6 As 231/2015 — Nejvyšší správní soud

18 A 57/2024- 60 - text 15 18 A 57/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna, soudkyně Mgr. Michaely Macurové a soudce Mgr. Jana Ferfeckého ve věci navrhovatelky: V. H. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D. sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti odpůrci: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2023 o prohlášení části krajinného celku – území Pravětín – Skláře – Veselka za památkovou zónu a určení podmínek její ochrany, vydaného odpůrcem dne 30. 4. 2024, č. j. MK 62939/2023 OPP, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelka se u zdejšího soudu podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení výše specifikovaného opatření obecné povahy (dále též „OOP“), které odpůrce vydal na základě § 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“). 2. Čl. 1 napadeného OOP stanoví, že předmětem ochrany v památkové zóně Pravětín – Skláře – Veselka jsou kulturní hodnoty kontinuálně se vyvíjející kulturní krajiny, jejíž charakter je dán souvislým využíváním k zemědělskému hospodaření, při zachování výrazných struktur členění plužiny jednotlivých sídel. Dochovaná struktura rozdělení pozemků oddělených výraznými mezemi a terasami je cenným dokladem středověkého osidlování území v okolí města Vimperka. V památkové zóně jsou sledovány zejména hodnoty krajinné, historické a urbanistické, lokálně umocněné hodnotami reliktní industriální krajiny v okolí bývalých sklářských hutí. Článek 2 stanoví podmínky ochrany památkové zóny. Článek 3 vymezuje hranice památkové zóny. Přílohou opatření jsou orientační a podrobná mapa vyhlašované památkové zóny. II. Obsah návrhu 3. Navrhovatelka je vlastníkem pozemků parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC a parc. č. XD v k. ú. X, na které regulace napadeného OOP dopadá, a tvrdí, že je touto regulací přímo dotčena na svých právech, konkrétně právu vlastnickém a právu na spravedlivý proces. 4. Navrhovatelka v první části návrhu namítá, že napadené OOP není souladné se zásadou proporcionality, k čemuž odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120. Taktéž jej považuje za nepřezkoumatelné, neboť se nedostatečně vypořádalo s jejími námitkami a odůvodnění jak samotného OOP, tak rozhodnutí o jejích námitkách je obecné a nekonkrétní. K požadavkům na rozsah a konkrétnost vypořádání námitek navrhovatelka taktéž poukazuje na judikaturu NSS (například rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS či ze dne 15. 10. 2009, č. j. 6 Ao 1/2009-98). 5. Navrhovatelka namítá, že deklarovaný cíl ochrany OOP v článku 2 se výrazně soustředí na urbanismus a s tím spojenou potenciální výstavbu a její regulaci v předmětném území, což je v rozporu s článkem 1. 6. Navrhovatelka nerozporuje zájem na zachování hmotného kulturního dědictví, tvrdí však, že tato ochrana je stanovena už územním plánem města Vimperk a odpůrce nevysvětlil, proč v daném případě nepostačuje. Podmínky navržené zóny spočívající v ochraně kulturních hodnot území včetně nové zástavby jsou v podstatě totožné s podmínkami územního plánu (str. 4-6). Navrhovatelka má za to, že napadené OOP je vydáno zcela nadbytečně, neboť ani samo nestanovuje konkrétní případy, kde by měla být ochrana realizována. Stejně tak nejsou stanoveny jasné podmínky, které by měla nová výstavba respektovat, napadené OOP je nejednoznačné, nedostatečně určité, nedostatečně srozumitelné a předvídatelné a prakticky nevymahatelné. OOP stanovuje pouze obecně charakterizované povinnosti bez konkrétních podmínek, které by potenciální stavebníci měli splnit. 7. Z části Dopady na práva a povinnosti vlastníků nemovitostí na území památkové zóny pak navrhovatelka dovozuje, že celý smysl napadeného OOP je soustředěn na regulaci výstavby v režii památkového zákona, přičemž záminkou k tomu se hovoří o zachování a ochraně plužiny, což činí napadené OOP nevěrohodným a rozporným se zásadou proporcionality. Navrhovatelka proto požadovala, aby památková zóna nebyla vymezena v ploše, v níž se nacházejí její pozemky, odpůrce tomuto požadavku ovšem s obecným odůvodněním nevyhověl. 