6 Azs 204/2022 — Nejvyšší správní soud

18 A 29/2024- 55 - text 8 18 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Michaely Macurové a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobce: A. Z., narozen X, státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-44/LE-LE05-2016, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost, aby ve lhůtě do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobce ze dne 12. 4. 2016 o udělení mezinárodní ochrany, evidované pod sp. zn. OAM-44/LE-LE05-2016. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobou ze dne 22. 5. 2024 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného. Žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu a tvrdí, že poté, co Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 6 Azs 204/2022-45, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2022, č. j. 4 Az 21/2022-70, a předešlé rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2022, č. j. OAM-44/LE-LE05-LE05-R2-2016, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, měl žalovaný povinnost podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), vydat rozhodnutí o jeho žádosti do 3, resp. 6 či 9 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí NSS. Žalovaný si lhůtu pro vydání rozhodnutí dvakrát prodloužil, nejdříve o 3 a následně o 2 měsíce (vyrozumění o prodloužení lhůty ze dne 9. 5. 2023 a 10. 8. 2023). Poté však rozhodnutí nevydal a ani se nepokusil lhůtu prodloužit. 2. S ohledem na skutečnost, že zákonná lhůta v maximální možné variantě [tzn. 9 měsíců dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, z nichž žalovaný využil základní tříměsíční lhůtu + prodloužení o 5 měsíců] již marně uplynula, má žalobce za to, že je žalovaný správní orgán nečinný. 3. Žalobce proto přistoupil dne 30. 4. 2024 k podání návrhu na opatření proti nečinnosti ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále též jen „Komise“). Nadřízený správní orgán na návrh doposud nijak neodpověděl a žalovaný ve věci dosud nerozhodl. 4. Žalobce proto navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost ve věci rozhodnout v soudem stanovené lhůtě a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Má za to, že v projednávané věci nebyl a není nečinný. Poté, co mu byla věc vrácena k dalšímu řízení, činil úkony za účelem vydání nového rozhodnutí, byť za tímto účelem několikrát prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí. Dne 7. 6. 2024 vydal usnesení, kterým řízení o žalobcově žádosti podle § 26 odst. 1 písm. d) zákona o azylu přerušil, neboť bylo zjištěno, že proti žalobci je v ČR vedeno trestní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. X. Toto trestní řízení nebylo dosud ukončeno a žalovaný považuje jeho výsledek za předběžnou otázku související s předmětem řízení (aplikací vylučujících klauzulí podle § 15 a 15a zákona o azylu), o které mu nepřísluší rozhodovat. Proto řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí v trestním řízení vedeném proti žalobci. III. Replika žalobce 6. V podání ze dne 23. 7. 2024 žalobce uvádí, že rozhodnutí o přerušení řízení bylo dle jeho názoru vydáno v rozporu se zákonem, přičemž je, s ohledem na výluku ze soudního přezkumu, možné jej přezkoumávat v souladu s judikaturou NSS právě v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 Azs 103/2021-28, v němž soud uvedl, že je-li podmínkou prodloužení pobytového titulu podle zákona o pobytu cizinců neexistence pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin (§ 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), resp. trestní zachovalost (§ 174 odst. 1 téhož zákona), probíhající trestní řízení se žadatelem o prodloužení pobytového titulu není řízením o předběžné otázce, na jejímž vyřešení je správní orgán závislý [§ 57 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Správní orgán na základě presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) vychází z toho, že žadatel je trestně zachovalý a nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Uvedený závěr lze dle žalobce přenést i na řízení ve věci mezinárodní ochrany. 7. Žalobce dodává, že nečinnost žalovaného pro něj má vážné důsledky, neboť byl vzat do vazby pouze proto, že na území České republiky nedisponuje pobytovým oprávněním. Přitom je zřejmé, že žalobce usiluje o udělení mezinárodní ochrany, neboť mu v zemi původu hrozí vážné nebezpečí, což opakovaně potvrdil i Nejvyšší správní soud, který se věcí žalobce zabýval již dvakrát. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze IV. A Podmínky řízení 8. Městský soud se v rámci procesních úkonů před projednáním věci samé zabýval otázkou splnění podmínek řízení, zejména otázkou bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti ve správním řízení. 9. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (…). 10. Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20 konstatoval, že nesplnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany představuje odstranitelnou překážku věcného projednání nečinnostní žaloby. V době podání žaloby neuplynula lhůta pro vyřízení žalobcem podané žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti, k bezvýslednému vyčerpání prostředku ochrany ve správním řízení však soud musí přihlédnout i v průběhu soudního řízení (viz též rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020-34, č. 4453/2023 Sb. NSS). 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k tvrzení žalobce ohledně uplatněného opatření proti nečinnosti uvedl, že po telefonickém dotazu mu bylo Komisí sděleno, že návrh žalobce jí nebyl doručen, a tedy Komise opatření nevydala. 12. Městský soud následně žalovanému zaslal kopii doručenky, kterou žalobce přiložil k žalobě, z níž plyne, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti byla dne 30. 4. 2024 dodána do datové schránky Komise. Zároveň soud požádal žalovaného o sdělení, jak byl uvedený podnět vyřízen. 13. Z odpovědi žalovaného ze dne 24. 7. 2024 vyplynulo, že návrh na provedení opatření proti nečinnosti byl Komisí postoupen žalovanému bez vydání opatření proti nečinnosti a že v dané době není v možnostech žalovaného zjistit k dané věci bližší informace. 14. Městský soud nepovažoval podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany za splněnou uplynutím 30 dnů [nejzazší lhůty pro rozhodnutí o uplatněném podnětu ze strany nadřízeného správního orgánu podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)] od podání žádosti ze strany žalobce, neboť žalobce neadresoval svůj podnět příslušnému správnímu orgánu. Soud následně žalovanému zaslal další přípis, v němž mu sdělil, že má za to, že nadřízeným správním orgánem žalovaného, jež je příslušný k posouzení žádosti žalobce o provedení opatření proti nečinnosti, je v dané věci ministr vnitra podle § 178 odst. 2 správního řádu. Zároveň jej požádal o sdělení, jakým způsobem bylo s žádostí žalobce po jejím postoupení Komisí naloženo (zda byla tato žádost předložena ministru vnitra). 15. Z odpovědi žalovaného ze dne 10. 9. 2024 vyplynulo, že návrh na provedení opatření proti nečinnosti bude v daném týdnu postoupen nadřízenému orgánu žalovaného, společně s podaným rozkladem proti usnesení o přerušení řízení. Veškerou komunikaci s žalovaným (včetně přípisu týkajícího se určení nadřízeného správního orgánu žalovaného příslušného rozhodnout o podnětu k opatření proti nečinnosti) zasílal soud na vědomí také žalobci. 16. Dne 31. 10. 2024 jak žalovaný, tak žalobce zaslali soudu usnesení ministra vnitra (dále jen „ministr“) ze dne 23. 10. 2024, jímž ministr rozhodl o podnětu žalobce ze dne 30. 4. 2024 tak, že dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému přikázal, aby ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku ve věci trestního řízení proti žalobci, aktuálně vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. X, vydal rozhodnutí o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. 17. Ministr konstatoval, že lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným ke dni vydání rozhodnutí o přerušení řízení prokazatelně uběhla, ve věci však existuje překážka související s předmětem řízení, neboť případné pravomocné odsouzení by mohlo ve svém důsledku s ohledem na § 15 a § 15a zákona o azylu vést k nemožnosti udělení