7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 5/2021- 58 - text 15 5Ad 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Zaměstnanci pro Vás s.r.o., IČO: 02273691 sídlem Na Folimance 2155/15, 120 00 Praha zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Cimbotou sídlem Horní náměstí 7, Olomouc 77200 Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/34724-422/4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/34724-422/4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 15 342 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Cimboty, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad práce České republiky, generální ředitelství (dále jen „Úřad práce“ nebo „prvostupňový správní orgán“), rozhodnutím ze dne 3. 2. 2021, č. j. UPCR-2020/48095/11, neudělil podle § 60 odst. 1 v souběhu s § 60a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále „zákon o zaměstnanosti“) a § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), žalobkyni povolení ke zprostředkování zaměstnání z důvodu nesplnění zákonné podmínky souhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra stanovené v § 60a zákona o zaměstnanosti. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutí k odvolání žalobkyně změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že odkaz na „§ 49 odst. 4 zákona o zaměstnanosti“ nahradil odkazem na „§ 49 odst. 6 zákona o zaměstnanosti“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně dne 23. 4. 2020 požádala Úřad práce o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Usnesením ze dne 27. 5. 2020, čj. UPCR-2020/48095/6 Úřad práce řízení přerušil do provedení řízení o předběžné otázce ve smyslu ust. § 57 odst. 4 správního řádu, kterou je rozhodnutí ve věci správního řízení vedeného Úřadem práce, čj. UPCR-2020/56355, o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání podle ust. § 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Poté, co řízení vedené Úřadem práce pod čj. UPCR-2020/56355 skončilo zastavením, Úřad práce pokračoval v řízení o žádosti žalobkyně, v rámci kterého dne 14. 12. 2021 požádal Ministerstvo vnitra o vydání závazného stanoviska podle § 60a zákona o zaměstnanosti. Dne 5. 1. 2021 Ministerstvo vnitra doručilo Úřadu práce sdělení o prodloužení lhůty k podání závazného stanoviska do 15. 1. 2021. Dne 13. 1. 2021 bylo Úřadu práce doručeno nesouhlasné stanovisko Ministerstva vnitra. Podstatným důvodem pro neudělení souhlasu bylo zjištění, že na žalobkyní udávané adrese jejího sídla (Na Folimance 2155/15, 120 00 Praha 2) se faktické sídlo této společnosti nenachází (sídlí zde společnost Simply Office s.r.o., která je Ministerstvu vnitra dobře známá z důvodu zajišťování virtuálních sídel tisícům společnostem, mezi nimi i žalobkyni). Nadto ve fungující kanceláři žalobkyně na adrese Národní třída 300/24, 695 01 Hodonín cedulka na domu odkazuje na adresu sídla žalobkyně V. Nezvala 578, 696 03 Dubňany, nikoli na žalobkyní nahlášenou adresu Na Folimance, Praha. Žalobkyně tak nesplňuje základní požadavky na formální označení sídla a existenci pracoviště a pouze deklaruje jeho formální adresu. Tím je omezována možnost kontaktu s žalobkyní, a to jak jejími potenciálními klienty, tak prostřednictvím poštovních služeb. Žalovaný dovodil, že jde o zjištění bezpečnostního charakteru, když taková společnost neposkytuje dostatečnou záruku při naplňování práv a oprávněných zájmů budoucích klientů. Toto stanovisko potvrdil i ministr vnitra, který se k němu vyjádřil v rámci odvolacího správního řízení podle § 149 odst. 7 správního řádu. K odvolací námitce týkající se nezákonné neaplikace fikce vydání souhlasného stanoviska podle § 60a odst. 3 zákona o zaměstnanosti žalovaný uvedl, že citované ustanovení stanoví vyvratitelnou domněnku souhlasného stanoviska, nikoli fikci. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo vnitra přípisem ze dne 5. 1. 2021 uvedlo, že stanovisko vydá v prodloužené lhůtě do 15. 1. 2021, přičemž 13. 1. 2021 své stanovisko Úřadu práce doručilo, žalovaný má za to, že Úřad práce postupoval správně, pokud na vydání stanoviska vyčkal. Postup prvostupňového správního orgánu proto žalovaný aproboval jako správný. