9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 72/2020- 154 - text 26 5 A 72/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobců: a) Ing. J. Š., Ph.D. bytem X zas. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1 – Nové Město b) „Život ve městě, z.s.“, IČO: 28561155 se sídlem Jana Masaryka 330/48, Praha 2 – Vinohrady zas. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město za účasti: I) Konhefr Počernice s.r.o., IČO: 27642941 se sídlem Štverákova 2777/22, Praha 9 – Horní Počernice zast. JUDr. Miroslavem Tichým, advokátem se sídlem Říčanská 1984/5, Praha 10 – Vinohrady II) Ing. K. F. bytem X zast. JUDr. Markétou Surgovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 1/65, Praha 5 – Smíchov III) CETIN a.s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň IV) spolek Chvalská, IČO: 22887504 se sídlem Slatiňanská 934/11, Praha 9 – Horní Počernice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. MHMP 463761/2020, takto: I. Rozhodnutí žalovaného 29. 4. 2020, č. j. MHMP 463761/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců a) a b) náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 13 280 Kč, což činí celkem částku 26 560 Kč, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejich zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad městské části Praha X rozhodnutím ze dne 11. 6. 2019, č. j. MCP20 006389/2019/OVUR/Kr (dále jen „územní rozhodnutí“), výrokem I. rozdělil pozemek parc. č. XA v k. ú. X na 166 dílů, výrokem II. změnil využití části pozemku parc. č. XA v k. ú. X spočívající v terénních úpravách pro zemní val a tři hřiště a výrokem III. vydal územní rozhodnutí o umístění stavby s názvem „Výstavba Bílý vrch“ sestávající ze stavby 151 rodinných domů, 1 rodinného domu s prodejnou, mateřské školy, čistírny odpadních vod, trafostanice, veřejné dopravní infrastruktury – komunikace, komunikační napojení, chodníky a zpevněné plochy, sítí technické infrastruktury – řadů a přípojek vody, řadů a přípojek splaškové a dešťové kanalizace, vedení veřejného osvětlení, vedení el. energie – VN a NN, gabionových zdí a oplocení. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (žalobou napadené rozhodnutí) žalovaný územní rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobci podanou žalobou. II. Posouzení žaloby 2. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobci vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba je důvodná. Soud předjímá, že důvodné shledal toliko 2 námitky uvedené v podkapitolách II. 7 a II. 26. 3. O věci soud rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobci i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobci sice navrhli provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Všechny žalobci navrhované důkazy jsou součástí předloženého správního spisu. Tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 4. Městský soud na úvod poznamenává, že podle ustálené judikatury jak správních soudů, tak Ústavního soudu, povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Podstatné je posouzení jádra případu a poskytnout odpověď na základní námitky, které v sobě mohou v některých případech konzumovat i odpověď na námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, ze dne 19. 2. 2014 č. j. 1 Afs 88/2013-66). Dle Ústavního soudu „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 26/52 SbNU 247)]. 5. Soud z důvodu rozsáhlosti žalobních bodů (celkem 26 jednotlivých námitek) bude tento rozsudek koncipovat takovým způsobem, že v jednotlivých podkapitolách stručně shrne námitku žalobců, vyjádření žalovaného a rovněž uvede i vlastní názor městského soudu, popř. bude podstata žalobní námitky a názor správních orgánu na ni plynout ze způsobu vypořádání a úvahy soudu o daných právních a skutkových otázkách. Městský soud bude reagovat na námitky žalobců podle tematických okruhů, nikoliv dle pořadí jejich uvedení v podané žalobě. 6. Úvodem právního hodnocení soud předesílá, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v usnesení ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, vyslovil, že „soudní řád správní je svojí povahou ‚obrannou‘ normou. Není normou ‚kontrolní‘, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ Opačný postup by totiž vedl k tomu, že „by každý mohl vystupovat jako univerzální dohlížitel na zákonnost postupu a rozhodnutí správních orgánů a z titulu tvrzeného poškození veřejného zájmu by tak mohl kdokoliv vyvolat soudní přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, aniž by takovým rozhodnutím bylo dotčeno jeho konkrétní veřejné subjektivní právo“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 9 As 67/2014-48, bod [34]). Soud ve správním soudnictví v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. chrání subjektivní veřejná práva žalobce a přezkoumává rozhodnutí žalovaného z hlediska namítaných konkrétních porušení těchto práv. Rozsah skutečností, které je žalobce jak v řízení před správními orgány, tak i v řízení před správním soudem, oprávněn namítat, se přitom odvíjí od důvodu jeho účastenství v řízení před správním orgánem (rozsudek kasačního soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 9 As 262/2020-30, bod [16]). 7. Podle § 85 odst. 2 stavebního zákona písm. b) a c) jsou účastníky územního řízení b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. 8. Podle § 89 odst. 4 stavebního zákona osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b), může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je její právo přímo dotčeno. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. c), může v územním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. 9. Žalobce a) vystupuje v řízení v pozici účastníka řízení dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jako vlastník sousedních staveb či pozemku a mohl tak vznášet námitky pouze v rozsahu, jakým je jeho vlastnické nebo jiné věcné právo přímo dotčeno. Žalobce b) vystupuje v řízení v pozici účastníka řízení dle § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a jako spolek chránící životní prostředí dle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017, může tak uplatňovat námitky v rozsahu, v jakém zákon o ochraně přírody a krajiny chrání veřejný zájem. Městský soud přistoupil ke každé námitce uplatněné žalobci s ohledem na tyto limity. Dospěl-li soud u některých námitek k názoru, že žalobci, či jeden z nich, není oprávněn takovou námitku vznést, tento názor vyjádří. II. 1 Nesprávně aplikovaná přechodná ustanovení stavebního zákona 10. Žalovaný dne 9. 6. 2016 pro záměr vydal závazné stanovisko k posouzení