8 Ao 2/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 89/2024- 51 - text 17 5 A 89/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové v právní věci navrhovatele: T. H. bytem X zastoupený Štěpánem Holubem, advokátem sídlem Za Poříčskou bránou 21, Praha 8 proti odpůrci: Úřad městské části Praha 1 sídlem Vodičkova 18, Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 4. 9. 2023, č. j. ÚMČ P1 216912/2023/ODOP/046/KT, takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 4. 9. 2023, č. j. ÚMČ P1 216912/2023/ODOP/046/KT, se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Navrhovatel se podaným návrhem, doručeným soudu dne 18. 9. 2024, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného opatření vydaného odpůrcem podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění účinném od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon o silničním provozu“) a vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění účinném od 1. 1. 2024 dosud (dále jen „vyhláška č. 294/2015 Sb.“). 2. Napadeným opatřením odpůrce stanovil místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1, spočívající ve změně svislého stálého dopravního značení a stálého vodorovného dopravního značení na místní komunikaci III. tř., v lokalitě Nerudova ul. č. 226/46, Praha 1 - Malá Strana, dle dokumentace, která je nedílnou součástí tohoto opatření obecné povahy. Opatřením bude provedena změna způsobu stání vozidel, a to na kolmé či šikmé stání částečně na chodníku, jenž je v celé délce ukončení stání vozidel opatřen sloupky pro vymezení konkrétní povolené vzdálenosti stání vozidel na pozemní komunikaci do chodníku a bezpečného oddělení plochy pro stání vozidel a plochy pro pohyb pěších. II. Návrh 3. Navrhovatel v podaném návrhu uvedl, že je obyvatelem Prahy. Ulice Nerudova je jednou z nejvíce frekventovaných ulic vedoucích k Pražskému hradu a navrhovatel touto ulicí při svých procházkách historickým centrem Prahy prochází. 4. Napadeným opatřením je dotčen na svých subjektivních právech tím, že v rámci úpravy provozu došlo zavedením částečného stání automobilů na chodníku ke snížení šířky pásu pro chodce, a tím ke snížení bezpečnosti navrhovatele, jakožto chodce. Úprava stanovená tímto opatřením proto představuje nepřiměřený zásah do práva navrhovatele na ochranu zdraví a také do principu zajištění bezpečnosti účastníků dopravního provozu, který je chráněn zákonem o silničním provozu. Vysvětlil, že zavedením částečného stání vozidel na chodníku došlo ke snížení šířky pruhu pro chodce a ke snížení bezpečnosti chodců. Snížením šíře pruhu pro chodce se chodci, včetně navrhovatele, musí vzájemně vyhýbat vstoupením do parkovacích stání, čímž je snížena jejich bezpečnost. 5. Napadené opatření obecné povahy dle navrhovatele vykazuje vady ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy dle definice obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98. 6. Co se týče navrhovatelem napadeného třetího kroku dotčeného algoritmu, tj. vad v procesním postupu odpůrce při vydání napadeného opatření, tyto navrhovatel spatřoval v tom, že se odpůrce nevypořádal s jeho připomínkami, resp. nevyjádřil se k nim dostatečně. Navrhovatel totiž uplatnil připomínku, že je nutno vyžádat si závazné stanovisko orgánu památkové péče, jelikož zřízení parkovacích míst může zasáhnout do prostředí kulturních památek. Přesto si odpůrce takovéto stanovisko nevyžádal a ani nezdůvodnil, proč tak neučinil, toliko stručně uvedl, že orgán památkové péče není účastníkem řízení podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Navrhovatel však upozornil na § 11 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o památkové péči“). Byl přesvědčen, že ve smyslu shora zmíněného zákonného ustanovení se „prostředím kulturní památky“ rozumí i místo před domem. V této souvislosti navrhovatel akcentoval, že kulturní památkou je nejen každý dům v okolí, nýbrž i Královská cesta (na seznamu památek UNESCO), na které bylo parkoviště přímo zřízeno. Navrhovatel tak shrnul, že zájmy památkové péče mohou být napadeným opatřením dotčeny; odpůrce tedy byl povinen vyžádat si závazné stanovisko památkové péče; navíc jeho absenci řádně nevypořádal. