3 Azs 93/2018 — Nejvyšší správní soud

4 A 18/2023- 60 - text  19 4 A 18/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: L. T. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2023, č.j. MV-77434-4/SO-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2023, č. j. MV-77434-4/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 3. 2023, čj. OAM-11308-31/PP-2022 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále též „EU“) na území České republiky (dále též „ČR“), neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU podle § 15a zákona o pobytu cizinců. Podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území ČR. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v prvním žalobním bodě namítal, že v řízení došlo k závažným vadám ohledně zjišťování skutkového stavu, žalovaná se nevyjádřila a nevypořádala se všemi důkazy navrhovanými žalobcem, neodstranila pochybnosti ohledně zjištěného skutkového stavu, skutková zjištění učinila bez náležitého podkladu ve správním spise, napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 3. Poukazoval na to, že již v průvodním dopise ke své žádosti ze dne 18. 8. 2022 označil dvě vazební osoby, státní občany ČR, od nichž odvozuje své právo volného pohybu a pobytu na území EU, a to dceru X, nar. dne X (dále jen „dcera“), a syna X, nar. dne X (dále jen „syn“), tvrdil, že s nimi a s manželkou sdílí společnou domácnost na adrese X, děti žalobce podporují v resocializaci a žalobce je plně odkázán na jejich materiální pomoc, žalobce doložil rodné listy dětí, listiny o nabytí státního občanství a též lékařskou zprávu ze dne 9. 8. 2022 MUDr. V. D. N., ze které vyplývalo doporučení dlouhodobé péče rodiny či nutný doprovod v MHD i při jiných aktivitách. Žalobce též v reakci na výzvu k odstranění vad navrhl provedení výslechu své osoby, své dcery a svého syna, doložil dvě čestná prohlášení dcery, dle kterých mu dcera přispívá v hotovosti na úhradu základních potřeb a žalobce je jí oporou v každodenním životě, následně byli žalobce a dcera předvoláni k výslechu. Z těchto výslechů vyplynulo, že žalobce s manželkou, synem a dcerou vedou společnou domácnost, obecně se žalobce od svého propuštění stará o chod domácnosti, co do výživy a péče je závislý na svých dětech. 4. V řízení vzešlo z provedeného dokazování značné množství rozporů a nejasností, které byla žalovaná v souladu se zásadou materiální pravdy odstranit, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2022 č.j. 7 Azs 405/2021-34. Konkrétně nebyla objasněna povaha vztahu mezi žalobcem a jeho synem, otázka materiální závislosti žalobce na jeho dceři a synovi, existence a výše dcerou tvrzených úspor žalobce a jeho manželky, otázka zdravotního stavu žalobce a stupně jeho závislosti na péči a pomoci jiné osoby. K synovi žalobce a závislosti žalobce na synovi nezjistily správní orgány téměř ničeho, nijak se nevypořádaly s důkazním návrhem na výslech syna, poukázal na rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2022 č.j. 1 Azs 314/2021-47. Nebylo dostatečné, pokud žalovaná vyvracela tvrzenou materiální závislost žalobce na důchodu poskytovaném jeho dcerou s odkazem na úspory na účtu manželky, dcera si výší těchto úspor nebyla jistá, žalobce na výši úspor nebyl dotázán, netvrdil tak vysokou částku, naopak uváděl, že se cítí být závislý na své dceři, která mu poskytuje 500 Kč týdně; žalovaná k tomu měla provést další dokazování. 5. Nesouhlasil s hodnocením lékařské zprávy žalovanou, která činila skutková zjištění odporující této lékařské zprávě, aniž by proto měla oporu ve spise, dcera žalobce uvedla, že žalobce je schopen se orientovat v prostoru sám, což však neznamená, že nevyžaduje péči své rodiny a že může samostatně pobývat v zemi původu. Pokud měla žalovaná pochybnosti o pravdivosti lékařské zprávy, mohla provést výslech příslušného lékaře či se podrobněji vyptat na zdravotní stav žalobce či jeho dcery. Žalobce svou povinnost tvrdit a prokazovat splnil již předložením lékařské zprávy, bylo na žalované, aby v případě pochybností skutečnosti uvedené ve zprávě vyvrátila vlastním dokazováním. Závěr o vyloučení nutnosti péče o žalobce nemá oporu ve spise nebo je s ním dokonce v rozporu. Okolnost, že žalobce po dobu dvou měsíců vypomáhal manželce s vedením rodinného podniku po dobu její nepřítomnosti, sama o sobě neumožňuje vyvrátit obsah lékařské zprávy, snaha žalobce pomoci vlastní rodině by mu neměla být přičítána k tíži. