6 As 152/2014 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 6/2023- 27 - text 9 20 Ad 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. E. T., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Danielem Tobolou sídlem Revoluční 764/17, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2023, č. j. MPSV-2023/14157-911, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 11. 2022, č. j. 1732717/22/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán prvního stupně tak, že žalobkyni nepřiznal dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 4. 2022. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobkyně v podané žalobě poznamenala, že vzala na vědomí nemožnost přiznat příspěvek na bydlení od 1. 4. 2022. Nesouhlasila však s tím, že příspěvek na bydlení nelze přiznat od pozdějšího data. Dále uvedla, že je nájemcem bytu, který užívá. K tomu odkázala na ustanovení § 2236 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Nemůže tedy podle ní být sporu o tom, že prostor, ve kterém bydlí, je bytem. Konkrétní dispozice a půdorys je přitom součástí smlouvy, kterou předložila. 3. Následně žalobkyně zmínila, že předložená smlouva je nepochybně nájemní smlouvou s tím, že v bytě bydlí od prosince 2018 a užívání bytu po dobu delší než 4 roky je svým obsahem nájmem a nikoliv ubytováním. Název uzavřené smlouvy dle jejího názoru není rozhodný. 4. Rovněž žalobkyně s odkazem na ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“) konstatovala, že žalovaný nesprávně do popředí vyzdvihl podmínku kolaudace. Byt, který užívá, je totiž souborem místností, jenž svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen podle stavebního zákona. K tomu dodala, že požadavek kolaudace není nutnou podmínkou, neboť se jedná o podmínku alternativní. 5. Dále žalobkyně uvedla, že předmětem nájmu mohou být i nebytové prostory. Mezi další znaky existence nájemního vztahu patří dle jejího názoru i to, že v bytě má hlášen trvalý pobyt. Taktéž je byt poskytován pronajímatelem bez vybavení a je tedy požadováno, aby si jej vybavil nájemce, a to za účelem trvalého bydlení. Je přitom vyloučeno, aby byl k dočasnému ubytování poskytován byt nevybavený. 6. Žalobkyně tedy namítla, že pokud žalovaný při hodnocení postupoval toliko podle formálních znaků, je jeho rozhodnutí zatíženo zásadní vadou. S její argumentací se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal, pročež ji v této věci opakuje. Žalovaný totiž pouze citoval zákonná ustanovení a bez podrobného odůvodnění potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 7. Taktéž žalobkyně zdůraznila, že závěry žalovaného jsou založeny na ryze formálním posouzení. Znovu zopakovala, že smlouva, kterou předložila, je svou podstatou smlouvou nájemní, a to bez ohledu na to, jak je pojmenována. In eventum zmínila, že pokud by nebylo možné předloženou smlouvu posoudit jako smlouvu nájemní, byly by podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení bez dalšího diskriminační. 8. Závěrem tedy žalobkyně navrhla zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně stručně shrnul průběh předcházejícího řízení. Následně odkázal na definici bytu v ustanovení § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře s tím, že zákon stanoví dvě alternativní podmínky. V tomto ohledu zdůraznil, že v případě první podmínky nepostačí, že jednotka stavebně technickým určením splňuje požadavky na trvalé bydlení, ale současně k tomuto účelu musí být určena dle stavebního zákona. 10. Dále žalovaný konstatoval, že žalobkyně nesplňuje ani jednu z těchto podmínek, když ubytovací zařízení, ve kterém bydlí, není dle stavebního zákona určeno k trvalému bydlení a není ani zkolaudováno jako byt. 11. Za nerelevantní označil námitku žalobkyně, že jednotka, v níž je ubytovaná, naplňuje definici bytu dle občanskoprávních předpisů. Je totiž podle něj nutné použít definici upravenou v zákoně o státní sociální podpoře, nikoliv obecnou definici v občanském zákoníku. 