8 As 319/2018 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 9/2023- 53 - text 2218 Ad 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobce: Mgr. P. V. bytem X zastoupený JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ministr vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023, čj. MV-123902-6/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým mu byla uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 943 464 Kč získané na výsluhovém příspěvku za dobu od 5. 8. 2016 do 30. 11. 2022 (dále jen „Napadené rozhodnutí“). Tatáž povinnost byla žalobci uložena již rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „Ředitel odboru OSZ“) ze dne 13. 6. 2023, čj. OSZ-150158-12/D-Kč-2023 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). K odvolání žalobce bylo Prvostupňové rozhodnutí změněno Napadeným rozhodnutím toliko v podobě doplnění platebních údajů do výroku rozhodnutí. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 2. 10. 2023. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval, že rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 4. 8. 2016, čj. RŘOLK-OL-269/2016, byl žalobce propuštěn ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o služebním poměru“). Rozhodnutím Ředitele odboru OSZ ze dne 6. 10. 2016, čj. OSZ-150158/Z-Že-2016, byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek podle § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona o služebním poměru. K obraně žalobce bylo následně řízení o jeho propuštění zastaveno usnesením ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 26. 10. 2022, čj. KRPM-98424-38/ČJ-2016-1400OP, a dne 30. 11. 2022 byla zastavena výplata výsluhového příspěvku. Rozhodnutím Ředitele odboru OSZ ze dne 3. 2. 2023, čj. OSZ-150158-7/D-Jš-2023, bylo rozhodnuto o tom, že nárok žalobce na výplatu výsluhového příspěvku zanikl dnem 5. 8. 2016; toto rozhodnutí žalovaný potvrdil a jeho potvrzující rozhodnutí ze dne 25. 4. 2023, čj. MV-47052-5/SO-2023 nabylo právní moci ke dni 26. 4. 2023. Dne 17. 5. 2023 pak bylo zmocněnci žalobce doručeno oznámení Ředitele odboru OSZ o zahájení řízení podle § 178 zákona o služebním poměru o povinnosti vydat bezdůvodného obohacení. 4. Dále žalovaný shrnul vyjádření žalobce v řízení u správního orgánu prvního stupně, závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí a obsah žalobcem podaného odvolání. Konstatoval, že odvolání bylo podáno řádně a včas, přičemž žalobce též požádal o doplnění poradní komise ministra vnitra o zástupce odborového svazu za účelem komplexnějšího posouzení případu podle § 198 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. 5. Žalovaný následně připomněl příslušnou právní úpravu a rekapituloval skutkový stav. Uvedl, že v důsledku usnesení o zastavení řízení o propuštění se na žalobce nahlíží, jako by jeho služební poměr neskončil. Žalobce proto nesplňuje základní podmínku k pobírání výsluhového příspěvku, a proto bylo Ředitelem odboru OSZ vydáno rozhodnutí o zániku nároku na výsluhový příspěvek, které žalovaný potvrdil. Vydáním těchto rozhodnutí pozbylo účinnosti rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku a ve smyslu § 213 zákona o služebním poměru se plnění výsluhového příspěvku stalo plněním bez právního důvodu. 6. Žalovaný dále uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3540/2015, kterým argumentoval žalobce, není pro danou situaci přiléhavé, neboť se týká pronájmu nebytových prostor. Ředitel odboru OSZ se s odkazem žalobce na toto rozhodnutí sice nevypořádal, to však nemá vliv na zákonnost Prvostupňového rozhodnutí, s ohledem na jeho irelevanci. Důvodnou není ani námitka žalobce, že o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu by se mohlo jednat pouze v případě, kdy by bylo rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku zrušeno. K zahájení řízení o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení může dojít i jinak, než v důsledku zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení, a to například na základě rozhodnutí o zániku nároku na výplatu výsluhového příspěvku podle § 162 odst. 2 zákona o služebním poměru (viz rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2023, čj. 10 Ad 3/2022 - 33). 