7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

3 A 42/2022- 248 - text 7 3 A 42/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: CZ IZOLACE s.r.o., IČO 47993391 sídlem Blanická 834/140, 724 00 Ostrava proti žalované: Digitální a informační agentura sídlem Na Vápence 915/14, Praha, 130 00, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v neuskutečnění změny nastavení datové schránky na volbu „znepřístupnit“, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti Ministerstva vnitra (dále též „ministerstvo“) spočívající v tom, že ministerstvo navzdory žádosti žalobkyně nezměnilo nastavení datové schránky (dále též jen „DS“) na volbu „znepřístupnit“. Žalobkyně namítala, že z důvodu bezpečnostních rizik spojených s možností dodávání soukromých dokumentů do její datové schrány požádala dne 6. 2. 2022 o opravu datové schránky a její nastavení na volbu „znepřístupnit“, ministerstvo však její žádosti nevyhovělo ani ji nevyřídilo ve smyslu ust. § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 2. Původně žalované Ministerstvo vnitra ve svém písemném vyjádření uvedlo, že novelou zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) došlo od 1. 1. 2022 ke změně v dodávání dokumentů do datových schránek právnických a podnikajících fyzických osob tak, že nově není umožněno tyto datové schránky znepřístupnit. Větu druhou bodu 5. bodu přechodného ustanovení čl. CXLIII zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci (dále jen „zákon č. 261/2021“), dle níž je možné pro právnické a podnikající fyzické osoby žádat znepřístupnění datové schránky, považovalo ministerstvo za obsolentní, neboť tato odkazuje na ust. § 18a odst. 1 zákona o elektronických úkonech účinného od 1. 1. 2022, které znepřístupnění dodávání datových zpráv právnickým a podnikajícím fyzickým osobám neumožňuje. 3. Ministerstvo dále uvedlo, že o změnách v nastavení datových schránek byl každý držitel DS informován zveřejněním informace na informačním portálu datových schránek dne 3. 1. 2022 a též ve formě systémové zprávy správce Informačního systému datových schránek dodané do DS adresáta dne 31. 1. 2022. Ve dnech 5. – 6. 2. 2022 proběhla avízovaná hromadná změna nastavení datových schránek. V reakci na tuto změnu žalobkyně podala dne 6. 2. 2022 žádost o znepřístupnění schránky, kterou zopakovala dne 17. 4. 2022 tak, že žádá o zákaz dodávání datových zpráv do její DS. V souvislosti s těmito žádostmi byla žalobkyně dopisy č. j. MV-67669-4/EG-2022 ze dne 8. 4. 2022 a č. j. MV-67669-7/EG-2022 ze dne 21. 4. 2022 opětovně informována o nemožnosti vyhovět jejímu požadavku. Ministerstvo uzavřelo, že není oprávněno jakkoli měnit příslušné nastavení DS právnické osoby žalobkyně, neboť by tak činilo v rozporu se zákonem, a vzhledem k tomu, že žalobkyni již dvakrát informovalo o nemožnosti vyhovět jejímu požadavku, nebylo v této věci nečinné. 4. V replice ze dne 14. 10. 2022 žalobkyně doplnila, že žalobou brání své právo na poštovní tajemství a cítí se být diskriminována, když na rozdíl od fyzických osob nemůže svoji DS znepřístupnit. Dle žalobkyně rozhodnutí o zpřístupnění DS, resp. vyrozumění o nemožnosti znepřístupnění, naplňuje materiální stránku pojmu rozhodnutí dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a zasahuje do jejích veřejných subjektivních práv. Dle žalobkyně není možné, aby měly předmětné úkony žalovaného povahu tzv. jiného úkonu podle části čtvrté správního řádu. 5. Usnesením ze dne 9. 12. 2022 městský soud žalobkyni vyzval, aby zvážila úpravu žaloby tak, aby vyhovovala náležitostem žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. 6. Protože úprava žaloby nebyla soudu ve stanovené lhůtě (na žádost žalobkyně prodloužené) doručena, městský soud žalobu odmítl usnesením ze dne 6. 1. 2023, č. j. 3 A 42/2022-129. Usnesení městského soudu však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 6. 2023, č. j. 1 As 10/2023-75, v němž bylo zdejšímu soudu vytknuto, že k odmítnutí žaloby přistoupil předčasně, neboť žalobkyně podala soudu žádost na ustanovení zástupce, a to v rámci stanovené lhůty, jakkoli toto podání bylo soudu doručeno až po jejím uplynutí. Věc tak byla vrácena zpět Městskému soudu v Praze. 