12. Rovněž žalovaný poznamenal, že za nesplněnou považoval i podmínku vlastnictví nebo nájmu bytu, neboť žalobkyně nepředložila nájemní smlouvu, ale smlouvu o poskytování ubytovacích a asistenčních služeb, která svým obsahem neodpovídá smlouvě o nájmu bytu. Zákonem stanovené podmínky pak dle jeho názoru nelze považovat za diskriminační, neboť zákon jimi vymezuje podmínky pro nárok na dávku a neposuzuje jednotlivé žadatele na základě diskriminačních kritérií. Dodal, že nárok na dávku nemá žádná osoba, která je ubytována v ubytovacím zařízení. Rozhodná totiž není lokalita, ale typ bydlení. 13. S ohledem na výše uvedené tak závěrem dodal, že správní orgán prvního stupně rozhodl správně, a navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 15. Žalobkyně podala dne 30. 8. 2022 správnímu orgánu prvního stupně žádost o příspěvek na bydlení, kterou žádala o přiznání příspěvku na bydlení od 1. 4. 2022. V této žádosti uvedla, že je nájemkyní bytu č. X v budově na adrese X. V souvislosti s touto žádostí dále předložila přehled nájemného a důchodů za období od dubna do srpna 2022 a smlouvu o poskytování ubytovacích a asistenčních služeb včetně přehledu základních služeb, plánku dispozičního řešení jednotky a výpisů z účtů. 16. Správní orgán prvního stupně následně vyrozuměl žalobkyni podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, že byly shromážděny podklady pro rozhodnutí ve věci s tím, že má právo se k podkladům vyjádřit. V tomto vyrozumění také uvedl, že žalobkyně nemá nárok na dávku z důvodu, že jí užívaný prostor není považován za byt. 17. V rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí žalobkyně uvedla, že názor správního orgánu není ve vyrozumění nijak odůvodněn, což ztěžuje možnost se k němu vyjádřit. Konstatovala, že je nájemkyní bytu a odkázala na ustanovení § 2236 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že jí užívaný prostor je bytem a pokud o tom správní orgán prvního stupně není přesvědčen, má provést místní šetření. Podotkla také, že předmětem nájmu bytu mohou být i nebytové prostory a že má v bytě hlášený trvalý pobyt. Rovněž zdůraznila, že jí předložená smlouva je nepochybně smlouvou nájemní, jejímž předmětem je nájem uvedeného bytu. Navrhla, aby bylo její žádosti vyhověno. 18. Posléze vydal správní orgán prvního stupně prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že bere na vědomí nemožnost přiznat příspěvek na bydlení od 1. 4. 2022, ale nesouhlasí s tím, že jej nelze poskytnout od pozdějšího data. Následně v zásadě zopakovala argumentaci uvedenou již v rámci svého vyjádření k podkladům rozhodnutí. Dodala, že v bytě bydlí už od prosince 2018, a že užívání bytu po dobu delší než 4 roky je svým obsahem nájmem a nikoliv ubytováním. Dále s poukazem na ustanovení § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře uvedla, že správní orgán prvního stupně do popředí nesprávně vyzdvihuje podmínku kolaudace. Byt, který užívá, je totiž souborem místností, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen podle stavebního zákona. Požadavek kolaudace není podle ní nutnou podmínkou, neboť se jedná o podmínku alternativní. Taktéž podotkla, že pronajímatel poskytuje byt bez vybavení a tedy je požadováno, aby si jej nájemce vybavil za účelem trvalého bydlení. Je přitom vyloučeno, aby byl k dočasnému ubytování poskytován byt nevybavený. Shrnula, že pokud správní orgán prvního stupně postupoval toliko podle formálních znaků, je prvostupňové rozhodnutí zatíženo zásadní vadou. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jímž jej zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 19. Součástí podkladů byly i dva výstupy z aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí týkající se pozemku, jehož součástí je stavba, v níž se nachází žalobkyní užívaný prostor, v souvislosti s kterým žádala o přiznání příspěvku na bydlení. Podle těchto výstupů se jedná o stavbu ubytovacího zařízení. K nim byly přiloženy výs