7. Následně se žalovaný vyjádřil k námitce promlčení nároku. Vzhledem k tomu, že úprava bezdůvodného obohacení v zákoně o služebním poměru neobsahuje speciální úpravu, uplatní se pro bezdůvodné obohacení obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 206 odst. 1 a § 207 odst. 1 zákona o služebním poměru. Ta začíná běžet od okamžiku, kdy mohl být nárok poprvé uplatněn. Rozhodným okamžikem v tomto případě tak je právní moc rozhodnutí o zániku nároku na výsluhový příspěvek, tj. dnem 26. 4. 2023. Ředitel odboru OSZ uplatnil nárok dne 17. 5. 2023, kdy bylo žalobci doručeno jeho oznámení o zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Námitka promlčení je tak nedůvodná. 8. Dále se žalovaný vyjádřil k námitce žalobce o zmatečnosti výroku Prvostupňového rozhodnutí. Výrok neobsahoval platební údaje nutné k vydání bezdůvodného obohacení, o ty tak žalovaný výrok doplnil. Jinak se však se závěrem vysloveným ve výroku ztotožnil. 9. Co se týče žádosti žalobce o doplnění poradní komise žalovaného o zástupce odborového svazu, toto právo náleží pouze samotné odborové organizaci, nikoli žalobci. Jeho žádosti tak nemohlo být vyhověno a dle žalovaného postačovalo stávající složení senátu poradní komise k projednání věci. III. Žaloba 10. Žalobce předně uvedl, že Napadené rozhodnutí i Prvostupňové rozhodnutí jsou nejen založena na nesprávné aplikaci právních norem a nesprávném posouzení, jsou také nepřezkoumatelná a zároveň i nicotná, v důsledku čehož byl žalobce zkrácen na svých právech. 11. Následně se vyjádřil k předcházejícímu správnímu řízení, kdy především rekapituloval nosnou argumentaci Napadeného i Prvostupňového rozhodnutí a shrnul obsah svého odvolání. 12. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že nárok vydat bezdůvodné obohacení není dán. Žalobce nenese žádnou odpovědnost za nezákonná rozhodnutí, v důsledku kterých byl ukončen jeho služební poměr. Důsledky těchto rozhodnutí mu nelze přičítat k tíži. Výsluhové příspěvky žalobce pobíral na základě zákonných pravomocných a vykonatelných rozhodnutí (zejména rozhodnutí Ředitele odboru OSZ ze dne 6. 10. 2016, čj. OSZ-150158/Z-Že-2016), která nikdy nebyla zrušena. Nemůže se tedy jednat o plnění bez právního důvodu, neboť ten tu evidentně je dán. V této souvislosti pak odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3540/2015, který je sice z oblasti občanského práva, je však aplikovatelný i na zdejší případ, neboť problematika bezdůvodného obohacení má principiálně soukromoprávní charakter. 13. V této souvislosti pak odkazoval na judikaturu, a to konkrétně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2023, čj. 5 As 10/2022 - 32, dle kterého se z vyplaceného výsluhového příspěvku stává bezdůvodné obohacení okamžikem zrušení rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku. Právní moc tohoto rozhodnutí je pak esenciální pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť od toho okamžiku počíná běžet promlčecí lhůta. K obdobným závěrům, tedy že bezdůvodné obohacení vzniká pouze tehdy, bylo-li rozhodnutí, ze kterého měla osoba prospěch, zrušeno, dochází Nejvyšší správní soud též v rozhodnutí ze dne 16. 11. 2022, čj. 6 As 162/2021 - 46, či rozhodnutí ze dne 5. 5. 2021, čj. 1 As 46/2021 - 30. 14. Na žalobce nemůže dopadat ustanovení § 162 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť by tím bylo retrospektivně zasahováno do jeho práv nabytých v dobré víře přibližně sedm let zpětně. Titul, kterým byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek, již zákonně nelze zrušit z důvodu prekluze všech možností zvrácení rozhodnutí a žalovaný s Ředitelem odboru OSZ se snaží pouze přijít na způsob, jak tuto situaci obejít; jejich postup je v rozporu s ústavním pořádkem a s principy právní jistoty, legitimního očekávání, ochrany práv nabytých v dobré víře a principem enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Rozhodnutí správního orgánu nemůže působit retrospektivně v neprospěch žalobce. 15. Žalovaným prezentované rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2023, čj. 10 Ad 3/2022 - 33, není na zdejší případ přiléhavé a nadto rozhodnutí vybočuje z rámce ústavního pořádku. Ve zdejším případě žalobce nezapříčinil zánik svého nároku na výplatu výsluhového příspěvku zaviněným jednáním či nesplněním své zákonné povinnosti. Nešlo o situaci, kdy by žalobce pobíral výsluhový příspěvek v době, kdy na něj ze zákona neměl nárok. Žalobce se pouze úspěšně bránil proti nezákonným r