4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 12/2021- 55 - text 19 5 Ad 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: JUDr. K. A. S., Ph.D., advokátka se sídlem X zastoupená JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem Dvořákova 588/13, Brno proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 7. 7. 2021, sp. zn. K 95/2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Kárný senát žalované (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. K 95/2018, uznal žalobkyni vinnou z porušení § 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 4. 6. 2018, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“) a § 19 odst. 1 písm. a) a c) zákona o advokacii. Za uvedené porušení bylo žalobkyni dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii uloženo kárné opatření, a to pokuta ve výši 75 000 Kč a povinnost k úhradě nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč. Odvolací kárný senát žalované v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. Vytýkané jednání žalobkyně mělo spočívat v tom, že ačkoliv dne 18. 12. 2014 převzala obhajobu E. K. v její trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 118/2014 pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) trestního zákoníku, kterého se měla E. K. dopustit vůči poškozenému svému nesvéprávnému synovci T. S. (dále i „opatrovanec“) jako jeho opatrovnice, a v souvislosti s prováděním obhajoby získala informace o E. K. a z charakteru věci jí muselo být známo, že zájmy E. K. a opatrovance jsou v rozporu, přičemž dohoda o ukončení obhajoby byla uzavřena 2. 1. 2017 a soudu oznámena 15. 2. 2017, dne 24. 2. 2015 uzavřela s poškozeným opatrovancem smlouvu o poskytování právních služeb s časovou smluvní odměnou, přičemž tuto smlouvu neukončila nejméně do 25. 10. 2016, kdy bylo vydáno rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 21 P 1/2016-591, kterým byl zamítnut její návrh na schválení této smlouvy. Dále žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem v opatrovnickém řízení vedeném pod sp. zn. 21 P 1/2016 návrh, doručený soudu 21. 5. 2015, aby jí tento soud namísto E. K. jmenoval opatrovníkem poškozeného opatrovance ve smyslu § 465 a násl. občanského zákoníku, aby schválil smlouvu o poskytování právních služeb ze dne 24. 2. 2015, kterou uzavřela s opatrovancem, a aby schválil vyplacení odměny ve výši 100 000 Kč za právní služby poskytnuté do té doby opatrovanci na základě smlouvy o poskytování právních služeb s ním uzavřené dne 24. 2. 2015. Žalobkyně dále ode dne 28. 12. 2016 vykonávala funkci opatrovníka, přičemž dopisem ze dne 18. 10. 2017 vyzvala jménem opatrovance svoji bývalou klientku E. K., aby opatrovanci vrátila částku 1 027 757 Kč, kvůli níž byla E. K. odsouzena za zpronevěru v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 118/2014, ve kterém E. K. obhajovala a v němž opatrovanec vystupoval jako poškozený. Tedy při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě, nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a neodmítla poskytnutí právních služeb, ačkoliv tak byla povinna učinit, protože v téže věci nebo ve věci související již poskytla právní službu jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, a informací, kterou má o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a replika žalobkyně 3. V prvé žalobní námitce žalobkyně namítá, že žalovaná posoudila a zhodnotila důkazy předložené jak žalobkyní, tak paní E. K. v přímém rozporu s jejich skutečným obsahem, resp. lživě, když žalobkyně opakovaně deklarovala jak prvostupňovému správnímu orgánu, tak odvolacímu kárnému senátu žalované, že právní služby opatrovanci nikdy neposkytovala. V této oblasti proto nikdy nemohlo dojít ke konfliktu zájmů mezi jednáním žalobkyně vůči E. K. a zastupování opatrovance. Odvolací kárný senát žalované přesto v bodu 14. napadeného rozhodnutí uvedl, že „toto zákonné ustanovení kárně obviněná porušila „učebnicovým“ způsobem. Nejprve v trestní věci zastupovala osobu obžalovanou (a později pravomocně odsouzenou) ze zpronevěry E. K., a následně v téže věci uzavřela dne 24. 