7. V návaznosti na dvě další výzvy soudu ze dne 18. 7. 2023 a ze dne 9. 1. 2024 žalobkyně podala návrh na změnu žaloby na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Změna žaloby byla připuštěna usnesením městského soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. 3 A 42/2022-218. 8. Dne 8. 2. 2024 bylo soudu doručeno vyjádření původně žalovaného Ministerstva vnitra, které meritorně setrvalo na svém stanovisku, avšak poukázalo na skutečnost, že již není ústředním správním orgánem, do jehož působnosti patří oblast informačních systémů veřejné správy, tedy i správa datových schránek, neboť kompetence v této oblasti přešly na nově vzniklou Digitální a informační agenturu. Ministerstvo tedy vyjádřilo své přesvědčení, že v právě projednávané věci není pasivně věcně legitimováno. 9. Usnesením ze dne 13. 2. 2024 městský soud žalobkyni vyzval, aby sdělila, zda trvá na stávajícím označení žalovaného, popřípadě aby jeho označení v určené lhůtě upravila. Soud žalobkyni upozornil na to, že s účinností od 1. 1. 2023 došlo zákonem č. 471/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a další související zákony (dále jen „zákon č. 471/2022“), mimo jiné ke změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních správních orgánů státní správy České republiky („kompetenční zákon“). Podle nového znění kompetenčního zákona Ministerstvo vnitra již není ústředním správním orgánem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a oblast informačních systémů veřejné správy. V souvislosti s touto novelou došlo na základě ust. § 2a zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, ke vzniku Digitální a informační agentury, která je na základě ust. § 2 kompetenčního zákona ústředním správním orgánem. Dle ust. § 2 odst. 2 zákona o elektronických úkonech je to právě Digitální a informační agentura, která zřizuje a spravuje datové schránky. Podle přechodných ustanovení v Čl. II bodu 9 zákona č. 471/2022 „postupy podle zákona č. 12/2020 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené ministerstvem v oblasti působnosti, která podle tohoto zákona přechází na Agenturu, a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončené, dokončí Agentura; dosavadní úkony ministerstva se považují za úkony Agentury.“ Zároveň je dále v Čl. XII zákona č. 471/2022 uvedeno, že „postupy podle zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené Ministerstvem vnitra nebo Správou základních registrů v oblasti působnosti, která podle tohoto zákona přechází na Digitální a informační agenturu, a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončené, dokončí Digitální a informační agentura; dosavadní úkony Ministerstva vnitra nebo Správy základních registrů se považují za úkony Digitální a informační agentury.“ 10. Ve svém sdělení ze dne 8. 4. 2024 žalobkyně sice setrvala na dosavadním označení žalovaného, avšak spíše z opatrnosti a pouze ve vztahu k určení nezákonnosti namítaného jednání ministerstva v roce 2022. Pokud jde o požadavek na ukončení zásahu, žalobkyně navrhla změnu petitu a nově požadovala, aby soud přikázal zákonnému nástupci žalovaného, jímž je Digitální a informační agentura, aby žalobkyni obnovil znepřístupnění datové schránky pro dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby. 11. Ve vyjádření ze dne 5. 6. 2024 Digitální a informační agentura navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v posuzované věci není pasivně legitimována, neboť k tvrzenému zásahu mělo dojít v době, kdy dle čl. II zákona č. 471/2022 Sb. působnost žalované podle § 2a odst. 2 a 3 písm. a) až c) zákona č. 12/2020 Sb., vykonávalo Ministerstvo vnitra, tj. do 31. 3. 2023. 12. Předmětná žaloba je svou povahou tzv. zápůrčí žalobou, neboť žalobkyně se domáhá nejen určení nezákonnosti zásahu, ale rovněž jeho ukončení. Přitom není možné uložit žalovanému, aby ukončil zásah, který nadále trvá, aniž by zároveň nebyla deklarována jeho nezákonnost, zápůrčí zásahová žaloba tedy ze své podstaty „konzumuje“ žalobu deklaratorní. Soud proto přistoupil ke změně označení žalovaného, a to bez ohledu na to, že ve vztahu k určení nezákonnosti zásahu žalobkyně trvá na původním žalovaném. K procesnímu nástupnictví Digitální a informační agentury navíc