8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 5/2024- 76 - text 25 19 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: M. H., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. et. Mgr. Alenou Vlachovou sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha 1 proti žalované: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/259612-911, rozhodnutí ze dne 11. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/259617-911, a rozhodnutí ze dne 11. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/259629-911, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2023/233261-911, č. j. MPSV-2023/259612-911, se zrušuje a vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2023/233256-911, č. j. MPSV-2023/259617-911, se zrušuje a vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. SZ/MPSV-2023/233255-911, č. j. MPSV-2023/259629-911, se zrušuje a vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662697/23/AB, se zrušuje. V. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662599/23/AB, se zrušuje. VI. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662426/23/AB, se zrušuje. VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „úřad práce“) ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662697/23/AB, ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662599/23/AB, a ze dne 13. 10. 2023, č. j. 1662426/23/AB (dále jen „rozhodnutí o povinnosti vrátit příspěvky“). 2. Prvostupňovými rozhodnutími bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit příspěvky na zvláštní pomůcky – digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem ve výši 49 704 Kč (sp. zn. 11375-15-AB), elektronická komunikační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé ve výši 28 706 Kč (sp. zn. 15701-15-AB) a digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem ve výši 97 804 Kč (sp. zn. 15715-15-AB) a o povinnosti vrátit uvedené přeplatky na účet úřadu práce. II. Žalobní body 3. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně posoudil aplikovatelnost § 28 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“), resp. otázky, zda povinnost vrátit příspěvky na zvláštní pomůcku zanikla uplynutím času. Dle žalobce zanikl nárok státu prekluzí dne 24. 6. 2018 dle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., tj. uplynutím 3 let ode dne jeho vyplacení. Žalovaný se s těmito argumenty vůbec nevypořádal. 4. Zákon č. 329/2011 Sb. upravuje dva druhy dávek pro osoby se zdravotním postižením: 1) příspěvek na mobilitu a 2) příspěvek na zvláštní pomůcku. Hlava IV části první obsahuje společná ustanovení vztahující se jak k příspěvku na mobilitu, tak k příspěvku na zvláštní pomůcku. Systematickým výkladem zákona č. 329/2011 Sb. je nutné dospět k závěru, že jeho ustanovení § 28 je nutné aplikovat i na případy, kdy je oprávněná osoba povinna vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku dle § 12 téhož zákona. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2016, č. j. 16 Ad 52/2016-109. Z odůvodnění tohoto rozsudku je evidentní, že správní orgán I. stupně a žalovaný považují ustanovení § 28 zákona č. 329/2011 Sb. za aplikovatelné i na řízení dle § 12 téhož zákona. 5. Dále žalobce odkázal na nález pléna Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 18/14, dle něhož ze zásady právní jistoty plyne nutnost, aby zásahy veřejné moci do soukromé sféry jednotlivce byly v zásadě vždy limitovány během času. Žalobce poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, dle něhož přílišný formalismus při výkladu právních norem vedoucí k extrémně nespravedlivému závěru znamená porušení základních práv. Také odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, podle kterého orgán veřejné moci „není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jenž mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku“. I kdyby aplikovatelnost ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. na řízení dle § 12 nevyplývala ze samotného zákona, musel by ji správní orgán dovodit s ohledem na právní názory vyslovené Ústavním soudem v citovaných nálezech. Z napadených rozhodnutí vyplývá absurdní závěr, že podle správních orgánů povinnost vrátit příspěvek nemůže nikdy zaniknout. 6. Žalobce ve svých odvoláních namítal, že ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), stanoví, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V původních rozhodnutích o přeplatku přitom žalovaný rozhodoval dle ustanovení § 28 zákona č. 329/2011 Sb., které v obdobných případech aplikují i jiné krajské pobočky úřadu práce i žalovaný, jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2016, č. j. 16 Ad 52/2016-109. 7. Žalobce dále namítal, že žalovaný nesprávně posoudil otázku, zda byl žalobce řádně zastoupen v řízeních, ve kterých mu byl přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku, který by měl dle rozhodnutí o přeplatku vrátit, resp. se odmítl touto otázkou meritorně zabývat, aniž by se vypořádal se žalobcovými odvolacími důvody. Správní orgán I. stupně pochybil, když připustil zastoupení žalobce jeho matkou na samém počátku při podání žádostí o příspěvek na zvláštní pomůcky, resp. v době, kdy příspěvky na zvláštní pomůcku přiznal. Žádosti o příspěvek totiž za žalobce podala jeho matka K. H. (nyní K. D.) dne 24. 9. 2014, tedy necelý měsíc před tím, než žalobce nabyl zletilosti. V době podání žádosti tedy byla matka žalobce ještě jeho zákonnou zástupkyní. Přesto byla ke každé žádosti přiložena plná moc datovaná 24. 9. 2014, kterou tehdy nezletilý žalobce údajně zmocňuje svoji matku k zastoupení ve věci „jednání na ÚP Praha 6“. Zároveň podpisy na plných mocech nejsou úředně ověřené, nejsou to podpisy žalobce. K prokázání této skutečnosti navrhl žalobce důkazy (kopie ověřených podpisů žalobce z ledna 2019, zadání znaleckého posudku v oboru písmoznalectví). Žalobce je od narození nevidomý a je mentálně postižený, prakticky není schopen psát. Ani v roce 2014, ani v roce 2019 žalobce nebyl schopen podepsat se natolik dobře, jako jsou podepsány plné moci založené ve spisu úřadu práce. 8. I kdyby byly podpisy na plných mocech skutečně podpisy žalobce, šlo by o absolutně neplatná právní jednání, protože žalobce nebyl k takovým jednáním způsobilý z důvodu věku a zejména z důvodu od narození trvajícího mentálního postižení a úplné slepoty. 9. Žalovaný se odmítl zabývat otázkami (ne)pravosti podpisů žalobce na plných mocech a jeho nedostatečnou způsobilostí k takovému jednání. Uvedl pouze, že skutečnost nedostatečné způsobilosti žalobce udělit plnou moc nebyla úřadu práce známá v době řízení o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, byla prokázána až rozsudky o omezení svéprávnosti. Žalovaný se však nijak nevypořádal s odvolací námitkou, že správní orgán I. stupně byl povinen se s navrhovanými důkazy řádně vypořádat v odůvodnění rozhodnutí o přeplatku. 10. I kdyby byly předmětné příspěvky na zvláštní pomůcku skutečně vyplaceny žalobci poštovní poukázkou (jak tvrdí správní orgán I. stupně v prvostupňových rozhodnutích), žalobce nebyl způsobilý (dostatečně svéprávný) k tomu, aby mohl přijmout peněžní prostředky představující přiznaný příspěvek na zvláštní pomůcku, z důvodu vrozené slepoty k tomu nebyl způsobilý ani fakticky. Fakticky byl příspěvek na zvláštní pomůcku vyplacen jeho matce. Žalobce nebyl nikdy způsobilý k tomu, aby mohl uzavřít kupní smlouvy za účelem zakoupení zvláštních pomůcek, k jejichž pořízení byly příspěvky určeny. 11. Úřad práce již od zahájení řízení o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku věděl, že je žalobce lehce mentálně retardovaný a vykazuje autistické rysy. Zároveň ze spisu vyplývá, že referentka úřadu práce kontakt