2. 2015 smlouvu o poskytování právních služeb s poškozeným opatrovancem. Z pohledu odvolacího kárného senátu je irelevantní, zda smlouva o poskytování právních služeb nabyla účinnosti, resp. zda byla následně soudem schválena. Uzavřením smlouvy obviněná projevila vůli poskytovat právní služby opatrovanci, ačkoliv kárně obviněná byla povinna odmítnout opatrovanci poskytování právních služeb.“ Odvolací kárný senát žalované tímto popřel principy opatrovnictví a schvalování právních jednání učiněných za opatrovance, když dle něj postačí pouhá vůle k danému právnímu jednání. Jak prvostupňový správní orgán, tak odvolací kárný senát žalované se odmítli zabývat žalobkyní předestřenými důkazy, z nichž vyplývalo, že v době, kdy žalobkyně projevila vůli převzít na základě žádosti E. K. právní zastupování opatrovance, a to v jiných věcech, které nesouvisely s jeho postavením eventuálního poškozeného proti tehdy obžalované E. K., žalobkyně nemohla vědět o případném konfliktu zájmů. Žalobkyně se sama stala obětí podvodu ze strany E. K. 4. V druhé žalobní námitce žalobkyně namítá, že žalovaná se v celém řízení vypořádala pouze s chováním žalobkyně, avšak nebrala žádný zřetel na zjevně lživé, podvodné a protizákonné jednání E. K., které bylo jediným důvodem jednání žalobkyně. Žalovaná rovněž naprosto odmítla fakt, že žalobkyně svým jednáním hájila zájmy slabší strany, brutálně poškozené kriminálním jednáním E. K., která žalobkyni zcela prokazatelně podvedla a lživě tvrdila, že její zájmy jsou shodné se zájmem opatrovance. Žalobkyně žalované výčtem trestních řízení vedených proti E. K. jednoznačně prokázala, že tato je podvodnice, lhářka a kriminálně závadová osoba. Zároveň žalobkyni sdělila, že vše, co činí, činí ve prospěch svého synovce a opatrovance, kdy dané stvrdila i písemným prohlášením, v němž potvrdila žalobkyni, že mezi ní a opatrovancem neexistuje konflikt zájmů. S tímto důkazem, stejně jako s mnohými jinými, se žalovaná nevypořádala a ignorovala je. 5. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítá porušení procesních zásad řízení, kdy se kárný senát odmítl zabývat všemi žalobkyní předloženými důkazy, čímž porušil zásadu zjištění skutkového stavu věci. Odmítnutí žalobkyní předložených důkazů přitom prvostupňový správní orgán a odvolací kárný senát žalované nikterak nezdůvodnili. Důkazy, které žalovaná provedla, zároveň účelově interpretovala v přímém rozporu s jejich skutečným obsahem do takové míry, že nelze hovořit o ničem menším než o účelové lži. Příčinu tohoto jednání žalované žalobkyně spatřuje v osobních antipatiích členů žalované vůči žalobkyni. Od doby, kdy Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zrušil rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 9 Ad 10/2015-122, rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované, dostává se žalobkyni ze strany funkcionářů žalované opakovaných osobních útoků a veřejných dehonestací. 6. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítá porušení zásad předvídatelnosti rozhodnutí a rovnosti před zákonem vyjádřených v trestním řádu, analogickém řádu pro kárné řízení před žalovanou. Žalobkyně v průběhu odvolacího kárného řízení předložila žalované kárné rozhodnutí ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. K 80/2018, v němž se advokát dopustil skutečné obhajoby protistrany svého bývalého klienta, kdy prokazatelně zneužil informace, které se dozvěděl z předchozího právního zastupování a zastupoval svou bývalou protistranu dlouhodobě. Uvedenému advokátovi bylo ze strany žalované uloženo pouze napomenutí, čímž žalovaná jednoznačně deklarovala, že jí není cizí zásada „všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější“. Žalovaná právní argumentaci žalobkyně ohledně „výběrové spravedlnosti“ zcela ignorovala. 7. V páté žalobní námitce žalobkyně namítá, že se žalovaná nezabývala finanční situací žalobkyně. Mezi rozhodnutími žalované uplynuly více než dva roky, přičemž v mezidobí proběhl více než roční koronavirový lockdown, který měl vliv jak na finanční, tak na osobní situaci žalobkyn