7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

3 A 118/2023- 69 - text 14 3 A 118/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: L. H. bytem X zastoupena obecnou zmocněnkyní Mgr. M. N. bytem X proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kongresová 1666/2, 140 00 Praha 4 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 2) Magistrát hl. m. Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 120 00 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný nezákonně rozpustil shromáždění, které se konalo dne 10. 12. 2023 ve vnitřních prostorech Praha hlavní nádraží takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podání účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných Žaloba 1. Žalobkyně se podanou žalobou brání proti nezákonnému zásahu žalovaného, který shledává v tom, že žalovaný nezákonně rozpustil shromáždění, které se konalo dne 10. 12. 2023 ve vnitřních prostorech Praha hlavní nádraží (dále též „vnitřní prostory nádraží“). 2. Ke skutkovým okolnostem dané věci žalobkyně v podané žalobě uvedla následující: 3. Dne 30. 11. 2023 oznámila prostřednictvím online podatelny Magistrátu hl. m. Prahy (dále též „Magistrát“) prostřednictvím vyplněného formuláře shromáždění, které se mělo konat dne 10. 12. 2023, na Mezinárodní den lidských práv. V oznámení o konání shromáždění (dále jen „Oznámení“) uvedla, že důvodem shromáždění je upozornit na politické vězně a podpořit ty, kteří bojují za lidská práva. Následující den žalobkyni telefonoval úředník z Magistrátu a sdělil jí informaci, že úřední osoby z právního oddělení si nejsou jisté, jestli se shromažďovací právo vztahuje i na vnitřní prostory nádraží a současně uvedl, že bude potřebovat souhlas Českých drah, a.s. jako vlastníka nemovitosti. Později jí úředník z Magistrátu sdělil, že shromáždění zaevidují i přes možné problémy. 4. V den konání shromáždění dne 10. 12. 2023 přišla žalobkyně s dalšími lidmi do vnitřních prostor nádraží, konkrétně na místo mezi vstupem do metra a obchodní zónou. Po několika málo minutách přišla ostraha společnosti České dráhy, a.s., které žalobkyně ukázala „Přehled veřejných shromáždění“ se sdělením, že shromáždění je nahlášeno a zaevidováno na webových stránkách Magistrátu hl. m. Prahy. Následně ostraha odešla a po kratší době přišel pracovník společnosti České dráhy, a.s. (tento údaj žalobkyně uvedla mylně, jak sama upozornila v pozdějším podání, jednalo se o pracovníka Správy železnic), který žalobkyni sdělil, že jsou na soukromém pozemku a že musí odejít. Žalobkyně argumentovala nahlášeným a zaevidovaným shromážděním, které ukázala na svém telefonu na webových stránkách Magistrátu. Následně byli přivoláni příslušníci Policie České republiky (dále jen „policie“), s čímž žalobkyně souhlasila, protože předpokládala, že se situace vyřeší. Žalobkyně příslušníkům policie také sdělila informaci, že je na daném místě oznámené a zaevidované shromáždění a že právo shromažďovací je jejím ústavně zaručeným právem, což doložila opět předložením webových stránek Magistrátu. Příslušníci policie jí sdělili, že je na soukromém pozemku, že Magistrát hl. m. Prahy nemá pravomoc na dané místo zaevidovat shromáždění, a že účastníci shromáždění mají prostor opustit a přemístit se ven před budovu. Žalobkyně trvala na konání shromáždění uvnitř, tak jak bylo nahlášeno. Jeden z důvodů byl i fakt, že na venkovní shromáždění nebyla připravená. Následně jí a dalším osobám, které se shromáždění účastnily, příslušníci policie sdělili, ať místo opustí. Žalobkyně byla nucená místo opustit a shromáždění se nemohlo uskutečnit. 5. Žalobkyně od příslušníků policie neobdržela na místě ani následně písemné rozhodnutí o de facto rozpuštění shromáždění. Záznamy z policejních kamer žalobkyně nemá k dispozici a všechny podrobnosti si nepamatuje, protože situace byla velmi nekomfortní. 