7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Af 83/2016- 190 - text 26 5 Af 83/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO: 5886 sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha 9 zastoupená daňovým poradcem Mgr. Jiřím Purketem sídlem Kopečná 987/11, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 47820/16/500-11431-706012, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2016, č. j. 47820/16/500-11431-706012, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 44 140 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Jiřího Purketa, daňového poradce, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 207447/15/4200-12775-506413, doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 vyšší o částku 1 548 200 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně doměřené daně ve výši 309 640 Kč (dále jen „dodatečný platební výměr za rok 2009“). Dodatečným platebním výměrem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 207442/15/4200-12775-506413 správce daně doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 vyšší o částku 1 428 040 Kč a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky dodatečně doměřené daně ve výši 285 608 Kč (dále jen „dodatečný platební výměr za rok 2010“). 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 11. 2016, č. j. 47820/16/500-11431-706012, zamítl odvolání žalobkyně a oba dodatečné platební výměry potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. Jádrem sporu je jednak (i) posouzení daňové účinnosti nákladů na pořízení jízdních dokladů, jež správce daně vyloučil na základě závěru o zapojení žalobkyně do spojení osob vytvořeného za účelem získání daňové výhody ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „ZDP“) a neobvyklosti jejich ceny, jednak (ii) posouzení daňové účinnosti výdajů na část sjednané smluvní odměny za poskytnutí služeb v rozsahu vedlejších výdajů vynaložených v souvislosti s poskytnutými službami Ing. Š. 4. Rozhodnými otázkami, před jejichž posouzením zdejší soud stojí, je jednak existence propojení žalobkyně a dalších společností dodávajících, resp. zprostředkujících dodávky jízdních dokladů (vytvoření právního vztahu převážně za účelem získání daňové výhody) a dále stanovení obvyklé ceny jízdních dokladů. Dále je rozhodnou otázkou unesení důkazního břemene žalobkyní ve věci vynaložení vedlejších výdajů v souvislosti s poskytnutím služeb dodavatele Ing. I. Š. v částce 69 764 Kč. II. Postup a závěry daňových orgánů II.1 zjištění týkající se jízdních dokladů 5. Dne 10. 12. 2012 správce daně zahájil kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010. Předmětem šetření byly také náklady vynaložené za zhotovení jízdních dokladů od společnosti NEOGRAPH, a.s. (později přejmenováno na SPM – Security Paper Mill, a.s.) (dále „Neograph“), které činily ve zdaňovacím období roku 2009 částku 21 045 400 Kč a ve zdaňovacím období roku 2010 částku 17 856 400 Kč. V průběhu daňové kontroly vznikly správci daně pochybnosti o oprávněnosti uplatnění a výši těchto nákladů, proto se zabýval otázkou, jaký byl vzájemný vztah osob provádějících transakci a zda je v uvedených souvislostech případná aplikace ust. § 23 odst. 7 ZDP. Správce daně v této souvislosti zjistil, že dodávka jízdních dokladů byla realizována na základě Rámcové smlouvy ze dne 11. 1. 2008 (dále „Rámcová smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní a společností Neograph bez výběrového řízení (jízdenka naplňuje definici ceniny, pro kterou je legislativně dána výjimka z povinnosti výběrového řízení) za cenu o 31% přesahující cenu sjednanou v předchozím obdobím realizované dodávky od státního podniku STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik, DIČ: CZ00001279 (dále „STC“). Důvodem pro zadání nové zakázky jízdních dokladů bylo upozornění od PČR o existenci reálné hrozby padělání většího množství jízdních dokladů. Správce daně dále zjistil, že v době před uzavřením Rámcové smlouvy, dne 10. 8. 