto postupem porušen zákon rovnosti poskytnutých náhrad a byla porušena jeho základní lidská práva. Tyto úpravy nezmiňuje ani zákon o mimosoudních rehabilitacích. Student vyloučený hned v prvním semestru, který návazně nastoupil do zaměstnání nebo studoval při zaměstnání, by podle tohoto principu získal 7,5 %, student vyloučený v posledním semestru by získal navíc 18 %, student nucený pracovat na brigádách by získal (jako právě žalobce) 11,5 % navýšení. Z logiky věci plyne, že v případě pracujícího studenta by jeho skutečný příjem rozhodný pro výši výpočtového základu nebyl zohledněn. Žalobce dále uvedl, že žalované doložil požadované potvrzení o předepsané délce studia. Doba předepsaná k řádnému ukončení studia se v případě žalobce téměř kryla se skutečnou dobou jeho studia, neboť byl vyloučen těsně před státními zkouškami. Žalobce dále uvedl, že dne 12. 2. 2020 byl informován o tom, že se dne 2. 12. 2019 žalovaná měla obrátit na ČVUT s žádostí o potvrzení celkové doby studia. Z důvodu, že nebylo na výzvu reagován, měla žalovaná zaslat výzvu znovu dne 12. 2. 2020. Dle žalobce žádost ze dne 2. 12. 2018 na ČVUT nebyla nikdy doručena, žádost byla podána až po 335 dnech od podání žádosti žalobce, nečinnost žalované trvala po dobu devíti měsíců. Ačkoli odpověď ČVUT byla žalované doručena nejpozději v únoru 2020, žalovaná rozhodla o žádosti až 3. 8. 2021. Žalobce uvedl, že byl poškozen nečinností žalované, kdy žalovaná dle něj nedodržela ani lhůtu dle § 85a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Domnívá se, že mu vzhledem ke stávající míře inflace vznikla zasláním vyrovnání až 3. 8. 2021 škoda minimálně ve výši 25 %, neboť o tu poklesla za tři roky reálná hodnota vyrovnání. Žalobce dále namítl, že žalované je možné se dovolat pouze do automatu, uvedl, že mu vznikla postupem žalované také škoda morální, kterou si cení na 2 000 Kč za každý měsíc zpoždění. Žalovaná podle žalobce dále opožděné reagovala na jeho žádost o úpravu starobního důchodu podanou dne 24. 2. 2021, kterou podal opakovaně dne 11. 10. 2021. Tato žádost nebyla ke dni podání žaloby vyřízena. Za to žádá náhradu ve výši 10 % jako majetkovou újmu a 2000 Kč za každý měsíc prodlení jako zadostiučinění. Žalobce měl dne 24. 2. 2021 podat dále žádost o uvolnění výplaty starobního důchodu od 15. 7. 2020 do 19. 10. 2020, kdy žalovaná se měla opět opozdit s vyřízením, žalobce byl opět nucen podat žádost opakovaně, i v tomto případě uvedl, že žádá náhradu finanční ztráty ve výši 10 % z vyměřené částky a 2000 Kč jako za každý měsíc zpoždění. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce dne 14. 3. 2019 uplatnil žádost o úpravu důchodu z důvodu politické perzekuce – vyloučení ze studia na vysoké škole v roce 1978. Poukázala na § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Uvedla, že na základě jejího šetření bylo přípisem Archivu Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 31. 5. 2019 (žalované byl doručen dne 2. 3. 2020) potvrzeno, že žalobce studoval v období od 2. 10. 1972 do 1. 4. 1978 v řádném studiu na fakultě elektrotechnické na ČVUT v Praze, ze studia byl vyloučen z tzv. „kárných důvodů“. Předpokládaná doba studia, pokud by vyloučen nebyl, byla do 23. 6. 1978. Žalovaná dále poukázala na § 25 odst. 2 písm. b) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení č. 121/1975 Sb., dle něhož lze za dobu studia považovat také dobu školních prázdnin, navazujících bezprostředně na skončení studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost. Žalobci byly na základě tohoto ustanovení zhodnoceny i prázdniny, které navazovaly na předpokládanou dobu studia potvrzenou Archivem ČVUT v Praze. Žalovaná v souladu s § 14 odst. 1 ZDP vyhodnotila, že pro žalobce je výhodnější hodnocení celého období od 2. 