6 As 153/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 97/2023- 50 - text 18 3 A 97/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: VÚKV a.s., IČ: 452 74 100 sídlem Bucharova 1314/8, 158 00 Praha 5 - Stodůlky zastoupena Mgr. M. K., obecným zmocněncem bytem X proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 7. 2023, č. j. MSMT-13293/2023-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět přezkumu 1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) ze dne 21. 7. 2023, č. j. MSMT-13293/2023-4, kterým ministr zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného (dále též „ministerstvo“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 21. 4. 2023, č. j. MSMT-115/2019-16 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jakož i zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o zápis do seznamu výzkumných organizací vedeného ministerstvem na základě § 33a zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o podpoře“). II. Žalobní body 3. Námitky žalobkyně uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítá, že totiž nedostatky v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nelze zhojit doplněním nové argumentace v napadeném rozhodnutí. Konkrétně žalobkyně namítá, že se správní orgány nevyjádřili relevantním způsobem k porušení práva EU rozšiřováním definic v oblasti práva, které je ve výlučné pravomoci EU ani se nezabývali návrhem na posouzení otázek v řízení o předběžných otázkách u Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“). Dle žalobkyně nedostatečně byla posouzena i námitka týkající se důvodu, pro který u transferu znalostí žalovaný vycházel z aktuálních informací a ve zbytku žádosti z podkladů relevantních k datu podání žádosti, námitka na nesprávnost, že subjekty se statusem organizace pro výzkum a šíření znalostí mohou obdržet vyšší intenzitu podpory na projekty průmyslového výzkumu nebo experimentálního vývoje, než kdyby výzkumnou organizací nebyly (viz bod 5.3. rozkladu) a námitka na neexistenci výkladu žalovaného ohledně standardů v oblasti vědního oboru výzkumu kolejových vozidel. K tomu dodává, že ministr se jen velmi nedostatečně nebo zcela paušalizujícím způsobem vyjádřil k argumentům žalobkyně v bodě 5.4., 5.5., 5.6., 5.8., 5.11., 5.13., 5.14., 5.15. a 5.19. 5. Žalobkyně dále namítá nelogickou argumentaci o přítomnosti obchodního tajemství jako argumentu k neexistenci prvku nezávislosti, nezohlednění metodiky žalovaného, která vysvětluje režim dočasného utajení, před fází veřejného šíření. Nepřezkoumatelné jsou taky důvody, které vedly žalovaného k závěru o „deklaratorním charakteru“ předloženého důkazu. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném výkladu § 33a zákona o podpoře. 7. Podle § 33a odst. 10 zákona o podpoře měl být vydán prováděcí předpis, který měl upravit kritéria splnění podmínek pro zápis výzkumné organizace do seznamu a způsob jejich posuzování. Tento předpis nakonec vydán nebyl, resp. prováděcí nařízení vlády (č. 160/2017 Sb., o sbírce listin seznamu výzkumných organizací a způsobu vykazování příjmů z transferu znalostí) kritéria splnění podmínek pro zápis neupravuje (upravuje pouze obsah sbírky listin). Podle žalobkyně postupoval žalovaný v dosavadním řízení evidentně účelově s úmyslem žalobkyni nezapsat tím, že nahrazuje neexistující prováděcí předpis vlastním výkladem, který jde navíc daleko nad rámec zákona o podpoře, nařízení Komise, na které zákon odkazuje, Sdělení Komise - Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací ze dne 19. 10. 2022 (C(2022) 7388 – dále také jen „Sdělení Komise - Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací“), které tuto problematiku hlouběji rozvádí a rozhodovací praxe, která tento výklad potvrzuje. 8. Hlavní nedostatek výkladu definičních znaků výzkumné organizace žalobkyně spatřuje ve výkladu pojmu „nezávislého výzkumu“. Žalovaný nepovažuje výzkum ve spolupráci za nezávislý výzkum, byť je to v přímém rozporu se zcela jednoznačným výkladem Komise obsaženým v čl. 2.1.1 odst. 20. písm. a) druhé odrážky Rámce „nezávislý VaVl (informační systém výzkumu vývoje a inovací, pozn. soudu, dále též „VaVl“) s cílem získat nové poznatky a lépe pochopit dané téma, včetně kooperativního VaVl“, jakož i s výkladem obsaženým v rozsudku SDEU, kde se rovněž stanoví: „nezávislý VaVl s cílem získat nové poznatky a lépe pochopit dané téma, včetně kooperativního VaVl, pokud je spolupráce, do níž je výzkumná organizace nebo výzkumná infrastruktura zapojena, účinná“. 