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017-46, bod 36, a na navazující rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 8 A 113/2017-106, ze dne 6. září 2018, ve kterém Městský soud v Praze uvedl: „Pod oblouky Negrelliho viaduktu a v jeho bezprostředním okolí bylo zřízeno parkoviště, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Jelikož Negrelliho viadukt je registrován jako nemovitá kulturní památka č. 47337/1-1554, měl odpůrce povinnost vyžádat si závazné stanovisko orgánu památkové péče, což se nestalo, resp. není vydání takového stanoviska patrné z odůvodnění OOP 2017. Tím, že si odpůrce nevyžádal závazné stanovisko památkového úřadu, tak porušil § 9 odst. 3, § 11 odst. 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Pokud se odpůrce domníval, že na něj uvedená ustanovení nedopadají, měl uvést, proč tomu tak je.“ 7. Navrhovatel dále nesouhlasil s účelem napadeného opatření, jelikož ten nelze jednoznačně zjistit. Předně upozornil, že pokud odpůrce podporoval zřízení více parkovacích míst požadavkem veřejnosti, navrhovatel toto tvrzení sporoval, jelikož připomínky občanů, zejména paní P. směřovaly k tomu, že již zřízená parkovací místa v opatřením dotčené lokalitě jsou zde využívána coby přechodná parkovací místa turisty ubytovanými v hotelech místo rezidentů. Naopak výsledky jednání s veřejností a závěry dopravní komise neodpovídají nutnosti zvýšení parkovacích míst. 8. Odpůrce se dle navrhovatele rovněž nevypořádal s jeho námitkou, že navýšení parkovací kapacity o 6 míst nevyřeší problém nedostatku parkovacích míst s ohledem na enormní množství turistů, hotelových hostů a návštěvníků Prahy. Dále měl za to, že odpůrce nevysvětlil, proč je zapotřebí zřídit parkoviště na Královské cestě a na mozaikové dlažbě. Dle navrhovatele zde absentuje souvislost mezi cílem úpravy opatření a zvoleným řešením zvýšením parkovací kapacity právě na Královské cestě. 9. Navrhovatel namítal neproporcionalitu opatření, jelikož vytvoření parkování na chodníku neodpovídá důležitosti místa. Byť se odpůrce v opatření vypořádal s technickými parametry, tj. šířkou chodníku, počtem pietních událostí, pominul podstatu jeho uplatněné připomínky, tj. otázku, zda je důstojné zřídit na takovém místě parkoviště a otázku proporcionality, když opatřením došlo k upřednostnění zájmu několika jednotlivců nad zájmem desetitisíců návštěvníků Prahy chodících pěšky. 10. Taktéž nebyla vypořádána námitka navrhovatele, v níž namítal nehospodárnost nákladné rekonstrukce chodníku, když do dané lokality není omezen vjezd vozidel nad 3,5 t a tato vozidla mohou dlažbu poničit. 11. Navrhovatel namítal i rozpor opatření s normou ČSN 736110, bod 8.1.2, i tato připomínka navrhovatele totiž nebyla odpůrcem řádně vypořádána; navrhovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 18 A 58/2022-47, jenž byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 5 As 318/2022-39, a dovodil, že se i v tomto případě jednalo o nezákonný postup při přijímání opatření. 12. Navrhovatel rovněž uplatnil námitku nesouladu opatření se strategickými dokumenty Hl. m. Prahy, zejména se Základní tezí kvality veřejného prostoru a veřejných prostranství Strategie rozvoje veřejných prostranství Hl. m. Prahy a s Manuálem tvorby veřejných prostranství. Připustil, že na ni odpůrce sice reagoval, ale toliko tím, že ji v obecné rovině zamítl, neboť bez dalšího uvedl, že tyto dokumenty nemají schopnost řešit detailní situace. Konkrétně se však odpůrce s meritem námitky nevypořádal. 13. V případě navrhovatelem napadeného čtvrtého kroku dotčeného algoritmu, tj. materiálního kritéria rozporu s hmotným právem napadeného opatření, tento navrhovatel spatřoval v tom, že opatření zasahuje do jeho práva na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny základních práv a svobod, jelikož aktuální úprava parkovacích stání v Nerudově ulici snížila šířkové poměry pruhu pro chodce a zároveň umožnila parkování automobilů na chodníku, čímž je navrhovatel ohrožován v situacích, kdy automobily vjíždí při parkování do pruhu pro chodce. Dále měl za to, že opatření rezignuje na zachování bezpečnosti provozu na pozemních komunikací, což zahrnuje i bezpečnost chodců, tudíž je v rozporu se zákonem o silničním provozu. Opatření označil i za rozporné se zákonem o památkové péči, jak uvedl již shora. Zásadně nesouhlasil s tím, že opatření staví „právo na par