1 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

19 A 29/2024- 27 - text 10 19 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: M. A., narozený X zajištěn v X X státní příslušností Marocké království vystupující dále pod identitami: M. A., narozený Y, st. přísl. Alžírsko S. K., narozený Y, st. přísl. Maroko S. K., narozený Y, st. přísl. Maroko M. K., narozený Z, st. přísl. Maroko proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. KRPA-202412-15/ČJ-2024-000022-ZSV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaný“), jímž byla podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanovena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění v délce 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Žalobce rovněž namítal nedostatečnou individualizaci napadeného rozhodnutí, která o to více svědčí o tom, že se žalovaný dostatečným způsobem nezabýval konkrétní situací žalobce a rezignoval na své zákonné povinnosti. 3. Žalovaný je povinen ve všech případech zvážit možnost aplikace mírnějších opatření. Žádný z důvodů pro zajištění cizince uvedených v § 124 odst. 1 a § 124b zákona o pobytu cizinců přitom sám o sobě nepředstavuje skutečnosti, pro které by bez dalšího nebylo možné využití zvláštního opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Argumentace ve vztahu ke zvláštním opatřením není důkladná a přesvědčivá, absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí k závěru, že žalobce nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o správním vyhoštění. K zdůvodnění nutnosti zajištění žalovaný předkládá jen málo relevantních důvodů a vysvětlení, přičemž stěžejním důvodem pro zajištění je nebezpečí, že z území České republiky (dále jen „ČR“) nevycestuje, přičemž je z žalobcova jednání tento úmysl údajně zcela zjevný. Samotná tato skutečnost nemůže bez dalšího být jediným právně relevantním důvodem pro zajištění cizince. Tento názor ostatně vyslovil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38, v bodě 34. 4. Žalovaný u opatření dle písm. a) ve své podstatě argumentuje, že toto opatření uložit nelze, neboť žalobcova současná adresa místa pobytu je adresou faktického pobytu, kterou cizinec uvedl, ovšem nebyla jím nijak formálně nahlášena. Žalobce se však domnívá, že na poli zvláštních opatření by se měl žalovaný zaobírat především argumenty pragmatickými a praktickými a nelpět bez náležitého důvodu na formalitách jako je právě oficiální nahlášení místa pobytu správním úřadům. Žalovaný se měl zabývat otázkou, zda má žalobce nějakou motivaci na svém současném místě pobytu setrvat či zda má vůbec možnost jej opustit, aniž by např. skončil na ulici. Podobně je tomu též u zvláštního opatření dle písm. d), neboť žalovaný pouze uvedl, že uložení tohoto opatření považuje za neúčelné, aniž by náležitě vysvětlil, jakými úvahami k tomuto závěru došel. Žalobce považuje odůvodnění za nedostatečné. 5. Žalobce zde nepáchal žádnou trestnou ani jinou protiprávní činnost, není dostatečně prokázáno, že by žalobce v případě uložené povinnosti v rozhodnutí o správním vyhoštění toto nerespektoval. 6. Žalovaný též zcela nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem zdůvodnil délku zajištění. 7. Žalobce se domnívá, že žalovaný porušil § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších přepisů, ale především čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně uvedl skutečnosti, které ho vedly k vydání napadeného rozhodnutí. 9. Dne 21. 6. 2024 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a) bod, § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců, téhož dne bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění č. j. KRPA-202412-13/ČJ-2024-000022-ZSV, kterým byla žalobci stanovena doba zákazu vstupu na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce pět let. Žalobce byl Policií ČR dne 20. 6. 2024 kontrolován při pobytové kontrole, v lustracích bylo zjištěno, že se cizinec nachází v evidencích nežádoucích osob (dále jen „ENO“), a to v prvním případě na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 5 T 150/2001, kdy byl žalobce odsouzen k trestu vyhoštění na 10 let a byl zařazen do ENO od 5. 10. 2004 do 5. 10. 2024, ve druhém případě byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 29. 11. 2005, sp. zn. 19T 207/2005, k trestu vyhoštění na dobu neurčitou, tedy k doživotnímu zákazu pobytu a vstupu do ČR, kdy byl žalobce zařazen do evidence ENO od 28. 11. 2006 do 31. 12. 2999. V dostupných policejních evidencích je k žalobci zaveden záznam Schengenského informačního systému II (dále jen „SIS II“), jehož zadavatelem je ČR, z důvodu, že státní příslušník třetí země porušuje a obchází národní nebo evropské předpisy o vstupu a pobytu. V tomto záznamu SIS II jsou uvedeny též další dvě identity, které cizinec v minulosti užíval. K pobytové historii žalobce bylo zjištěno z výslechu, že žalobce v roce 2000 přicestoval z Maroka do Španělska, a to nákladním vozidlem. Ze Španělska v roce 2000 přijel do ČR. Z rejstříku trestů je evidentní, že již v roce 2001 pod sp. zn. 5 T 150/2001 byl žalobce odsouzen k prvnímu trestu vyhoštění za spáchání trestného činu krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2009. Tento trest vyhoštění cizinec nerespektoval a nadále pobýval na území ČR a nikdy nevycestoval, jak je zřejmé z protokolu o výslechu a z provedených lustrací, setrval na území a páchal opakovaně trestnou činnost. Z rejstříku trestů byla zjištěna velmi bohatá trestní minulost, kdy byl žalobce celkem od roku 2001 až do roku 2022 celkem 12 krát odsouzen za různorodou trestnou činnost. V posledním případě byl žalobce vězněn od 1. 4. 2022 do 28. 4. 2024. Žalobce v podané žalobě proti rozhodnutí o zajištění, uvádí, že se na území ČR nedopouštěl trestné činnosti, což je evidentně nepravdivé tvrzení. Po dobu nelegálního pobytu na území se žalobce dopouštěn závažných trestných činů (trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, trestné činy proti rodině a dětem, trestné činy proti majetku a trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných). 10. I přes odsouzení ve dvou případech k trestu vyhoštění, žalobce z území nevycestoval, dále byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 1018, sp. zn. 8 T 132/2018, Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 6 T 9/2019, Obvodním soudem pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2022 sp. zn. 3 T 14/2022, Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 6 T 49/2022, uvedenými rozsudky byl odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení 337 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, žalobce věděl, že se dopouští dalšího porušování právních předpisů, a stále na území setrvával, neměl v úmyslu vycestovat do doby, než byl kontrolován policií při pobytové kontrole. Je důvodné se domnívat, že by svůj neoprávněný pobyt na území nadále prodlužoval nebýt pobytové kontroly. Cizinec nemá v úmyslu z území vycestovat, jelikož do protokolu o výslechu uvedl, že chce zůstat v ČR, protože se mu v ČR líbí. Žalobce natolik nerespektoval soudy v ČR ani platné zákony, že správní orgán usoudil, že pro žalobce ani soudní aparát nepředstavují žádnou autoritu a uložené tresty nevedly k prosociálnímu způsobu života žalobce. 11. Vedle páchání trestné činnosti žalobce nerespektuje ani povinnosti stanovené zákonem o pobytu cizinců. Cizinec po celou dobu pobytu pobýval v rozporu s tímto zákonem, cizinec již nelegálně vstoupil na území schengenského prostoru, dále setrvával nelegálně na území ČR, čímž porušil povinnost v ustanovení § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, nemá sjed