8. Navrhovatelka v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že některá území, která jsou svým charakterem zemědělské krajiny s plužinou srovnatelná s řešenými územími (např. Klášterec u Vimperka nebo Lipka u Vimperka), nebyla do napadeného OOP zahrnuta. Důvod pro takový postup odpůrce nijak nevysvětlil. Z odůvodnění OOP plyne, že v části území se konal terénní průzkum, aniž by však bylo odůvodněno, proč neproběhl i na zbytku území. Navrhovatelka proto považuje napadené OOP za diskriminační, neboť některým vlastníkům ve srovnatelném území stanovuje omezení a jiným nikoliv, a rozporné se zásadou proporcionality. 9. Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP odkazuje na hodnocení Národního památkového ústavu, aniž by však bylo toto hodnocení jako věrohodný důkaz o konkrétních hodnotách pro nezbytnost prohlášení památkové zóny doloženo. 10. Navrhovatelka zakoupila pozemky v dotčené lokalitě za účelem výstavby rodinného domu, přičemž vycházela právě z územního plánu města Vimperk, dle kterého zjistila, co si může dovolit na pozemcích realizovat, toto plně respektovala a hodlá respektovat. Přesto se proti jejímu stavebnímu záměru odvolal občanský spolek Veselka pod Boubínem, z. s., jehož účelem je dle výpisu z veřejného rejstříku „ochrana přírody a krajiny, ochrana životního prostředí, zejména v katastrálním území Veselka u Vimperka“, který inicioval u odpůrce prohlášení předmětné zóny. Cílem napadeného OOP je tak podle navrhovatelky zabránit jí v realizaci jejího stavebního záměru, nikoliv ochrana památkové péče. Napadeným OOP tak dojde k omezení práv navrhovatelky, která nebude moci realizovat stavbu plánovanou a akceptovatelnou dle platného územního plánu. Dle navrhovatelky je napadeným OOP zasaženo do principu legitimního očekávání. Navrhovatelka investovala nemalé finanční prostředky na nákup pozemků, aby mohla realizovat stavbu rodinného domu v mezích platného územního plánu, což nyní napadené OOP změní. K prokázání svých tvrzení navrhla provedení důkazů spočívajících v žádosti o vydání územního rozhodnutí, oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení a námitkách spolku Veselka pod Boubínem. 11. V další části návrhu navrhovatelka s odkazem na § 78 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“) tvrdí, že Správa Národního parku Šumava měla být dotčeným orgánem, neboť se napadené OOP dotýká pozemků v její správě (na území CHKO Šumava) a týká se realizace ochrany těchto pozemků. Odpůrce tak měl individuálně vyzvat Správu Národního parku Šumava k vyjádření a napadené OOP s ní projednat jako s dotčeným orgánem. Absence uvedeného je dle navrhovatelky zásadním porušením procesních pravidel pořízení a schvalování napadeného OOP, které má vliv na jeho zákonnost. K uvedené námitce by měl soud přihlížet z úřední povinnosti. 12. Závěrem navrhovatelka tvrdí, že z grafického vymezení OOP je zřejmé, že zasahuje i na plochy, resp. pozemky, kde nejsou znaky pro památkovou ochranu naplněny. Jde o lesní pozemky, které jsou do chráněného území zařazeny, ačkoliv se jich podmínky ochrany vůbec netýkají, či zastavěné a zastavitelné území k. ú. Vimperk na celém jeho jižním okraji, kde nejsou ani náznakem definovány prvky památkové ochrany. V části Hájná Hora, která je příměstskou rekreační zónou, se nachází lokalita Schweiglův dvůr, která již není žádnou osamocenou usedlostí, jak se tvrdí v návrhu. Původní stavba je užívána pro bydlení a je součástí kompaktní zástavby. Tyto pozemky jsou tak do napadeného OOP zahrnuty zcela zbytečně a neoprávněně. 13. Navrhovatelka proto navrhuje zrušení napadeného OOP v rozsahu textové i grafické části. III. Vyjádření odpůrce 14. Odpůrce považuje podaný návrh za nedůvodný a navrhuje, aby byl zamítnut. 15. Odpůrce konstatuje, že úkolem orgánů územního plánování je dle § 38 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. K tomu je však nezbytná aktivní účast orgánů památkové péče specifikovaná v § 54 stavebního zákona. Podle památkového zákona patří orgány památkové péče mezi dotčené orgány při pořizování územně plánovací dokumentace, případně jejích změn, avšak jen v případech, kdy se v předmětném území nachází chráněný statek. Pokud by tedy v rámci přezkoumávaného území nebyla prohlášena památková zóna, orgány památkové péče by nemohly plnit povinnosti vyplývající z platných právních předpisů. 16. Odpůrce uvádí, že ochranný režim v