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované 3. Pro přehlednost uvede městský soud jednotlivé námitky v samostatných kapitolách, ve kterých i shrne vyjádření žalovaného k daným námitkám. II. 1 Námitky týkající se fikce souhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra 4. Žalobkyně má za to, že Úřad práce mohl o závazné stanovisko požádat i před datem 14. 12. 2020, resp. před datem 4. 12. 2020, když již ke dni 23. 4. 2020 měl k dispozici všechny potřebné doklady žadatele. Pokud tak učinil až dne 14. 12. 2020 (po odpadnutí překážky pro přerušení řízení o žádosti žalobkyně), mělo Ministerstvo vnitra postupovat dle § 60a odst. 3 zákona o zaměstnanosti a ve stanovené lhůtě patnácti pracovních dnů posoudit, zda žalobkyně jako žadatel představuje z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob rizikový subjekt, v této lhůtě mělo Ministerstvo vnitra také vydat a doručit na Úřad práce své závazné stanovisko. Lhůta pro vydání závazného stanoviska počala Ministerstvu vnitra běžet 15. 12. 2020 (úterý), posledním dnem dle zákonem určené lhůty tak byl den 7. 1. 2021 (čtvrtek). Pokud Ministerstvo vnitra do tohoto data závazné stanovisko na Úřad práce nedoručilo, nastoupila dle § 60a odst. 3 věta druhá zákona o zaměstnanosti domněnka (dle žalobkyně spíše fikce) udělení souhlasného závazného stanoviska a prvostupňový správní orgán tak mohl již nejbližší pracovní den kladné rozhodnutí žalobkyni vydat. Ust. § 60a odst. 3 zákona o zaměstnanosti představuje speciální ustanovení ve vztahu k § 149 odst. 4 a § 149 odst. 5 správního řádu. Tuto lhůtu není dle zákona o zaměstnanosti možné prodloužit. Žalovaný tak neměl čekat na doručení stanoviska Ministerstva vnitra, ale postupovat v souladu s poslední větou odst. 3 ust. § 60a zákona o zaměstnanosti a s ohledem na splnění všech zákonných podmínek o žádosti žalobkyně kladně rozhodnout. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zopakoval, že jazykový i teleologický výklad § 60a odst. 3 zákona o zaměstnanosti svědčí o vyvratitelné právní domněnce, která připouští důkaz opaku. Přitom platí, že „Má-li místo domněnka, její závěr platí, pokud není dokázán opak; s možností důkazu opaku právo počítá a často upravuje postup, eventuelně lhůtu k tomu určenou. Nevyvratitelná domněnka nepřipouští důkaz opaku." (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, č.j.: 3 Ads 148/2008-70). Pokud se Ministerstvo vnitra k žádosti o závazné stanovisko nevyjádří ve stanovené lhůtě, ale učiní tak až následně, a to před vydáním rozhodnutí o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, je povinností Úřadu práce závazné stanovisko zohlednit. Pokud by tak neučinil, tak by v případě nesouhlasného závazného stanoviska došlo k porušení základních zásad správního řízení, neboť by ihned po pravomocném udělení povolení muselo být nutně zahájeno správní řízení o jeho odejmutí podle § 63 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Námitky směřující k tomu, že zákon o zaměstnanosti neumožňuje prodloužení lhůt, jsou ve věci nerelevantními. 6. Ve své replice k vyjádření žalovaného žalobkyně setrvala na názoru, že v případě poslední věty § 60a odst. 3 zákona o zaměstnanosti jde o právní fikci a nikoli o domněnku, což demonstruje na znění výroku usnesení o přerušení řízení za účelem vydání stanoviska Ministerstva vnitra v jiné jím projednávané věci. II. 2 Námitky proti podstatným důvodům nesouhlasného stanoviska 7. Podle důvodové zprávy k novele zákona o zaměstnanosti č. 382/2008 Sb., kterým došlo k úpravě § 60a je jeho cílem zabránit nezákonným aktivitám v souvislosti se zprostředkováním zaměstnání, mimo jiné na základě zohlednění informací bezpečnostního charakteru ze zdrojů policie a zpravodajských služeb týkající se žadatele o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečnost, jakým způsobem byla označena provozovna žalobkyně v Dubňanech ani skutečnost, že žalobkyně sdílí své sídlo s dalšími společnostmi nemůže být důvodem představujícím bezpečnostní riziko. Žalobkyně dále namítá, že věcné odůvodnění závazného stanoviska, resp. rozhodnutí žalovaného, který obsah závazného stanoviska převzal, je velmi obecné a vágní a neobsahuje přesvědčivé důkazy a zdůvodnění, proč sdílené sídlo žalobkyně představuje nedostatečnou ochranu práv třetích osob. Ministerstvo vnitra dále nezohlednilo dosavadní zkušenost se žalobkyní, kdy