10. 1972 do 31. 8. 1978 v délce 2 160 dnů jako studium s následným zápočtem této doby dle § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích, tedy dvojnásobkem. Nově zhodnocenou dobu pojištění (studia) však nelze přičíst k dříve zhodnoceným dobám pojištění, jak požaduje žalobce. Nově započtená doba pojištění (studia) za období od 2. 10. 1972 do 31. 8. 1978 pokrývá nejen mezery v pojištění, ale zároveň nahrazuje méně výhodné doby pojištění, které by nebylo možné násobkem hodnotit. K době řízení žalovaná sdělila, že ta byla ovlivněna došetřováním, průběžně se měnícími požadavky žalobce a zejména souběžně probíhajícím soudním řízením o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2019, č. j. X, kterou žalobce dne 1. 12. 2019 podal k Městskému soudu v Praze. V průběhu soudního řízení žalovaná opakovaně postupovala správní spis soudu, což vedlo k prodloužení doby řízení. Soudní řízení bylo ukončeno rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, č. j. 16 Ad 1/2020-35, kterým byla žaloba zamítnuta. Důvody, které vedly k delší době řízení při vydání rozhodnutí žalované, byly žalobci vysvětleny v korespondenci MPSV ČR ze dne 1. 9. 2021, jíž nadřízený orgán žalované reagoval na jeho stížnost ze dne 23. 6. 2021. 4. V replice žalobce uvedl, že zákon o mimosoudních rehabilitacích zmírňuje křivdy, které byly způsobeny lidem nepohodlným minulému režimu tím, že byli vyloučeni ze studia. Dle žalobce proto zákon stanovuje pro výpočet důchodových dávek započítat roky studia i roky potřebné k jeho dokončení v dvojnásobné výši počtu let, než kdyby došlo k dokončení studia. Toto ovšem podle žalobce neznamená, že by skutečně odpracované roky měly být anulovány. Neznamená to dle něj ani nahrazení jejich počtu počtem sice dvojnásobným, ale porušujícím princip rovnosti, kdy by byl dle žalobce propastný rozdíl mezi studenty vyloučenými již v prvním semestru a studenty vyloučenými těsně před státními zkouškami. Podle žalobce by chudý a pilný student, který se po celou dobu studia živil brigádami, na tom byl hůře než student, který měl zajištěné zázemí. Podle názoru žalobce má být zápočet studia i let potřebných k jeho dokončení v dvojnásobné výši jakýmsi bonusem. S vyloučením ze studia souvisí i další příkoří, při vyloučení z politických důvodů je to méně placená a méně kvalifikovaná práce, dále s tím souviselo sledování ze strany StB, nemožnost získání příslibu a další. Podle žalobce je proto třeba k danému zákonu přistupovat tak, že se dvojnásobný počet let studia a let potřebných k jeho dokončení přičte ke stávajícímu výpočtu důchodu, ne nahradí. Žalobce ve vyjádření dále zopakoval námitku ohledně nedodržování zákonných lhůt ze strany žalované. K soudnímu řízení vedenému u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 Ad 1/2020 žalobce sdělil, že před vydáním rozsudku učinila žalovaná kroky k nápravě, žaloba se proto poté stala bezpředmětnou. 5. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 6. Podle § 14 odst. 1 ZDP kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; totéž platí, kryjí-li se navzájem náhradní doby pojištění nebo doba pojištění a náhradní doba pojištění. 7. Podle § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze