2 As 2/2017 — Nejvyšší správní soud

18 A 14/2024- 58 - text 12 18 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Michaely Macurové a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: G 3 plast, s. r. o., IČO 27291294 sídlem Toužimská 588/70, 197 00 Praha 9 zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2024, č. j. MZP/2023/211/2180, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Česká inspekce životního prostředí (dále též „správní orgán I. stupně“ či „ČIŽP“) uznala žalobkyni rozhodnutím ze dne 4. 9. 2023, č. j. ČIŽP/41/2023/9820, vinnou ze spáchání přestupku podle § 121 odst. 1 písm. f) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), kterého se dopustila tím, že v období od 26. 5. 2020 do 2. 7. 2020 neoprávněně navezla a nakládala (ve smyslu soustřeďování na povrchu terénu) s celkem 372,82 tunami drcených odpadních pneumatik od společnosti ROTH International (dále jen „společnost ROTH“) v areálu Pod Borovskou, na pozemku parc. č. 833 a částečně na pozemku parc. č. 412/29, oba v k. ú. Kojetice u Prahy, tedy v místě, které nebylo zařízením ve smyslu zákona o odpadech, čímž se dopustila porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 400 000 Kč. 2. Odvolání žalobkyně žalovaný výše specifikovaným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí ČIŽP potvrdil. Žalovaný shrnul, že žalobkyně odpad do areálu navážela postupně ve dnech 26. 5. 2020 - 2. 7. 2020 (jednotlivé návozy v celkem 14 různých dnech, vždy něco přes 20 tun materiálu) a již první den musela zjistit, že jí společnost ROTH dodává něco zcela jiného, než si objednala, tedy že místo výrobku - gumové moučky či drti o velikosti částic pod 200 μm s odstraněnými kovovými částmi a vlákny pneumatiky, obdržela velké kusy pneumatik včetně jejich kovového kordu. U takového materiálu měla žalobkyně okamžitě vědět, že se jedná o odpad a nikoliv výrobek, a takto s ním měla také zacházet. Žalobkyně měla okamžitě ukončit dovoz takového materiálu od této společnosti a odpadní materiál co nejrychleji předat oprávněné osobě do zařízení k odstranění či využití odpadů, což by byl správný postup aprobovaný zákonem o odpadech. Žalobkyně však takové řešení nezvolila a nadále tento odpadní materiál navážela do zařízení, které nebylo určené k nakládání s odpady, a dále ho zde soustřeďovala na povrchu terénu. Žalovaný dále uvedl, že ČIŽP neměla o povaze materiálu coby odpadu jakýchkoliv pochyb, nebylo proto třeba, aby se obracela na krajský úřad s žádostí o vydání rozhodnutí, zda je předmětná věc odpadem či nikoliv. Žalovaný poukázal na to, že takové řízení mohla vyvolat i žalobkyně jakožto vlastník věci. O povaze materiálu svědčí samotná kontrolní zjištění ČIŽP včetně bohaté fotodokumentace. Žalovaný dodal, že ačkoliv žalobkyně může být poškozenou v soukromoprávním sporu se společností ROTH, nesouvisí to s udělenou pokutou v přestupkovém řízení, neboť veřejnoprávní povinnost stíhala ji. 3. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. II. Žaloba 4. Žalobkyně namítá, že k naplnění skutkové podstaty přestupku, ze kterého byla obviněna, musí být postaveno na jisto, že pachatel nakládal s odpadem ve smyslu zákona o odpadech, což se v projednávané věci nestalo. Žalobkyně poukazuje na to, že správní orgány si nevyžádaly rozhodnutí krajského úřadu podle § 3 odst. 8 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „starý zákon o odpadech“), popřípadě podle § 4 odst. 4 zákona o odpadech, o tom, že pneumatiky, které se nacházely v areálu žalobkyně, byly odpadem. Po celou dobu řízení nebylo žalobkyni prokázáno, že by se drcených pneumatik zbavovala nebo měla úmysl se jich zbavit. Žalobkyně vždy měla v úmyslu použít pneumatiky jako materiál. Ze záznamu o kontrolních úkonech ze dne 28. 5. 2020 vyplývá, že Česká inspekce životního prostředí v areálu nezaznamenala žádné známky navážení odpadů ani jejich zahrnování či jiné způsoby nakládání. Od počátku proto nebylo zřejmé, že předmětný materiál je odpadem ve smyslu zákona o odpadech a ČIŽP se měla v pochybnostech obrátit na krajský úřad. Česká inspekce životního prostředí není nadána takovou pravomocí, aby podle svého uvážení rozhodla o tom, co je a co není odpad. 5. K výkladu pojmu odpad poukazuje žalobkyně na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 14. 