2007, společnost Neograph uzavřela zprostředkovatelskou smlouvu se zahraniční společností COKEVILLE ASSETS Inc., organizační složka, DIČ: CZ27587801 (dále „Cokeville“). Předmětem této smlouvy byl závazek společnosti Cokeville poskytnout společnosti Neograph poradenské a zprostředkovatelské služby tak, aby Neograph měla příležitost uzavřít s žalobkyní smlouvu o dílo. Za uskutečnění této služby se společnost Neograph zavázala vyplatit Cokeville provizi ve výši 0,179 Kč z každého jízdního dokladu (jízdenky) vyhotoveného na základě smlouvy o dílo, přičemž společnost Neograph fakturovala několik druhů jízdenek v cenovém rozmezí 0,389 Kč až 1,505 Kč. Konkrétní služby, které společnost Cokeville pro žalobkyni na základě smlouvy o zprostředkování vykonala, správce daně v rámci daňového řízení nezjistil. 6. Naopak správce daně dospěl k závěru o existenci propojení osob dle § 23 odst. 7 ZDP mezi žalobkyní a společnostmi Neograph a Cokeville, za přispění AKŠP, neboť na základě žalobkyní předložených důkazů (smlouva o zprostředkování včetně jejích dodatků, přijaté faktury vystavené společností Cokeville, faktury vydané společností Neograph, veřejně dostupné zdroje) ve spojení s vlastní vyšetřovací činností zjistil, že (i) vedoucí organizační složky společnosti Cokeville JUDr. P.K. byl společně s advokáty AKŠP v průběhu roku 2007 předsedou představenstva či dozorčí rady, nebo členové představenstva či dozorčí rady v několika korporacích (AERIAL a.s., IČ: 27872076, ZARENA a.s., IČ: 27927628, TAMOTA a.s., IČ: 27447871, BELLMARK ASSETS MANAGEMENT a.s., IČ: 28221966), (ii) organizační složka společnosti Cokeville sídlila na shodných adresách jako AKŠP, (iii) společníci a pracovníci AKŠP měli dispoziční právo k bankovnímu účtu společnosti Cokeville č. X vedenému u Raiffeisenbank a.s., a z tohoto účtu byly v průběhu roku 2007 zasílány finanční prostředky na bankovní účet AKŠP X/X; k oběma účtům měly dispoziční právo stejné osoby. AKŠP přitom poskytovala právní pomoc žalobkyni v souvislosti s výběrem dodavatele jízdenek PID a současně i společnosti Cokeville a současně byla na základě požadavků žalobkyně zpracovatelem auditu, kterým byla žalobkyně informována o způsobu nakládání s utajovanými informacemi a povinnostech, které vznikají při nakládání s utajovanými informacemi. Z výpovědi bývalého ekonomického ředitele žalobkyně, Ing. Š., a vysvětlení poskytnutých dalšími osobami zastávajícími V. F.) a společnosti Cokeville (JUDr. K.) v rámci souběžně vedeného trestního řízení a podpůrně též z usnesení PČR útvaru odhalování korupce finanční kriminality, č. j. OKFK-837-600/TČ-2013-251300-3 ze dne 13. 02. 2014, daňové orgány zjistily, že obchodních jednání ve věci uzavření smlouvy o dodávce jízdenek se krom žalobkyně a společnosti Neograph účastnil i JUDr. P. K., společnost Neograph pak měla zájem na uzavření smlouvy s žalobkyní dlouhodobě, již od roku 2007, přičemž JUDr. K., který měl kontakt na Ing. Š. (zaměstnanec žalobkyně) přišel s nabídkou zprostředkování tohoto kontraktu již v roce 2007. Na tvorbě smluv s žalobkyní se z advokátní kanceláře AKŠP podíleli Mgr. M. S. a Mgr. D. M., a to od 3. 4. 2007. Přitom, ve stejné době AKŠP poskytovala své právní služby rovněž společnosti Cokeville (smlouva o právní pomoci z 3. 4. 2007). Cílem zapojených osob bylo předisponovat část odměny vyplacené žalobkyni za dodávku jízdních dokladů na společnost Cokeville, k jejímuž bankovnímu účtu měli přístup a dispoziční práva též osoby z AKŠP, přičemž samotná cena zakázky na výrobu jízdních dokladů na základě Rámcové smlouvy (0,38 Kč) byla významně ovlivněna provizí za poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb, která byla sjednána mezi Cokeville a Neograph (0,17 Kč z každé jízdenky). 7. Správce daně se dále věnoval posouzení obvyklosti ceny zakázky na dodávku jízdních dokladů žalobkyni. Přitom použil metodu srovnatelné nezávislé ceny (CUP), přičemž jako srovnatelný subjekt použil Dopravní podnik města Brna, který dle jeho zjištění pořídil jízdní doklady v daných letech v cenové hladině 0,204 Kč za jízdní doklad. Současně správce daně konstatoval, že cenu jízdních dokladů fakturovanou společností Neograph by bylo možné považovat za cenu obvyklou, pokud by součástí ceny jízdních dokladů nebyla provize společnosti Cokeville. V takovém případě by totiž cena jízdního dokladu byla ve výši 0,210 Kč za jízdní doklad v roce 2009 i 2010 u nejběžnějšího typu jízdního dokladu a byla by tak ve stejné cenové hladině jako u D