10 Afs 513/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Af 11/2022- 41 - text 11 5 Af 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému IVA company s. r. o., IČ: 05462291 se sídlem Na Folimance 2155/15, Praha 2 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Kačírkem, se sídlem Zenklova 660/230, Praha 8 Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2022, č. j. 18927/22/5100-41451-609776, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 5. 2021, č. j. 3971333/21/2002-525201-109894 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí o nespolehlivém plátci“), jímž bylo rozhodnuto o tom, že žalobce je nespolehlivým plátcem daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“) dle § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). 2. Rozhodnutí o nespolehlivém plátci vydal správce daně, protože zjistil, že žalobce prováděl či se zapojil do obchodů, u kterých existuje odůvodněná obava, že z nich nebude uhrazena DPH, čímž závažně porušil povinnosti plátce daně, způsobem, jímž ohrozil veřejný zájem na řádném výběru DPH. Poukázal na to, že dne 3. 3. 2021 byly vydány celkem čtyři zajišťovací příkazy, a to pod č. j. 779067/21/2002-00540-609327, č. j. 779760/21/2002-00540-609067, č. j. 780239/21/2002-00540-609067, č. j. 780470/21/2002-00540-609067, jimiž byla žalobci uložena povinnost zajistit úhradu dosud nestanovené DPH za zdaňovací období března 2020, dubne 2020, května 2020 a listopadu 2020 složením jistot. Žalobce se proti zajišťovacím příkazům odvolal; odvolací orgán však jeho odvolání rozhodnutím ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8032/21/5100-41453-712140, zamítl (v právní moci dne 10. 3. 2021). Přesto žalobce částky jistin zajištění daně ke stanoveným termínům v plné výši neuhradil. 3. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž argumentoval obdobně jako v podané žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítl. V odůvodnění uvedl, že se zcela ztotožnil s posouzením věci správcem daně. Ke správnosti vydání zajišťovacích příkaz poukázal na skutečnosti zjištěné správcem daně o účasti žalobce na obchodních transakcích zasažených daňovým podvodem, konkrétně do fakturačních řetězců, jejichž účelem je krácení DPH v rámci daňového podvodu. Popsal, že daňové subjekty stojící na počátku řetězce v pozici missing tradera (společnosti Kompmit servis s.r.o. a Metal α Technology s.r.o.), nepodaly daňové přiznání a neuhradily stanovenou daň; daňový subjekt (žalobce) stojí v pozici buffera tzv. nárazníku, přičemž správce daně zjistil, že žalobce o svém zapojení do transakcí zasažených podvodem na DPH vědět mohl a měl, tudíž mu nebude přiznán nárokovaný odpočet DPH. Taktéž žalovaný přihlédl k tomu, že majetek žalobce je tvořen vysoce likvidními aktivy, platby připsané na bankovním účtu jsou v krátké době vybírány v hotovosti, majetek žalobce je kryt z cizích zdrojů, žalobce má sídlo na virtuální adrese, na adrese provozovny nebyl žalobce dohledán a nemá funkční webové stránky. Žalovaný upozornil, že ani po zamítnutí odvolání žalobce proti zajišťovacím příkazům, žalobce nesložil jistotu. 4. Právní posouzení věci žalovaný opřel o Informace Generálního finančního ředitelství ze dne 4. 1. 2013, č. j. 101/13/121002-506729, ve znění dodatků (dále jen „Informace GFŘ“). Zdůraznil, že v dané věci je podstatným bod č. 1 písm. b) Informace GFŘ, podle kterého se za závažné porušení plnění povinností plátce pro účely institutu nespolehlivého plátce považuje situace, kdy dochází k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru DPH, neboť plátce se zapojil do obchodů, u kterých existuje odůvodněná obava, že z nich nebude uhrazena DPH, a proto správce daně po 1. 1. 2013 vydal u tohoto plátce zajišťovací příkaz, který nebyl ve lhůtě uhrazen. K tomu poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „Důvodová zpráva“), s tím, že za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě DPH lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru DPH. Zároveň je zapotřebí vzít v úvahu osobu plátce, jeho dosavadní zkušenost s ním a vážit míru rizika pro veřejné rozpočty plynoucí z tohoto porušení. 