6. Žalobkyně se dovolává nezákonného zásahu žalovaného, neboť Oznámení splňovalo náležitosti, které ukládá zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „shromažďovací zákon“), včetně dodržení lhůty oznámení 5 dní před konáním shromáždění. Podle žalobkyně je zásadní otázkou, zda je Praha hlavní nádraží veřejným prostranstvím, protože na veřejném prostranství se shromáždění může konat bez souhlasu vlastníka nemovitosti, přičemž žalobkyně tvrdí, že shromáždění může probíhat ve vnitřní části budovy nádraží, konkrétně ve vnitřních prostorech budovy Praha hlavního nádraží. Poukazuje přitom na definici veřejného prostranství v zákoně č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), (dále jen „zákon o obcích“), kde je v § 34 vedle konkrétně stanovených míst jako náměstí, ulice či parky uvedeno rovněž, že se jedná i o další prostory. Tyto další prostory musí být přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Podle názoru žalobkyně je Praha hlavní nádraží přístupné všem bez omezení, tedy naplňuje znak obecného užívání. Pro určení, zda se jedná o veřejné prostranství, není rozhodující, kdo je jeho vlastníkem. Na podporu uvedeného žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu Pl.ÚS 21/02, dle něhož je nutné další prostory vykládat tak, že nejde o jakékoliv prostory, tj. „jiné prostory", ale že jde o prostranství mající obdobný charakter jako „náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň“. Žalobkyně je přesvědčena, že budova Praha hlavní nádraží tento charakter má. 7. Žalobkyně poukazuje na to, že jako svolavatelka shromáždění je podle § 13 shromažďovacího zákona aktivně legitimována k podání této žaloby proti rozpuštění shromáždění, k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 As 39/2014-56. Zásah a nezákonnost postupu žalovaného spočívá dle žalobkyně v tom, že shromáždění rozpustil. Žalobkyně tak byla dotčena na svém ústavně zaručeném právu shromažďovacím. Nebyl přitom naplněn žádný z důvodů uvedených ve shromažďovacím zákoně pro rozpuštění shromáždění – účastníkům nehrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví, na stejném místě se nekonalo jiné shromáždění a ani se shromáždění podstatně neodchýlilo od oznámeného účelu. Nadto příslušníci policie nebyli oprávněni ke změně místa konání shromáždění. Ke změně místa konání je oprávněn úředník, resp. příslušník policie v případě, že jde o střet práv více svolavatelů, nikoli v případě možného střetu s jiným právem, v daném případě právem vlastnickým. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a uvedl, že žaloba je nedůvodná již vzhledem ke skutečnosti, že k rozpuštění shromáždění nedošlo. 9. Ke skutkovým okolnostem dané věci žalovaný uvedl, že hlídka policie dne 10. 12. 2023 kolem 11:30 ve spodní hale budovy Wilsonova nádraží (tj. ve vnitřních prostorech Praha hlavní nádraží pozn. soudu) vstoupila do komunikace, a to na základě oznámení pracovníků provozovatele objektu z důvodu, že žalobkyně a další osoby odmítly uposlechnout výzvu pracovníků provozovatele objektu, aby opustily prostory spodní haly a přesunuly se mimo objekt. Komunikace s žalobkyní byla zaznamenána na osobní kameru hlídky. Z vyjádření příslušného útvaru žalovaného, resp. přítomného příslušníka policie, nstržm. L. K. vyplývá, že „dne 10. 12. 2023 v cca 11:30 hod. byla hlídka vyslána prostřednictvím MOP Wilsonovo nádraží do spodní haly Praha hlavní nádraží na adrese Wilsonova 300/8, Praha 2, neboť se na MOP Wilsonovo nádraží dostavili pracovníci provozovatele Praha hlavní nádraží a sdělili, že ve spodní hale probíhá nenahlášené shromáždění. Po příchodu na místo se hlídka spojila s mužem, který byl ztotožněn dle § 63/2 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PČR“), který hlídce uvedl, že je pracovníkem Správy železnic, státní organizace, a vedení společnosti je toho názoru, že žádné shromáždění, které by se mělo konat uvnitř haly nebo v kterémkoliv prostoru hlavního nádraží, nebylo nahlášeno. Dále uvedl, že dle vedení společnosti by měli dotyční shromáždění ukončit, nebo realizovat toto shromáždění venku před halou Praha hlavní nádraží. Hlídka dále přistoupila k ženě, která organizovala toto shromáždění, a která byla ztotožněna dle ustanovení § 63 odst. 2 písm. d) zákona o PČR jako L. H., …(osobní údaje jsou soudem vypuštěny). Jmenovaná k věci uvedla, že má od Magistrátu hl. m. Prahy povolení ke shromáždění na adrese Wilsonova 300/8, Praha 2. Dále ukázala hlídce fotku na mobilu o povolení shromáždění na adrese Wilsonova 300/8, Praha 2. Údaj to tom, kde konkrétně se má shromáždění na této adrese konat, již upřesněn nebyl. Hlídka poté žalobkyni oznámila, že pokud chtějí vykonávat shromáždění uvnitř budovy nádraží, musí