03. 2019, ve věci C399/17. Správní orgány se však závěry tohoto rozsudku neřídily, přihlédly pouze k tomu, že výrobek nacházející se v areálu žalobkyně pochází z pneumatik a že pouze tím, že došlo k jejich rozdrcení, se nezměnila jejich podstata a stále se tak jedná o odpad. Skutečnost, že předmětný výrobek je výsledkem některého způsobu využití odpadů (v tomto případě mechanickým drcením pneumatik, které odpadem jsou) je však pouze jednou z okolností, kterou měla ČIŽP zohlednit při určení, zda se v případě této látky ještě jedná o odpad. Sama o sobě však neumožňuje učinit v tomto ohledu konečný závěr. SDEU totiž jasně uvádí, že pouhá skutečnost, že je látka vyrobena z odpadů, neumožňuje prokázat, že je sama odpadem. Jinými slovy, kontrolní zjištění České inspekce životního prostředí, včetně bohaté fotodokumentace, rozhodně není důkazem o tom, že výrobek z pneumatik je odpadem ve smyslu zákona o odpadech a Česká inspekce životního prostředí měla získat další podklady, aby mohla prohlásit předmětný materiál za odpad. 6. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2020, č. j. 2 As 22/2019-45, a namítá, že ČIŽP se měla zabývat i tím, zda materiál může být tzv. vedlejším produktem. Je totiž zřejmé, že ČIŽP pracovala s předpokladem, že vstupní surovinou měly být pneumatiky a výstupním produktem tzv. gumová moučka s velikostí části do 200 μm, ovšem pokud byly žalobkyni dodávány nadrcené pneumatiky s velkostí částic větších než 200 μm, měla žalobkyně automaticky rozpoznat, že se jedná o odpad. Ačkoli žalobkyně nebyla spokojená s dodávkami od společnosti ROTH, což má pouze soukromoprávní rozměr, dovezený materiál bylo podle jejího názoru možné kvalifikovat i jako vedlejší produkt výroby gumové moučky z pneumatik. Vlastník tohoto vedlejšího produktu se jej totiž nemá zájem zbavit ve smyslu zákona o odpadech, ale chce jej za podmínek, které jsou pro něj výhodné, využívat a uvádět na trh jako alternativu kameniva, přičemž splňuje podmínku, že toto opětovné použití je jisté, neboť drť z pneumatik vykazuje podobné vlastnosti jako kamenivo, nevyžaduje předchozí zpracování, protože může být ihned použita právě například pro realizaci drenáží, tj. stejným způsobem, kterým se používá kamenivo, a navazuje na výrobní proces. Opětovné použití za výhodných podmínek, které jsou představovány tím, že materiál může být použit jako alternativa ke kamenivu, je důkazem skutečnosti, že se v daném případě nejedná o odpad. 7. Míru, v jaké je nutno pochybnosti o možném úmyslu věci se zbavit vyloučit, je možno nalézt opět v judikatuře SDEU. Vlastník musí prokázat, že daný vedlejší produkt hodlá za pro něj výhodných podmínek použít nebo uvést na trh, je-li toto opětovné použití jisté, nevyžaduje předchozí zpracování a navazuje na výrobní proces nebo využití. Důležitá je zde především podmínka jistoty opětovného použití za výhodných podmínek. Podle názoru žalobkyně je využití drcených pneumatik jako alternativy ke kamenivu vysoce přínosné, protože jejich používáním lze omezit standardní těžbu kameniva a s tím spojené rozsáhlé dopady na životní prostředí, jakož i chránit nerostné bohatství pro další generace. Současně je využití drcených pneumatik nepochybně levnější než standardní kamenivo, což významně zvyšuje jeho další využití. 8. V závěrečné části žaloby žalobkyně poukazuje na skutečnost, že některé návozy materiálu se uskutečnily již dne 26. 5. 2020, oznámení o zahájení řízení o přestupku přitom bylo ČIŽP vydáno dne 2. 6. 2023. Žalobkyně tvrdí, že u návozů materiálu, ke kterým došlo před datem 2. 6. 2020 zanikla odpovědnost za přestupek, což má významný vliv na množství navezeného materiálu, který brala Česká inspekce životního prostředí do úvahy při hodnocení povahy a závažnosti jednání, a tedy i ukládání sankce. 9. Žalobkyně proto navrhuje zrušení rozhodnutí žalovaného. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. 11. K hodnocení materiálu jako odpadu odkazuje na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který na základě dokumentů, jež obdržel od žalobkyně, a zjištění při kontrole vyhodnotil, že se jedná o odpad, neboť faktický stav pneumatik neodpovídal údajům o deklarovaných vlastnostech materiálu. ČIŽP tak dle žalovaného prokázala, že v ar