9. Žalovaný se v řízení ve prospěch vlastního a ničím nepodloženého výkladu snaží dovozovat, že kategorie kooperativního výzkumu je kategorií nehospodářské činnosti „vedle“ výzkumu nezávislého. Dovozuje, že „pokud by subjekt uskutečňoval své výzkumně-vývojové činnosti výhradně na kooperativní bázi, lze důvodně předpokládat, že takový subjekt nedisponuje dostatečným materiálním, finančním, personálním či intelektuálním zázemím, a jeho činnost tudíž nelze považovat za nezávislou“. Citovaný výklad je ničím nepodložený a nesprávný. Slovní výklad jednoznačně směřuje k tomu, že kategorie kooperativního výzkumu jako formy účinné spolupráce není uvedena jako separátní kategorie nehospodářské činnosti „vedle“ nezávislého výzkumu, ale jako jeho podmnožina (začátek odstavce je uveden „nezávislý VaVl“ a pokračuje spojkou „včetně“ s tím, že je doplněna věta, která vysvětluje, kdy je kooperativní VaVl podřazen pod pojem nezávislého VaVl), tedy za podmínky naplnění znaků účinné spolupráce, které jsou dále rozvedeny v čl. 2.2.2 odst. 28 - 29 Rámce. Pojem. „nezávislosti“ je v odst. 28 opět výslovně zmíněn. Nadto je výklad žalovaného s běžnou praxí v ČR i EU, kdy většina projektů je nastavena jako podpora účinné spolupráce. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem, že výhradně kooperativní činnost by mohla svědčit o tom, že takový subjekt nedisponuje dostatečným materiálním, finančním, personálním či intelektuálním zázemím, neboť existuje více možných variant kooperace, např. interdisciplinární výzkum. 10. Za další interpretační pochybení žalovaného považuje žalobkyně, že žalovaný prověřuje standard publikací v rámci naplnění podmínky šíření výsledků formou publikací s ohledem na periodika, ve kterých jsou výsledky výzkumu a vývoje šířeny. Odkazuje přitom na dokumenty, které nejsou pro výklad pravidel EU v oblasti veřejné podpory vůbec relevantní. Tím porušuje zásadu autonomie práva EU vyjádřenou primárně v čl. 2 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) a princip přímého účinku nařízení vyjádřený v článku 288 SFEU. 11. Posledním významným výkladovým pochybením žalovaného je, že za činnosti transferu znalostí považuje pouze aktivity reálně zakončené uzavřením licenční smlouvy. Žalovaný tak pomíjí notoricky známou skutečnost, že proces transferu znalostí je dlouhodobou činností, která je jen v menší části případů úspěšně završena uzavřením licenční smlouvy nebo jiného typu smlouvy, a to zpravidla až po několika letech nabízení této licence. V tomto ohledu je nepochybné, že součástí procesu transferu znalostí je nejen veřejné nabízení uzavření licence, ale i přípravná činnost, která tomuto kroku předchází (ochrana duševního vlastnictví) a že uzavření licence nelze klást jako podmínku kategorizace určitých činností jako činností transferu znalostí. 12. V třetím žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nerespektování práva EU. Žalovaný porušuje princip autonomie a jednotného výkladu práva EU tím, že definice obsažené v Rámci a v dalších relevantních dokumentech doplňuje vlastními definicemi a odkazy na národní normy. Žalovaný nereagoval na návrh žalobkyně, aby příslušné otázky řešil formou rozhodnutí o předběžné otázce. 13. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá vady řízení a zmatečný postup žalovaného spočívající v tom, že žalovaný porušil svou povinnost ve správním řízení hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich souvislostech, zjišťovat skutečný stav a okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobkyně. Žalovaný v celé řadě okruhů v dosavadním řízení nevysvětlil vůbec nebo jen zcela nedostatečným způsobem, proč a jak hodnotil předložené důkazy s tím, že v části důkazů se spokojil s podklady relevantními před/k datu podání žádosti a v části selektivně odkazoval na důkazy nové, aniž by avizoval posouzení věci dle nových skutečností,