5. Žalovaný shrnul, že správce daně vydal rozhodnutí o nespolehlivém plátci za situace, kdy žalobce neuhradil jistoty dle pravomocných zajišťovacích příkazů, jež byly vydány k zajištění úhrady dosud nestanovené DPH; že zajišťovací příkazy byly odůvodněny konkrétně formulovanými pochybnostmi správce daně, na jejichž základě dospěl k závěru o tom, že jeho obchodní transakce jsou zasaženy podvodem na DPH; a byl vydán po datu 1. 1. 2013. Konstatoval, že nezjistil na straně žalobce žádné objektivní překážky, jež by mu bránily v úhradě zajišťovacího příkazu; taktéž přihlédl k tomu, že aktiva žalobce byla z valné většiny kryta cizími zdroji. Žalovaný měl za to, že v dané věci byly naplněny podmínky specifikované v bodě č. 1 písm. b) Informace GFŘ, tj., že na straně žalobce došlo k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru DPH, neplněním povinností vycházejících ze zákona o DPH a daňového řádu; tudíž rozhodnutí o tom, že žalobce je nespolehlivým plátcem shledal zákonným. 6. K odvolacím námitkám žalobce, jimiž sporoval posouzení závažnosti porušení povinností vztahujících se ke správě daně žalovaný zopakoval, že s ohledem na shora popsaná skutková zjištění nelze než kvalifikovat žalobcovu činnost jako závažnou a nikoli jako formální či bezvýznamnou. Námitky směřující proti zajišťovacím příkazům žalovaný odmítl s ohledem na to, že se v nyní posuzovaném daňovém řízení jedná o odlišný předmět řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí spatřoval v nevypořádání odvolacích námitek; konkrétně označil za nevypořádané tyto uplatněné odvolací námitky, že: (i) nebylo na jisto postaveno, že žalobce porušil povinnosti vztahující se ke správě daní závažným způsobem, když nelze vycházet z pouhého podezření správce daně; (ii) vydání zajišťovacích příkazů bylo svévolným a šikanózním postupem správce daně vůči žalobci; (iii) okamžitou vykonatelností zajišťovacích příkazů vyloučil jejich dobrovolné splnění. 8. Za nezákonný, žalobce označil právní názor žalovaného obsažený v bodech 19 až 21, 30 žalobou napadeného rozhodnutí, neboť zde popřel předpoklady aplikace statutu „nespolehlivého plátce“ dle Důvodové zprávy, z níž vyplývá, že porušení povinnosti daňovým subjektem musí mít určitou intenzitu, aby bylo možno označit za nespolehlivého plátce. 9. Žalobce nesouhlasil s vydáním zajišťovacích příkazů, jednak namítal, že správce daně tyto nedostatečně odůvodnil, a rovněž tak, že daňové orgány si jejich existencí odůvodnily vydání žalobou napadeného rozhodnutí, když dlužná částka jimi zajištěná činila pouhých 3,5 %. Dle žalobce se tak jednalo o ryze formalistický postup daňových orgány, jenž je v rozporu s daňovým řádem, zejména § 5 odst. 3 daňového řádu. 10. Zásadně žalobce nesouhlasil s tím, že daňové orgány založily svá rozhodnutí na Informaci GFŘ ve znění dodatků, kde byla vymezena skutková podstata vytýkaného jednání, jelikož Informaci GFŘ nelze považovat za exekutivní normotvorbu na ústavní úrovni, nýbrž se jedná o jakousi metodiku GFŘ. Potažmo pak namítal neústavnost § 106a zákona o DPH upravující institut nespolehlivého plátce pro rozpor s čl. 1, odst. 1 a čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), jelikož delegaci normotvorby na vnitřní předpisy Ústava neumožňuje. Kdy tato situace se negativně promítla do nesrozumitelnosti Informace GFŘ, neboť neřeší jaká je právní povaha institutu nespolehlivého plátce, zda se jedná o sankci trestní či netrestní povahy. Úpravu institutu nespolehlivého plátce měl za rozpornou i s čl. 4 odst. 2 ve spojení s čl. 10 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jím je umožněno omezení základního práva. 11. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobcem uplatněné námitky a zopakoval podstatnou část odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, zejména své vypořádání s odvolacími námitkami žalobce (viz body 5., 6. tohoto rozsudku). 13. Žalovaný navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 14. Soud ve věci ro