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobce poukazoval na to, že pojem závislost na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU z důvodu uspokojování základních životních potřeb rodinného příslušníka občana EU je třeba vykládat eurokonformně i v případech rodinných příslušníků státních občanů ČR přihlášených k trvalému pobytu na území ČR, kteří práva volného pohybu nevyužili (usnesení NSS č.j. 3 As 4/2010-151). Odkázal též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 č.j. 54 A 86/2018-36. Není zřejmé, proč žalovaná věnovala tak velkou pozornost okolnostem, za nichž se žalobce v situaci závislosti na výživě ocitl, tedy tomu, zda je lze považovat za objektivní nebo závislé na vůli žalobce, argumentace žalované na str. 9 je nesouladná s eurokonformním výkladem a pro věc irelevantní. Žalovaná požadovala po žalobci doložení lékařské zprávy prokazující stupeň závislé péče na jiné osobě či stupeň přiznané invalidity, příslušný pojem je však třeba vykládat šířeji a řadit sem i jiné případy, kdy rodinný příslušník občana EU vyžaduje neustálou pomoc a podporu třetí osoby, tedy není schopen samotné dlouhodobé existence, znovu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021 č.j. 54 A 86/2018-36, dle kterého je třeba komplexně posuzovat míru ekonomické či fyzické závislosti a zohlednit přitom veškeré relevantní faktory, které vyšly v řízení najevo. Žalovaná tak nedostála povinnosti co nejširšího výkladu pojmu závislosti ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobce uvedl, že jak již namítal ve správním řízení, napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, žalobce žije v ČR déle než 20 let, jeho zletilé děti jsou státními občany ČR, žalobce zde má sociální zázemí, v zemi původu není žádná osoba, která by se o žalobce mohla postarat, vyživovat jej a být mu oporou, kterou žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav vyžaduje. Žalobci bude zároveň znemožněna možnost úpravy pobytového statusu na území ČR, a to do doby splnění podmínky trestní zachovalosti. Nebyla správně vymezena intenzita zásahu do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života, žalobce bude v důsledku napadeného rozhodnutí nucen vycestovat do země původu, tam by mohl podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny dle § 42a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť jeho manželka má v ČR povolený trvalý pobyt, žalobce však nejbližších několik let nebude splňovat podmínku trestní zachovalosti a je tedy vysoké riziko, že mu jiné pobytové oprávnění nebude uděleno, budou mu znemožněny návštěvy jeho rodiny na území ČR, a to ani na základě krátkodobého či dlouhodobého víza, kdy je podmínkou udělení rovněž trestní zachovalost. Napadené rozhodnutí se tak svými účinky shoduje se správní vyhoštěním, k tomu srov. rozsudek zdejšího soudu č.j. 19 A 12/2022-45, žalovaná se nemůže vyhýbat povinnosti provést test proporcionality (rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2022 č.j. 5 Azs 33/2022-39). Je rovněž irelevantní právní názor žalované, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU, neboť není vyloučeno, že za určitých výjimečných okolností by ochrana soukromého a rodinného života mohla dostat přednost, k tomu viz rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2021 č.j. 10 Azs 366/2021-35. Žalobce je trvale usazeným cizincem, žije v ČR 20 let, má zde veškeré rodinné a sociální zázemí, jeho děti jsou občany ČR, žalobci je 66 let, musel by vycestovat na několik let do domovs