3 As 247/2022 — Nejvyšší správní soud

3 A 117/2023- 64 - text 16 3 A 117/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: JUDr. D. Š., LL.M., bytem X, zastoupen Mgr. Filipem Němcem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 za účasti osoby na řízení zúčastněné: T. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Martinem Páskem, Ph.D. sídlem Opletalova 1284/37, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2023, č. j. MHMP 2067927/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „soud“ či „městský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 27. 4. 2022, č. j. UMCP3 165741/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo na žádost T. K. (dále též „stavebník“) ve společném územním a stavebním řízení vydáno společné povolení pro stavbu s názvem „Nástavba, přístavby a stavební úpravy rodinného domu č. p. Xa, na pozemku parc. č. Xb a Xc, vše v k.ú. X, ul. Xd, Xe, X včetně vybudování retenční nádrže na pozemku parc. č. Xc, k.ú. X, Xd, Xe, na pozemcích parc. č. Xb, a Xc v katastrálním území X“ (dále jen „stavební záměr“ či „stavba“). Žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že z výrokové části prvostupňového rozhodnutí vypustil bod 13 Podmínky závazného stanoviska ÚMČ Praha 3 - odbor výstavby, vodoprávní úřad sp.zn.: OV/1915/21/Kir, č.j.: UMCP3 402969/2021 ze dne 1.11.2021, kterým byly stanoveny podmínky pro umístění a provedení stavby týkající se nakládání s vodami., a ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. 2. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný neuspokojivě vypořádal odvolací námitku týkající se překročení stavební čáry stavebním záměrem. 3. Žalobce považuje za nepřezkoumatelnou následující pasáž napadeného rozhodnutí: „Konkrétně v témže bloku, kde se nachází záměr stavebníka, určuje rohový dům stavební čáru na vnitřní hranici pozemků. Názor odvolatelů, že „dvorní" stavební čára je dána hranou objektů umístěných na pozemcích pare. č. Xf, Xg a Xh v k.ú. X je nesprávný, tyto tři pozemky nemohou vytvářet stavební čáru. Stavební čára je vymezena v širším urbanistickém kontextu, minimálně však daným blokem. Stavební čára při hranici pozemků dále pokračuje i v dalším navazujícím bloku.“ Žalobce je toho názoru, že žalovaný měl tuto část odůvodnění formulovat více určitě a srozumitelně a neměl vymezovat stavební čáru prostřednictvím blíže neidentifikovaných objektů („rohový dům“, „daný blok“, „navazující blok“). 4. Žalobce rovněž namítá, že se žalovaný v daném případě nezabýval smyslem stavební čáry a nezohlednil námitku překročení stavební čáry s ohledem na charakter území, resp. zástavby. Dle žalobce žalovaný selektivně překročil argument v odvolání, že stavební čára je v daném případě překročena jen drobnými, nikoli hlavními stavbami. Žalovaný zejména nezodpověděl, jaký důvod než existenci historické stavební čáry by lineárnost fasád v ulici měla. Žalovaný měl zjistit, zda v minulosti nebyla stavební čára vedena způsobem, jemuž nyní odpovídá rozvržení staveb v ulici. Žalobce rovněž považuje za nedostatečně určitou část odůvodnění, v níž žalovaný uvedl: „Jak již bylo výše uvedeno, odvolatelé z uvedeného obrázku č. 1 vyvozují, že v jednotlivých případech znázorněnou stavební čáru překračují pouze stavby vedlejší např. stavby garáží, či skladů nářadí, nikoliv však stavba hlavní. K tomuto tvrzení odvolací správní orgán odkazuje na výše uvedené, kdy stavební čáru je třeba chápat v širším kontextu a je třeba ji posuzovat s ohledem na další navazující objekty, ne pouze ve vztahu k nejbližším sousedním objektům, které jsou vyobrazeny na odvolateli předloženém obrázku.“ Žalobce nesouhlasí s tím, že žalovaný hovoří o „širších souvislostech“, „dalších navazujících objektech“ apod., přičemž nekonkretizuje zástavbu, kterou považuje ve vztahu k vymezení stavební čáry za relevantní. