9 As 330/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 117/2023- 60 - text [OBRÁZEK]pokračování 6 A 117/2023 6 A 117/2023-60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: BD Jiráskova 8 Brno, bytové družstvo, IČ 03745589 sídlem Jiráskova 216/8, Brno zastoupený advokátem Mgr. Markem Matulou sídlem Jakubská 156/2, Brno proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 18. července 2023, č. j.: MK 5844/2023 OLP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí ministerstva kultury ze dne 5. května 2022, čj. MK 23514/2022 OPP. Předmětem správního řízení bylo prohlášení budovy „neorenesanční nájemní dům Jiráskova 216/8“ v katastrálním území Veveří, město Brno, okres Brno-město, za kulturní památku podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o památkové péči nebo jen zákon“). Kulturní památka se skládá z pozemku parcelní číslo 20, katastrální území Veveří, jehož nedílnou součástí je stavba číslo popisné 216. [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhal se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body. Namítá, že žalovaný nevypořádal zcela jeho námitky v rozkladu, což spatřuje v ignorování zásady minimalizace zásahu a vadné provedení testu proporcionality. Nebylo provedeno porovnání domu s jinými nemovitostmi, a to jak na ulici Jiráskova, tak i jinde v Brně. Tvrdí, že předmětný dům není architektonickými prvky nijak výjimečný, jedná se o soudobou stavební produkci, na což poukazoval ve správním řízení. V ulici Jiráskova více domů nemá původní fasádu, například zrovna sousední dům čp. 10. Dále neexistuje žádný soubor domů v této ulici z právního hlediska, kulturní památka „průčelí uličního tahu Jiráskova 3-57“ zanikla 31. 12. 1987. Laickým pohledem jsou nejcennějšími domy nájemní domy od stavitele F. Pawlu na Konečného náměstí a bytové domy v Jiráskově ulici na ně navazující. Jiráskovu ulici lze rozdělit na tři sekce, oddělené ulicemi Jana Uhra a Grohovou, zdobnost fasád, výstavnost a výška budov se směrem k jihu neustále snižuje., druhdy i zdobnost chybí, a mění charakter budov od nájemních domů k domům rodinným. Předmětný dům se nachází v té části ulice, kde je již množství domů se zcela odlišnou architekturou, výrazně méně zdobnou a směrem k centru již neexistující. Žalobce do žaloby připojil fotografie, které zobrazují části Jiráskovi ulice. Dále uvedl, že je zřejmé, že kulturní památka zahrnující soubor domů na Jiráskově ulici nikdy nevznikne nejen pro administrativní a právní náročnost, ale i proto, že se nejedná o homogenní soubor staveb, kdy zástavba vznikala postupně se stále se snižující kulturně historickou hodnotou. Namítá, že žalovaný si vybral dům selektivně kvůli plánované stavební činnosti, a není schopen odpovědět, proč s památkovou ochranou začíná právě u tohoto domu. [3] Žalobce dále uvádí, že spatřuje porušení minimalizace zásahu v zahrnutí ochrany pro celý dům a pozemek, v což vyústilo nedůsledné provedení testu proporcionality. Odůvodnění minimálního přesahu domu přes pozemek a běžnou praxí považuje za nedostatečné. Poukazuje na ust. § 3 odst. 4 zákona o státní památkové péči, který umožňuje při prohlašování památky za kulturní památku oddělit právní osud stavby od osudu pozemku. [4] Dále žalobce namítá, že žalovaný ignoroval skutečnost, že tato část města je chráněna památkovou zónou, která byla prohlášena dne 21. února 2023, tedy v průběhu správního řízení; předmětný dům se nachází v zóně A památkové zóny Brno, pro kterou platí článek 2 písm. a) Opatření obecné povahy č. 3/2021 pro umísťování staveb a jejich obnovu. Namítá, že ani v této části neprovedl žalovaný test proporcionality. [5] Žalobce v dalším žalobním bodě namítá, že nebyly vypořádány jeho námitky v rozkladovém řízení. Konkrétně se jedná o námitku, že dům nese pouze doplňkovou a marginální informaci, jeho hodnoty jsou vztaženy k jeho existenci jako součásti celku ulice, když nikdy nebude stejnou kulturní památkou, jako v minulosti, že dům je běžnou produkcí své doby, a že v Brně je množství obdobných budov, které kulturní památkou nikdy nebyly (např. dům na Palackého třídě 35/Svatopluka Čecha 1, Hostinského 1), a nebylo vysvětleno, proč je k tomuto domu přistupováno selektivně. [6] V