5 Afs 21/2020 — Nejvyšší správní soud

18 Af 9/2024- 75 - text 2618 Af 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Michaely Macurové ve věci žalobkyně: JBC Group a.s., IČO: 03816711 sídlem U Švehlova altánu 1601/15, 102 00 Praha 10 zastoupené JUDr. Janou Fuksovou, LL.M., advokátkou sídlem Pobřežní 648/1a, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2024, č. j. 14212/24/5200-10421-712995 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 5. 2024, č. j. 14212/24/5200-10421-712995, a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 24. 5. 2022, č. j. 4998606/22/2010-53521-106989, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, JUDr. Jany Fuksové, LL.M., advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 7. 2024 domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 5. 2024, č. j. 14212/24/5200-10421-712995 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. 4998606/22/2010-53521-106989 (dále jen „Dodatečný platební výměr“) na daň z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“) vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2019. 2. Dodatečným platebním výměrem doměřil správce daně žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), ve znění rozhodném pro předmětné zdaňovací období, ve spojení s § 143, § 147 a § 235 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), DPFO vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za shora uvedené zdaňovací období ve výši 7 757 338 Kč a podle § 251 odst. 3 daňového řádu deklaroval vznik její zákonné povinnosti uhradit z této částky penále v celkové výši 1 551 467 Kč. 3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 7. 2022 odvolání, jež doplnila dne 12. 8. 2022, 11. 8. 2023, 8. 11. 2023, 5. 1. 2024 a 23. 2. 2024. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání zamítl a Dodatečný platební výměr potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí stručně zrekapituloval skutkový stav a dosavadní průběh daňového řízení (str. 1–4), sumarizoval obsah odvolacích námitek žalobkyně (str. 4–7) a představil právní a judikatorní rámec posuzované věci (str. 7–11). 5. V rámci aplikace právní úpravy a judikatorních závěrů na zjištěný skutkový stav poté žalovaný popsal vývoj zkoumané transakce a vyložil důvody, pro něž uzavřel, že při restrukturalizaci spol. EGE, spol. s r.o., IČ 15771695, sídlem Novohradská 397/34, 370 01 České Budějovice (dále jen „EGE“), a vzniku nového holdingového uskupení zaštítěného žalobkyní byla cíleně vytvořena podnikatelská struktura, jež neměla jiný podstatný účel než neoprávněné získání daňové výhody. Její pomocí byla totiž uměle navozena situace, při níž docházelo fakticky k výplatám podílu na zisku s původem u EGE, a to formou vratek příplatků mimo základní kapitál, které žalobkyně vyplácela z ostatních kapitálových fondů, aniž by byla z těchto výplat odvedena daň. Žalovaný zdůvodnil, proč se ztotožnil se závěry správce daně, neuznal argumentaci žalobkyně týkající se racionality realizované transakce a neshledal na straně žalobkyně ani jiný převažující motiv pro její převody peněžních prostředků jedinému akcionáři než motiv daňový. V těchto intencích následně uzavřel, že v posuzované věci byly naplněny předpoklady pro aplikaci institutu zneužití práva, když bylo prokázáno splnění jak subjektivních, tak i objektivních kritérií, s tím, že nastolený stav lze daňově napravit tak, že žalobkyně bude povinna výplaty z ostatních kapitálových fondů dodatečně zdanit srážkovou daní bez odpočtu nabývací ceny obchodního podílu. 6. Stran geneze holdingové struktury žalovaný zjistil (str. 11–12 Napadeného rozhodnutí), že EGE byla do roku 2015 vlastněna čtyřmi společníky, a to Ing. A. B., Ing. C. D., E. F. a Bc. G. H. Ke dni 31. 12. 2014 EGE akumulovala nerozdělený zisk minulých let ve výši 863 662 000 Kč. 7. V průběhu korporátní restrukturalizace v polovině roku 2015 vložili společníci své obchodní podíly v EGE, oceněné znaleckým posudkem ze dne 15. 6. 2015 na hodnotu 2 772 346 000 Kč, skrze příplatek mimo základní kapitál do nově vzniklé spol. EGE Holding a.s., IČO: 04186958, sídlem Novohradská 397/34, 370 01 České Budějovice (dále jen „EGE Holding“). Alikvotní podíl E. F. ve výši 25 % činil 693 086 000 Kč. 8. Dne 30. 