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce brojí proti způsobu, jakým se žalovaný vypořádal s námitkou rozporu stavebního záměru s charakterem území. Žalobce upozorňoval na to, že v okolí předmětného stavebního záměru se nevyskytují stavby, které by svými půdorysnými rozměry dosahovaly rozměrů povolované stavby. K tomu žalovaný vykázal přehled okolní zástavby a oponoval tím, že není důvod vykládat okolí takto úzce, „pouze ulicemi Xi, Xe, Xj a Xd“, a referenční kritérium vztáhl do blíže neurčeného „okolí“. Takové odůvodnění pokládá žalobce za nedostatečně určité. Žalovaný měl vysvětlit, proč by kompaktní prostor vymezený označenými ulicemi nemohl být referenčním hlediskem pro posouzení charakteru území a kam až za označené území tedy sahá jeho pohled. S námitkou, že dotčenou stavbou dojde k intenzifikaci stísněných podmínek a úbytku vegetace, se pak žalovaný nevypořádal vůbec, čímž rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobce rozporuje argumentaci žalovaného, která se vztahuje k odvolací námitce týkající se práva žalobce na zachování soukromí a komfortu bydlení, na dodržení norem v oblasti světelné hygieny a rovněž zvýšeného vysoušení půdy pozemku žalobce. Žalovaný pouze odkázal na judikaturu, avšak nezabýval se tím, zda citovaná obecná pravidla mají význam pro daný případ. Žalovaný neposoudil, zda označené konfliktní situace nejsou excesem z místních poměrů a zda jsou přiměřené. K imisím pohledem, resp. ztrátě soukromí v důsledku zamýšlené terasy a oknům sice žalovaný poukázal na tři stavby v okolí, avšak opomněl dodat, že žádná z nich nemá terasu situovanou směrem k oknům protějších staveb. Pokud jde o odstranění vegetace na pozemku stavebního záměru, žalobce má za to, že je v této otázce stěžejní vztah koeficientu zeleně a koeficientu podlažní plochy, který musí zůstat zachován v normativním limitu, žalovaný se jím však vůbec nezabýval. 7. Žalobce také připomněl, že v odvolání namítal i vady prvostupňového rozhodnutí, kterým nebylo postaveno najisto, za jakých podmínek a s jakými omezeními bude probíhat realizace stavebního záměru. Žalovaný poukázal na to, že stavebník se zavázal dodržet přesně vymezené podmínky provádění stavby a zároveň specifikoval, jakými způsoby toho docílí. Dle žalobce však stavebník nerespektuje ust. § 152 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) a vybočil z předpokladů, které garantoval směrem k stavebnímu úřadu, neboť provádí stavbu bez respektu k okolí: působí nadměrný hluk, prašnost a zanedbává bezpečnost práce. 8. V rámci čtvrtého žalobního bodu žalobce namítá nedostatky v postupu žalovaného ve vztahu k závazným stanoviskům, o něž se napadené rozhodnutí opírá. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150, a dovozuje, že jen dostatečné předestření důvodů závazného stanoviska ve správním rozhodnutí umožňuje přezkum tohoto rozhodnutí, potažmo pak samotného závazného stanoviska správním soudem. Žalovaný ale v napadeném rozhodnutí na závazná stanoviska pouze odkazoval. Nadto nepřezkoumal všechna dotčená závazná stanoviska, jak bylo jeho povinností, nýbrž jen menší část z nich, čímž založil vadu spočívající v absenci úplného přezkumu rozhodných skutečností. Žalobce zpochybňuje zejména závazné stanovisko k řešení požární bezpečnosti s tím, že relativně intenzivním navýšením hmoty budovy stavebního záměru bude toto riziko zvýšené, což žalovaný zjevně nevzal v potaz. 9. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a vyjádřil se k jednotlivým žalobním bodům: 10. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že názor žalobce, že stavební čára směrem k vnitřní hranici je překročena jen drobnými stavbami a garážemi, považuje za chybný. V témže bloku, kde se nachází stavební záměr, určuje rohový dům stavební čáru na vnitřní hranici pozemků. Pozemky parc. č. Xf, Xg a Xh v k.ú. X podle žalovaného nemohou vytvářet stavební čáru, tato je vymezena v širším urbanistickém kontextu, minimálně však daným blokem. Stavební čára při hranici pozemků dále pokračuje i v dalším navazujícím bloku. Žalovaný upozorňuje, že dle výkladu nařízení hlavního města Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (dále jen „pražské stavební předpisy“ nebo „PSP“), stavební čára vymezuje v rámci stavebních bloků hranici zastavění, vždy je vymezována směrem k uliční čáře, může ale blok organizovat v jeho hloubce, což vyplývá z výkladu, nikoliv z textu PSP. Směrem do vnitrobloku se tedy stavební čá