dalším žalobním bodě žalobce uvádí, že nebyly vůbec naplněny požadavky zákona pro prohlášení domu za kulturní památku, kdy se musí jednat o doklad historického vývoje, životního způsobu, projev tvůrčích schopností, tento doklad musí být významný, a musí mít přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. V tom spatřuje nedostatek odůvodnění a poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 3244/15. V odůvodnění podle názoru žalobce jsou uvedeny pouze důvody, že u domu jsou přítomné urbanistické hodnoty z důvodu zasazení konkrétní nemovitosti v rámci většího celku, což považuje žalobce za nadnesené, neboť se jedná o běžný řadový dům, který je v ulici situován mezi domy a respektuje uliční čáru, jako většina ostatních. Opětovně namítá, že nebyl proveden test proporcionality s ostatními domy. Za berličku považuje důvod v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jímž je vnitřní členění či jednoduchost domu. Dále namítá, že nebyl prokázán veřejný zájem na prohlášení domu za kulturní památku. [7] Žalobce pak namítá, že bylo rozhodováno ve stavu neplatném, když nebylo respektováno vyhlášení památkové zóny Brno s účinností od 21. února 2023, za druhé vzhledem k délce správního řízení musel žalobce přistoupit k udržovacím pracím na domě a sanaci fasády, neboť docházelo k pádům části omítky, kdy bylo zjištěno, že množství zdobných prvků na domě nebylo původních, jednalo se o sádru či ocelové výztuže (poukazuje na podnět Národního památkového ústavu ze dne 6. 9. 2017, kdy se hovoří o četných prasklinách a opadávající omítce). Tyto udržovací práce proběhly po oznámení stavebnímu úřadu, poměrně velké množství zdobných prvků se již nepodařilo zachránit. [8] Žalobce namítá faktickou neexistenci kontinuity hodnot, když připomíná, že do 31. 12. 1987 bylo kulturní památkou pouze průčelí domu, nikoliv jeho zbytek či pozemek pod ním. Při zápisu před koncem roku 1987 žádné l hodnoty posuzovány nebyly, neboť bylo potřeba před nabytím účinnosti zákona o státní památkové péči zaevidovat stovky staveb ve státním seznamu kulturních památek, a hodnoty byly popisovány až dodatečně. Od té doby (31. 12. 1987) není kulturní památkou ani průčelí domu. [9] V další části žaloby namítá nedostatečnou ochranu své dobré víry. Namítá, že je nepřípustné, aby mu úřad, který v roce 2017 rozhodl o „odpamátnění“ domu, kdy u vlastníka, jako právního laika, veřejnou listinou vzbudil očekávání volného nakládání s majetkem, a ten nechal vypracovat projekt a zajistil financování, pak v roce 2021 začal vytvářet u domu nějakou kontinuitu, do níž následně zahrnul i pozemek. Pokud po tuto dobu měl žalovaný úmysl dům památkově chránit, měl o tom ve svém rozhodnutí ze dne 3. 4. 2017 žalobce poučit. [10] V poslední části žaloby žalobce napadá obecné závěry úřadu i žalovaného, podle jeho názoru jedná z pozice síly, rozhodnutí o rozkladu bylo vydáno déle než dva roky od zahájení řízení, namítá, že snahou úřadů je prohlásit za kulturní památky co nejvíce věcí bez reálného základu, poukazuje na opakovaně neschválený návrh zákon o ochraně památkového fondu. Poukazuje na to, že doporučující dopis Národního památkového ústavu je z 6. 9. 2017, přičemž u žalovaného ležel téměř 4 roky, než bylo zahájeno toto správní řízení. Znovu poukazuje na to, že „zpamátněna“ by měla být celá Jiráskova ulice, stejně jako na to, že o rozkladu bylo rozhodováno v době, kdy na domě již byly prováděny udržovací práce. [11] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žádnou námitku neopominul. Poukázal na nutnost památkové ochrany, i postup žalobce, který vyústil v podání trestního oznámení a podobností jednání s domem Hlinky 110/40, konání ohledání na místě dne 28. 5. 2021, vědomosti žalobce o památkovém významu příslušné věci, princip prohlášení za kulturní památku není nutně spjat s porovnáním jiných věcí a jejich hodnoty, řízení bylo zahájeno v okamžiku, kdy památková zóna nebyla vyhlášena, připomínky byly konkrétně vypořádány v prvoinstančním rozhodnutí, poukázal na povinnost stanovenou v ust. § 3 odst. 3 zákona o státní památkové péči. [12] V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je ve vztahu k předmětu tohoto soudního řízení mj. uvedeno, že ministerstvo vyc