6. 2015 byly akcie EGE Holding postupně vloženy do čtyř nově založených akciových společností ve vlastnictví původních společníků EGE, a to do spol. IGE-RODHOL, a.s., DIMEJ GROUP a.s., Convintera Group a.s. a žalobkyně. Hodnota akcií E. F. v EGE Holding, jež představovaly vklad do žalobkyně prostřednictvím příplatku mimo její základní kapitál, byla oceněna na částku 589 549 000 Kč. Ve výsledku se tedy E. F. stal jediným akcionářem žalobkyně, která nadále drží podíl ve výši 25 % v EGE Holding jako jediném společníkovi EGE. 9. V rámci takto vytvořené struktury došlo v období let 2015 až 2019 k výplatám podílů na zisku dceřiné společnosti EGE, jenž plynul skrze EGE Holding do čtyř výše jmenovaných mateřských akciových společností až k jednotlivým společníkům. Tento příjem byl v souladu s § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP mezi mateřskou a dceřinou společností osvobozen od daně. Společníkům byl dále poukazován jak ve formě výplat dividend zdaněných srážkovou daní, tak skrze vratky příplatků mimo základní kapitál, a to s pomocí položky ostatních kapitálových fondů. Takto konstruované vratky nebyly podle § 36 odst. 2 písm. e) ZDP jakkoli daněny, neboť nabývací cena obchodních podílů příjem společníků převyšovala. Uvedeným způsobem žalobkyně vyplatila E. F. ve zdaňovacím období roku 2019 celkem částku ve výši 43 958 250 Kč. 10. K jednotlivým odvolacím námitkám (str. 12–36 Napadeného rozhodnutí) žalovaný předně uvedl, že žalobkyně formálně dodržela podmínky právní úpravy osvobození výplat dividend konečnému příjemci dle § 19 odst. 1 písm. ze) bodu 1 a § 36 odst. 2 písm. e) ZDP, materiální výsledek jejího jednání byl však v přímém rozporu s účelem těchto norem. Ty sice umožňují vyloučit ze zdanění obecně výplaty podílů na zisku mezi mateřskou a dceřinou společností či snížit daňovou zátěž spojenou s vratkami příplatků mimo základní kapitál o nabývací cenu obchodního podílu, jejich kombinací nicméně žalobkyně dosáhla daňového zvýhodnění, kdy prostřednictvím těchto vratek byly jednotlivým akcionářům vypláceny fakticky dividendy bez předchozího zdanění. Realizace takto uskutečněných operací přitom neměla jiný racionální základ. Žalobkyně se sice dovolávala své snahy zajistit převod vytvořených majetkových hodnot mezi generacemi společníků, žalovaný se však s tvrzením neztotožnil. Absence jakýchkoli vlastních podnikatelských aktivit žalobkyně jako tzv. pure holdingu v souběhu s okamžitými výplatami vysokých částek s původem u dceřiné společnosti EGE jedinému akcionáři byla s takto deklarovaným cílem totiž v přímém rozporu. 11. Žalovaný zdůraznil, že v roce 2015, kdy došlo ke změně vlastnické struktury, obdržela žalobkyně peněžní prostředky ve výši 17 500 225 Kč, z toho částka 17 300 000 Kč byla obratem poukázána jako zápůjčka na účet jediného akcionáře a následně byla započtena vůči jeho pohledávce vzniklé z jeho vkladu nepeněžitého příplatku mimo základní kapitál žalobkyně. E. F. tímto podle žalovaného vložil do žalobkyně svůj příplatek mimo základní kapitál, aby později rozhodl jako jediný akcionář o rozdělení jejích ostatních kapitálových fondů a jejich výplatě v peněžité formě ve svůj prospěch. V období let 2015 až 2019 činila celková výše dividend vyplácených z EGE skrze EGE Holding žalobkyni 189 331 975 Kč, z toho 144 000 000 Kč bylo následně žalobkyní poukázáno jedinému akcionáři formou vratek příplatků mimo základní kapitál. Finanční výnosy žalobkyně přitom v roce 2015 dosáhly toliko částky 152 000 Kč, v roce 2018 se poté zvýšily na 1 513 000 Kč. Přestože žalovaný nezpochybnil legitimitu rodinného holdingu s vícestupňovou strukturou ani postupné zapojování dcer jediného akcionáře do jeho podnikání, upozornil, že jím realizovanými transakcemi byly překročeny zákonné limity, neboť hlavním účelem vytvoření této struktury a s ní souvisejících peněžních toků bylo získání neoprávněné daňové výhody. Na tomto závěru žalovaný setrval i ve světle dalších příkladů holdingových uspořádání z praxe, jež dle jeho názoru nejsou pro prokázání účelu přezkoumávaných finančních operací relevantní. Za situace, kdy již se žalobkyní vedl o racionalitě vzniku holdingu obsáhlý strukturovaný di